• UNBOXING: Paris is always a good idea!

Paříž je vždycky dobrý nápad, říkala Audrey Hepburn. A já to říkám taky. Takže jsem se na dubnovou krabičku Sens Unique box s výběrem vůní na téma Paříž hodně těšila.

Ve finále jsem trochu zklamaná, že kromě Paname, Paname je to všechno na jedno zahradnické brdo, čekala jsem nějakou tu přeslazenou makronku, neřestnou vůni šantánu, potu a šminek a taky by se mi líbily olejové barvy a křídy. Ale taky vím, že ty parky a zahrady jsou pro Pařížany naprosto zásadní, že pařížská radnice zaměstnává 90 vlastních zahradníků a že v každých starostovských volbách je snížení rozpočtu na údržbu pařížských parků velkým politickým tématem, uznávám tedy relevantnost výběru a pojďme na to!

Terrasse à St-Germain / Jul et Mad Shodou okolností jsme s Mirkou tuhle vůni nedávno probíraly: Mirka byla názoru, že pro mne bude moc sladká, mně se podle složení a recenzí moc líbila. Takže se mi vzorek zrovna hodil a výsledek je, že se mi moc líbí, ale….je dost mentolová, zradilo mne pačuli. Opuletní svěží jarní hýřivá kytice: frézie, grepfruit, májová růžička, pomeranč, rebarbora (tu já moc ráda!) a neobvyklý, krásný kosmetický podtón sladkého pudrového pižma. Bohužel pro mne: zeleň v kytici zastupuje klasické hnilobné pačulia to já nemusím. Při první zkoušce jsem byla fakt zklamaná. Při druhé zkoušce jsem pořád čekala, až se dostaví ta mátová prlivost, ale ona se tam objevila jen na minutu a zmizela…a další tři hodiny jsem se koupala v é květinové opulenci jarních zahrad. Vůně báječně vybalancovaná, bez pačuli by byla poněkud nudná. Jestli mám doporučit jarní velký parfém, tak ano: toto je ono.

Rue des Lilas / Phaedon Omamný soliflor. Krásný, dá se říct “moderní” a věrný šeříkový nektar na začátku. Něco, jak si představuju, že by měly vonět “živé květiny”, výluh šeříkového květu v lihu. Moderní říkám proto, že je pěkně vyčištěný od přirozených nečistot, pořádně vycpaný pižmem, aby nebyl sterilní, omamný s brutální siláží. Obvykle je v šeříku i zelenost listí a indolické páchnoucí složky, to tady chybí. Zato je tady posílená složka suchého teplého dřeva. Ta se postupně začne vyjevovat silněji a silněji a bohužel, po půlhodině získá navrch to strašně moderní, syntetické dřevo (cashmeran), co Mirka nemá ráda. Já jo, ale s šeříkem mne nebaví. A postupně se to celé překlopí do dřevité nudy. Stejně, jako skutečná Šeříková ulice v Pažíži, která se stala parkovištěm obklopeným ošklivýma betonovýma budovama z 80. let. Rue des Lilas je 6 let stará vůně: tehdy se Pierre Guillaume hodně zabýval moderními syntetickými složkami a jeho vůně byly díky tomu hodně ojedinělé. Kašmeran se pak rozšířil i do mainstreamu, PG přišel o jedinečnost a kvůli tomu dnes jeho vůně vypadají fádně. Ale to tady nepíšu poprvé. Prostě vyšel z módy, a nejen z té niche. Až je mi ho líto.

Décou-Vert / Laboratorio Olfattivo Bublifuk. Bublinky konvalinkového mýdla na sluníčku v Tuileriích uprostřed léta. Originální spojení posekané trávy, konvalinek a vodních tónů v první půlhodině je tak svěží a originální, že jsem ji v návalu prvotního nadšení chtěla vyhlásit vítězkou dubnové krabičky. Jenže po půlhodině se tyhle zajímavé akcenty vzdají magnolii a šeříku, obzvláště líto je mi té trávy, a je to taková obyčejná bílá květinovka s vodnatým leknínem. Naprosto jiná tvář. Škoda, citrusové a zelené tóny jsou nejprchavější a tak se často stane, to, co tady. Jedna z mála svěženek, která je mistrovsky postavená na dlouhou výdrž citronu a rajčatového listu, je Jardin du Poete / Italy. A to je vůně, která patří mezi niche – Decou-Vert, při vší úctě, ani ne. Dobrý nápad nestačí, je potřeba řemeslo a nápad zafixovat. A to prostě chybí.

Lace Garden / Teo Cabanel Jakpak by mohla někomu nelíbit citronová žvýkačka? Jaktože to nikoho před tím nenapadlo? Geniálně jednoduché, efektní a efektivní. Vůně je trochu bonbónková, taky samé cukrárenské složky (žvýkačková tuberóza, citronová šťáva, mléčný ylang), veselá, nekomplikovaně krásná, taková rozesmátá mladá Bardotka s prstama od citronové zmrzky. Časem trochu zmléční, jako citronový krém na francozském dortíku. Později citron ještě zpudrovatí a ukáže trochu dřeva, a to je zase úplně jiná, taky krásná poloha citronu. Není příliš sladká, takže cukrovkáři se nemusejí děsit. Jednoduše geniální. Jednička pařížské krabičky.

 
Paname Paname / Technique Indiscréte je moje kmínová kráska. V téhle krabce je proto, že Louison Grajcar ji věnoval Paříži a název získala podle písničky o tomhle městě, které má přezdívku “Paname”. Už jsem ji recenzovala a názor jsem nezměnila, takže jaká je, se dočtete TADY.

Fusion Sacrée Clair / Majda Bekkali Rebarbora, tuberóza, kávová zrnka. Nic tady nechybí. Na lékařských vážkách dávkovaná květinová sladkost, svěží kyselost ovoce, dusivost prašné zeminy a fíkového listu, vlahý poklid pryskyřic a hořkost chuti kávy. Ta vůně je tak krásná, vznešená a mnohovrstevnatá, že je skoro dojímavá. Kdyby se někdy chtěl Kilian naučit dělat krásné ovocné parfémy, tak ať se uči tady (ale to on nebude chtít, on si ty svoje kýče prodá i tak). Autorem je Bertrand Duchaufour, který umí cokoliv, a celkem rozumím tomu, s jakým našením se mu muselo pracovat tady na rohu hojnosti s neomezeným rozpočtem i plánem. Vůně královen.

Tahle krabička mne bavila, protože když jsem hledala fotky do článku, narazila jsem na spoustu pařížských zážitků, nakteré jsem už zapomněla. Ty nepoužité obrázky jsem vám naházela bez ladu a skladu dolů do galerky, ale jestli máte čas, tak nakoukněte do Smell&travel rubriky na pařížské galerie. Najdete tam i dva slavné rodáky.
A co vaše pařížské zážitky a vůně?