• Velké fialkové defilé 4. CARON: Aimez-Moi (Fialky pro Amélii)

dzona / 14. Září 2013

Flakonek na fotce není můj, jen jsem si ho vypůjčila. A kdykoli k němu přivoním, vybaví se mi Amélie z Montmartru. Její lišácký úsměv a obrovské oči přerostlého velkého dítěte, které má tajemství a obrovskou radost, protože teď se – díky ní – ale budou dít věci. V téhle netypické poloze se Amez-Moi dokáže udržet – je tetelivá radostí, aniž by padala do patosu, rozrušená bez chtíče, čistých myšlenek bez upatlané dětinskosti. To si zaslouží respekt.  Zvlněné dno flakonu naznačuje tvar květu a na dobu svého vzniku v polovině 90. let působi překvapivě starosvětsky.

Pocta Daltroffovi

Však je také autorem vůně respektovaný Dominique Ropion. Dostal za úkol navázat na N’Aimez Que Moi, jeden z raných parfémů Ernesta Daltroffa z roku 1916. Patrně to měla být pocta „otci zakladateli“ nebo reminiscence po 80 letech, neboť Aimez Moi je z roku 1996. Ropion šel na to hodně od lesa, na první pohled společné rysy znát nejsou, stařenka je pudrová květinová chypré s příjemným a hodně chladivým kovovým tónem. U pravnučky ale není po chypré ani stopy a místo šeříku, výrazného v originále, Ropion vytáhl původně nenápadnou fialku. A obdivuhodně si s ní poradil. Vůně fialky je od přírody čistý kýč, ale Ropion její líbivost, sladkost a vlezlost uchopil, otočil a usměrnil v Améliinu rozradostněnost.

Badyánové dřevo

Víc než fialka sama je cítit badyán čili to, čemu se často kvůli špatnému překladu říkává ve vůních anýz. Tady je badyán dřevitý, spíš badyánové dřevo, mile přívětivé, suché a lehké, ba dokonce průsvitné. Provoněné kouskem zvětralé vanilky a suché broskve. A víte co, ona je z toho lékořice, nejlehčí a nejprůsvitnější, jaká se kdy do flakonu kdy dostala. A kdo se dívá dobře, tak skrze tu průsvitnou lékořici postřehne maličké a roztroušené lesní fialky a ještě menší kousky chladné hedvábné růže a prachového otočníku.

Vše dohrody je to výrazné, ale éterické a dokonce jen decentně sladké, vzhledem k použitým složkám. Vzdušnost tu vyvolává onu tetelivou radost. Na N’Aimez Que Moi nejvíc ukazuje spodní kovově chladivý proud, velmi příjemný pod prohřátým suchým dřevem. Výdrž slušná, mnohem delší než u N’Aimez Que Moi, silou je vůně spíš decentní.

Dodatek: Aimez-Moi Caron zařadil do letošní edice La Sélection s výběrem tří svých významných vůní „v upravené interpretaci pro moderní ženu“. Je to dobrá, či špatná zpráva? To je otázka.

Dodatek č. 2: Šokovalo mě, když jsem při pročítání recenzí na Frangrantice nrazila na jistou Lilian, která Aimez Moi vidí jako vůni pro Amélii! Přísahám, že to byla moje myšlenka. I když na ni Lilian přišla trochu dřív. Ale uznávám, že má dobrý postřeh.