• AMOUAGE: Tribute
autor: Derad
Arabské parfémy nejsou pro každého. Komu se ale zalíbí, ten propadne tomu peklu rafinovaných olfaktorických veletočů napořád. Takto postižený člověk si po určitém čase třeba i může pomyslet, že se mu to konečně omrzelo, ale to je jen jeden z příznaků deliria, které ty lahodné exotické jedy způsobily jeho mozku. Hned vzápětí totiž s pobaveným zděšením zjistí, že dojem nasycenosti byl jen přeludem a ve skutečnosti potřebuje arabských voňavek ještě víc a ještě šílenějších.
No, nebudete to čekat, ale mluvím z vlastní zkušenosti. Arabek jsem poznal díky dobrým lidem (a hlavně zásluhou fantastické ženy jménem Sára, která v Bratislavě bydlí v kouzelném zámku plném voňavých zázraků, které rozsévá na všechny strany) docela dost na to, abych zjistil, že jsem sotva namočil nos do oceánu vůní. Arabkama myslím východní parfémy, aby vás náhodou nenapadlo, že mluvím o klisnách.
Škále nejrůznějších druhů arabských vůní kraluje attar – směs nejčistších, vysoce koncentrovaných silic a olejů, získaných šetrným způsobem (nejčastěji destilací) z rostlin, dřevin a dalších vzácných přírodních surovin. Tyto přírodní esence nejlepší kvality se nechávají zrát v řádech roků, některé se pak používají jako soliflory, jindy se míchají a spojují v jedinečné veledílo miniaturních rozměrů – attar. Pár kapek toho hutného olejového zázraku obvykle stojí menší majlant, ostatně za předpokladu, že výše uvedené kvalitativní podmínky byly beze zbytku splněny to ani jinak nejde. Levnější než drahý attar s největší pravděpodobností znamená ústupky v podobě nižší kvality původních surovin, použití méně šetrných chemických způsobů získávání esencí nebo dokonce přímo chemických náhražek, fixace silic potravinářskými oleji namísto superdrahého čistého santalového, apod. Že se takové šetření projeví ve výsledné vůni, ani nemusím dodávat. Na druhou stranu, drahota se nám tu kromě smyslového a estetického požitku dále vyplatí i díky skutečnosti, že silně koncentrovaný attar se na kůži nanáší doslova po kapce, takže flaštička vydrží léta.
Asi už vám došlo, že tu budu recenzovat attar a jo – jeden mám ve skříni (do truhliček a krabiček mezi ostatní voňavky tenhle faraon nesmí, okamžitě by je všechny vymlátil a zlikvidoval, byť sám uzavřen v lahvičce se zátkou). A rovnou od Amouage. Kdo neví, Amouage je celkem mladá značka založená a financovaná Ománskou královskou rodinou, která s pomocí talentovaných nosů z celého světa produkuje vůně z arabské parfémové školy v nejvyšší kvalitě (a ceně). Sultán na to totiž má a Alláh mu za to požehnej; jakýchkoliv výrobců čehokoliv, u kterých je nejvyšší kvalita od A do Z mantrou, není nikdy dost. Že je to jinak nehorázná snobárna je úplně irelevantní a já jim to odpouštím.
K věci: můj milášek se jmenuje Tribute, je složen z extraktů kadidlovníku, růže, jasmínu, šafránu, kůže, vetiveru, tabáku a pačuli. Normálního člověka úvodní přičichnutí odrovná, jednak svou sílou a taky tím, že první dojem podle individuálního nastavení čichače osciluje mezi mokrým vyhaslým táborákem a požárem v arabské koželužně. Dramatické hyperboly ale přenechme uživatelkám pičifuků Britney Spears (nic proti nim – uživatelkám ani Britney) a pojďme si říct, jak Tribute ve skutečnosti voní.
Nepopsatelně krásně. Teplý a vláčný proužek jantarového aroma skoro hmatatelně pohladí nos a naplní ho vzdáleným jemným kouřem z drahé kadidelnice, sladkostí medu, vůní mužské pokožky, závanem posmutněle patetického šafránu, zachrastí sušší vetiver a mihne se vzpomínka na karneval cizích koření ze súku. To všechno ústrojně spojené dohromady jako tekuté zlato. Vůně se téměř nevyvíjí – zřejmě díky zmíněnému procesu zrání – a vydrží dost dlouho. Vonná stopa – sillage, kterou Tribute zanechává, připomíná pomyslné stuhy vlající okolo navoněné osoby. Není cítit konstantně, ale když zavoní, udělá to s prezencí, aniž by dusil. Unosila by ho i výraznější ženská osobnost, ale jinak je to podle mě pánská záležitost, ta síla, jenž vyzařuje, je prostě neúprosná.
Dodnes nelituju, že ho mám, přestože jsem kvůli němu musel odprodat část své parfémové sbírky, slinivku a oko a zabít za peníze několik někomu nepohodlných lidí. Tohle je prostě haute parfumerie v nejčistší podobě a špičková olfaktorická pornografie, bez které se muži stejně neobejdou.
PS: existují i čistě ženské attary, ale až kvůli nim budete odprodávat svoje kabelky, tak si za mnou nechoďte stěžovat.
Zdroj obrázků: Derad
Ano, umí, ráda ho čtu.
Díky za tip. Mimochodem, krásná recenze Homage v tom linku.
Derade, dočetla jsem se na kafkaesque, že Amouage končí výrobu všech attarů! Tak asi je poslední příležitost doplnit zásoby. Viz http://www.kafkaesqueblog.com/2015/01/16/amouage-homage-attar/
Je to tedy olej, že? Koukala jsem na Fragrantiku a tam je tenhle Tribute dokonce dvakrát, jednou s přívlastkem Attar a v textu pak stojí, že je to EdP, což je asi blbbost. U druhého není nic.
Určitě je pravda, že kvalita surovin rozhoduje. Ale taky je možné, že Arabové ještě mají nějaké malé výrobní tajemnství, protože jen pocit vláčného hladkého proudu (medového, ambrového, jasmínového, růžového ap.) jsem postřehla i u jiných arabek, i levných, a to rozhodně nejsem žádný jejich znalec.
A nedávno jsem si na to vzpomněla, když jsem doslala vzorek Montaleho Black Aoudu. Je to kopie levného oleje El Nabil Royal Oud. Kopie doslova, voní to úplně stejně, je to momumentálně slavností temné dřevo s temnou růží vhodné tak na recepci do Španělského sálu. Rozdíl je v jediném, Montalemu to v úvodu drhne. Kde je El Nabil jako vláčný proud, tam má to rozhrkané. Asi mu Arabové neprozradili všechny své fígle.
Jejda, četla jsem “rozkrkané”…