Velké fialkové defilé 6. TECHNIQUE INDISCRETE: Veloutine (semišové fialky)

Druhá archivní fialka se zajímavým původním datem zveřejnění: 23.12.2012, 20:58. Asi už jsem měla napečeno. Srovnejte s Deradovým pohledem na stejnou vůni.

S Veloutine jsem se poprvé setkala v Jovoy v Paříži, ještě na staré adrese v Rue Casanova za Palais Royal. Prolezla jsem celý butik a dávala jsem si na stranu, co mne zaujalo. Na konci mi zůstala divná sbírka: Ten Nine od Atelier Flou, Cuir de Russie od L. T. Piver a Veloutine od značky se šíleným jménem Technique Indiscrete. První z nich už mám, druhou asi nikdy mít nebudu a třetí dorazila před pár dny. A neměla to vůbec jednoduché!

Antwerpen-Krasnojarsk-Antwerpen-Prague

Horní příčky mého žebříčku ingrediencí nikdy neobsazovala kůže, jediná nositelka přívlastku „opravdu hezká kůže“ donedávna byla v Kelly Caléche od Hermés. Nenosila bych surovou kůži v tekuté formě, jsem spokojená s kůží vlastní a možná to souvisí s nechutí oblíkat si cizí kůži na vlastní tělo (neplatí pro kožichy, kabelky a lodičky!). Koženou bundu nebo kabát nebo dokonce gatě (sic!) bych nenosila. Že se mi líbí Veloutine překvapilo mne samotnou a rok jsem tomu nemohla uvěřit. Spotřebovala jsem vzorek z Jovoy, objednala jsem si další, pořád jsem nevěřila, že se mi líbí kůže a někdy v září jsem si všimla akce na stránkách Libertina Louisona a tak jsem si řekla „JO!“ a klikla jsem. Zdá se vám divné, že flakon dorazil až před pár dny? Nene, prodejce za to nemůže: moje Veloutine si totiž odskočila na Sibiř, protože si myslela, že Praha leží v Rusku, zz Krasnojarsku to pak chvilku trvalo zpět do Antwerp a pak do Prahy. Toulavé semišky, zkrátka.

Brand new bottle december 2012 / Zbrusu nový flakon prosinec 2012

Nos a majitel značky Libertin Louison je Belgičan a vypadá jako týpek, co u benzinky sleze z motorky a klidně vám pustí dveře krámu do obličeje. Neříkám, že jsou všichni Belgičani divní, no ale Poirota znáte… No a tenhle týpek navrhuje módu, od roku 2003 je přizvaným členem Chambre Syndicale de la Haute Couture (a těch už fakt moc není), a dělá voňavky, které jsou poměrně jednoduché, obsahují jen pár složek, ale ty jsou vysoce kvalitní a dobře zpracované. Odpovídá tomu i vyšší cena, 50 ml EdP stojí 65€. Vedlejším sortimentem voňavkářského byznysu jsou svíčky a byťáky, to je celkem obvyklé, ale taky marmelády a chutney a to je teda srdcervoucí zážitek, sežrat palačinku s džemem od parfuméra.

Sametem vyložená krabička a fakt divný obrázek srnce na pláži.

Určitě tady později najdete i ostatní vůně, stejně jako Michaela Storera, považuju Libertina (ach, to jméno!) za objev předloňska a celá jeho kolekce je osobitá, jak to mám ráda. A navíc nositelná. Zatím VELOUTINE.

• 10:55 – nanáším první dávku vůně s krásným, hebounkým jménem VELOUTINE z flakonu s fakt divným nápisem TECHNIQUE INDISCRÉTE (čekali byste lahvičkovanou něhu?). Po nanesení je cítit výrazně líh, který všecko přerazil, což je u niche vůně dost neobvyklé. Jakmile usychá, uvolňuje místo pižmu typu “kabát po dědovi” a kůži. Tahle kombinace vyvolává dojem otevřené krabice s novýma semišovýma lodičkama, nakláníte se nad nimi, kocháte se a najednou! boty šláply do (nenene, ani náhodou, vy sprosťáci!) fialek a rozmačkaly květy i lístky. Fialky jsou lehce nasládlé, intezívně je cítit jejich zeleň, ale všechno je to suché, vypreparované pudrem na fialkovou mumii.
• 11:05 – Fialky to rozbalily na plné koule, citím semiš, čistý, krásný nový chlupatý jemný semiš. Hercule to umíchal tak, že při pozorném sledování jdou tři hlavní složky (fialky – prachové pižmo – kůže) dobře rozeznat, ale celkově to souzní v dokonalém akordu. Myslím, že běžný nos by ani nenapadlo rozkládat to na prvočinitele a identifikoval by jednolitou složku – semiš. Ve vůni se objevuje něco nakyslého, nedokázala jsem to identifikovat, ve složení je záhadná složky „salicyláty“ –  no jestli to má vonět, jak chutnal acylpyrin, tak dejme tomu. Ale k čemu to? Je fakt, že bez tohohle vyrušení by vůně byla asi už nudná, ale nelíbí se mi, je to ostrý a protivný detail, i když ne moc silný. Zelený, ale příliš zelený; když jsem pachuť začuchala poprvé, vybavil se mi ostře žlutý střed květu fialky a už jsem se ho nezbavila (přitom není důvod, aby to žluté ve fialce vonělo jinak, než to, co je fialové). Proč ten žlutý střed…ochutnali jste někdy někdo fialku? Že ne? Tak to byste věděli (USB už hledá pod keřem u dvanácti měsíčků, jako bych ji viděla).
• 11:40 – Salicyláty odešly do (ani teď, vy sprosťáci!) éteru. Přemýšlím, že tou složkou mohl být taky starý dobrý známý birch tar, alias březový dehet, v kožené vůni nic překvapivého. Každopádně – je fuč! Zůstala jen překrásná fialkovokožená suchá, vlažná vůně. Jemná, něžná, nesladká, toto je přesně ta fáze, která má právo si říkat Veloutine – navoněný semiš, poměrně výrazná, určitě je všude kolem.
• 13:00 – Vůně už není příliš silná, spíš intimní, jako pudr navoněný fialkou, který si naneste na tvář a voní jen po hranice vaší intimní zóny.
• 13:00 – 15:00 – K mému překvapení Veloutine udělala hop!, zakonzervovala se a zůstala výrazně vonět ještě asi dvě hodiny. Překvapilo mne to proto, že Veloutine byla od začátku poměrně jemná, dá se říct slabá, ztrácela se – a asi po těch dvou hodinách najednou udělala štronzo! v té nejkrásnější sametové (sakra! tomu slovu jsem se chtěla vyhnout!) fázi.

Semišové fialky. Vůně je prý inspirována Barbarou Cartlandovou a dobou z jejích knih, kdy se nosily klasické fialky a růže. Ano. Stará bible v kožené vazbě, kterou měla Barbara uloženou v šuplíku s rukavičkami a kytičkou fialek od prvního milence. Ano.

Pozdrav od Louisona.
A ode mne pro vás taky: Happy Vánoce!