• GABRIELLA CHIEFFO: něco na té Gabce je (přehled značky)
Recenze Gabriella Chieffo: Její vůně nejsou něco, co na sebe poprvé stříknete a řeknete si tohle chci. Naopak, spíš se otřepete a řeknete si, že je to divný. Pokud nejste Romana, co na ujetých vůních ujíždí.
Já jsem se teda otřepala. A to i podruhé, potřetí. Proto mi ta recenze tak dlouho trvala. Vlastně rok. Ale čím víc tyhle vůně zkouším, tím víc si říkám: něco na té Gabce je. A hlavně myslím, že měla velmi šťastnou ruku ve výběru parfumérů. Jedním z autorů je totiž Luca Maffei, vycházející hvězda. Jeho Néa, kterou dělal pro Jul et Mad letos, vyhrála nejprestižnější cenu v oblasti niche. A na kolekci Gabrielly Chieffo je znát, že přiložil ruku k dílu právě Luca.
Luca Maffei totiž Gabrielliny představy uchopil velmi moderně a netradičně. Dalo by se říct, tahle kolekce zdatně sekunduje takovým inovátorům, jako jsou Geza Schoen, Mark Buxton, Bertrand Duchaoufour…
Recenze Acquasala / Gabriella Chieffo: čaj na pobřeží Floridy (Luca Maffei)
Acquasala je slaná a vlhká jako vzduch na pobřeží. Ale nepředstavujte si žádné nudné, nekonečně dlouhé písčité pláže, žádné opalovací krémy a skotačení ve vlnách. Je to spíš floridské pobřeží s mangrovníky ve vrcholném létě. Ne, že bych tam byla, ale sjíždím teď seriál, odehrávající se v prostředí Florida Keys a přesně takhle to působí. Nehybný, dusný a vlhký vzduch jako v prádelně a bujná zeleň. Sedíte a bojíte se i jen pohnout, aby vás okamžitě nepolil pot. Za vámi (ne)schne čerstvě vyprané prádlo a vy popíjíte vlažný čaj s trochou citronu a kořením.
Když se vůni pokusím přiblížit pragmatičtěji, tak asi jako slaně akvatickou, bylinnou a kořeněnou s lehkými pryskyřicemi a pižmem v základu. Luca Maffei tvrdí, že pro ten akvatický dojem použil mořské řasy, místo obvyklé složky Calone a já bych tomu věřila. Rozhodně se Acquasala liší od běžných parfémů “středomořského typu”. Ani v drydownu nezesládne, nerozpadne se, drží si svou fazonu až do konce, což trvá spoustu hodin.
Recenze Ragù / Gabriella Chieffo: omáčka nasucho (Luca Maffei)
Ragù je chemie. Čistá, přiznaná chemie. A je divná, hodně divná. Ač je název přímým odkazem k jídlu, já bych se do toho nezakousla. To ale neznamená, že není zajímavá.
Všezahlcující kombo hřebíček neboli eugenol se suchým pepřem, okyselené bergamotem tvoří dramaticky vyostřený start s kovovým nádechem. Pokud ragú, tak v téhle chvíli i s hrncem.
Ani ve střední části si neoddechnete, spíš se to ještě vyostří přídavkem dalšího suchého koření s výrazným muškátovým oříškem a zhořkne s koženým šafránem. Jen je to, jako by to koření pekli nasucho. Rozhodně chybí ta hlavní přísada do ragú – rajčata. Maso asi taky nebude. Celou dobu je to suše suchá vůně a tenhle dojem ještě umocní cypriol (Ha! Romano, je tam!).
S postupným vývojem (a mícháním v hrnci) se tóny slévají do sebe, hrany se obrušují a vůně se prohřívá a sládne do podoby mixu teplého koření s hebkým kašmírovým dřevem. Celá ta divočina se uklidní a tak už to zůstane až do konce.
Recenze Hystera / Gabriella Chieffo : zpátky ke kořenům (Luca Maffei)
Zvláštní zemitě zelený a prašný začátek kosatcového kořene s bylinami vám vyplní nos. Lze tam detekovat byliny stejné, jako v Acquasala, jakousi linku táhnoucí se celou kolekcí. Spojení aromatických bylin se suchým kosatcovým kořenem a vanilkou je takové suše sladké. Ale jen mírně, jakoby zlehka poprášené cukrem. A velmi povedené. Luca Maffei to s kosatcem umí, dokonce bych řekla že lze najít hodně styčných bodů mezi letošní novinkou L’Attesa od Masque Milano a Hysterou (ne hysterkou, “hystera” je řecky děloha. I když je fakt, že za příčinu této duševní poruchy byl ve starověku považován posun dělohy a odtud ten název).
Pro můj nos Hystera osciluje někde mezi tónem kůže a tónem laku na vlasy a v téhle poloze přetrvává dlouho, než se na scéně zjeví špinavé pačuli spolu se syntetickou ambrou s lehkým sladkým dotekem zelené vanilky. Zase bod za sofistikovaný průběh i drydown.
Recenze Camaheu / Gabriella Chieffo: něco pro kancelářské krysy (Maurizio Cerizza)
Zvláštní, kovová a slaná růže pod nánosem sladkého pudru.
Působí synteticky, chladně a odtažitě. Moderní chlad velkoměstských kanceláří, beton, kov a sklo, open office….
Větvičník asi není tak úplně větvičník. Spíš nějaká syntetická náhražka, nebo je zbaven těch molekul, vůli kterým byl zakázán, ale tím byl zároveň zbaven koulí.Určitá zemitost se dá ve vůni najít, ale chybí tu ta typická vůně “mokrého mechového lesa”.
Zato kovová pachuť přetrvává a když se přidá ještě bílé prádlové pižmo, začne působit opravdu chladně a odtažitě.
Pokud máte rádi sladké pudrové vůně s růží, pak ji vyzkoušejte, ale stejně jako u ostatních vůních Gabrielly Chieffo platí, že to není žádná líbivka.
Lye / Gabriella Chieffo: semišový kosatec (Maurizio Cerizza)
Lye hned po nástřiku jakoby z oka vypadla Bois d’Iris od Van Cleef & Arpels (nebo Bois d’Argent od Dior, jak chcete). Stejné pryskyřice s kosatcem,
Zatímco ale ve VCA kosatec za pomoci exkluzivního vetiveru a kadidla vykouzlí krásný semiš, Lye bez vetiveru zůstává plošší.
Vlastně celý vývoj kopíruje VCA, ale VCA je vyhraněnější, ostřejší, právě díky tomu vetiveru, Lye je zastřenější, tvoří neurčitý dojem semiše.
Tam kde Bois d’Iris sílí, tj. v srdci, Lye slábne a ubírá se spíš sladce ambrovou cestou. Tam kde VCA vibruje ve stříbrném kosatci a studeném kadidle, Lye se ambrově rozplizává.
Lye bych doporučila jako úvod do kosatcovek a kůží pro začátečníky. Pokročilé asi neuspokojí. A z celé kolekce je asi ta nejméně zvláštní
Recenze Maisìa / Gabriella Chieffo: hořké konce čarodějky (Luca Maffei)
Maisìa, novinka, představená na letošní Esxenci, se uvede jako lehounce mléčný, polozralý fík spadlý do posekané trávy.
Zvláštní, že většinou působí začátek takto. Ale někdy to začne sladce, jakoby ten fík byl zralejší, sladší. Myslím, že to souvisí s teplotou okolí a tedy i kůže. Čím tepleji, tím je vyznění sladší.
Každopádně je jako jásavé, svěží, letní ráno zalité sluncem.
Jenže už se na pozadí objevují mráčky. Edice je o osudech žen a je jasné, že s touhle to nedopadne dobře. Vůně postupně hořkne, sladký fík mizí, zůstává fíkový list a přibudou tóny kouře a dřev. Zatímco u předchozí kolekce jsem těm spojením mezi vůní a příběhem nerozuměla, neevokovaly mi myšlenky, které jimi chtěla Gabriella Chieffo vyjádřit, tady je to snad až příliš expresivní vyjádření Maisìna konce.
Janovec (čilimník) uvedený v seznamu složek je další výrazný náznak. Právě z něj si čarodějky dělaly svá létající košťata. Každopádně se používal k magickým rituálům. Sice nevím, jak čilimník voní, když jsem to měla na zahradě, tak to nevonělo nijak, ale jako symbol se hodí. A možná může spolu s fíkovým listem za ty zelené trávové tóny.
Krásná hořkost a kouřové tóny gaiakového dřeva spolu s trpkou zelení jsou velmi výrazné v pozadí vůně a s postupem času nabývají na síle a naléhavosti a dominují vůni po většinu doby trvání.
Všechny vůně Gabrielly Chieffo se krom neobvyklosti vyznačují velkou silou a vytrvalostí. Dokáží přežít i lehčí sprchu.
Ať už jsou pro někoho vůně Gabrielly nositelné, či nikoli, nedá se jim upřít kreativita a inovativnost a rozhodně se s nimi nebudete nudit.
