• Velké fialkové defilé 9. L´ARTISAN PARFUMEUR: Verte Violette (vodová sladkost)

Popojedem! L´Artisan Parfumeur tady máme docela často, že? Dívala jsem se, kterou značku tady máme zastoupenou nejvíckrát. A samotnou mne překvapilo, že nejvíc recenzí jsme napsali o Parfum d´Empire (10), stejně tak mne nepřekvapuje zastoupení Guerlainu (taky 10), protože se mi zdálo, že o něm skoro nepíšeme. Piguet(9) je mi milá značka a takovou tuberózu nikdo neumí, zpopelavstalýfénix Lubin (7) je doména Dzony, Blood Concept (6) mne krvavě uhranul, Hermésu (6) fandíme všichni pět. Nepřekvapilo mne, že mezi články o sobnostech vedou Andy Tauer (12) a Yves Saint Laurent (8), protože je máme rádi. No a L´Artisan (7) miluju já a občas Derad a bude ho tu čím dál víc.

Verte Violette / L´Artisan Parfumeur je jedna z hodně oblíbených l´Artisanových vůní. Asi kvůli tomu jménu. Zelené jarní fialky by chtěl čuchat každý. Kromě mne.

L´Artisan Parfumeur Paris

Začátek je docela hezký, pudrově klasický: hodně krásného teplého kostacového másla, do toho fialkové kvítky, trochu té zeleně. Takové hezké a klasické zpracování, jako má třeba La Violette /Annick Goutal, nebo i Meteorites /Guerlain, v podstatě jen mírně drsnější. Kdyby to tak zůstalo, neobrátilo by to směr rotace Zeměkoule, ale leckomu by se mohla líbit, co líbit, lidé by ji mohli i milovat!

L´Artisan

Jenže…asi tak v desáté minutě se něco pokazí. Fialkové kvítky se změní v mdlé, modré vodově nasládlé zvonky. Zároveň se objeví perfektní, suše zelené lístky, ani trochu palčivé, jen jemně, trávově zelené, suché, jako zmrzlé hroudy jarní hlíny poránu. Ty jsou překrásné. Bohužel se nad nimi vznáší ta blbá modrá fialka a všechno kazí. Ty dva proudy vůbec nedrží při sobě, ne a ne se spojit. Modrá fialka voní jakobyste se pokoušeli rozpustit cukrový fondán ve vodě. Před pár lety v Rumunsku v Sighisoaře jsme si objednali v cukrárně „sorbet“. Bylo to hodně levné, asi šest korun, bylo nám jasné, že nedostaneme citrónovou zmrzlinu v šampaňském, i když jsme tajně doufali,

ale tak jsme si říkali, že třeba by to mohla být zmrzlina v sodovce. Přinesli nám skleničku, uvnitř které byla hrouda cukru umláceného s bleděmodrým barvivem, zalitá vodou. Bez ledu. Hrouda se nerozpouštěla, lžičkou rozrýpat taky nešla, vypili jsme teda vlažnou vodu lehce oslazenou čistým cukrem a lehce ovoněnou modrou syntetickou trestí. Lepkavou hroudu jsme nechali ve skleničce pro další zákazníky. Hrouda byla asi putovní pro turisti a zřejmě Anne Flippo byla ve stejné cukrárně po nás, protože tenhle vodově sladký tón zapracovala do Verte Violette. Aha, tak ne, koukám na rok výroby, hroudu jsme dostali my po Anne.

Přesně tak voní: modré kvítky jsou kontrastní k lahodnému zelenému základu a nejde je vnímat komplementárně.

Kosatec pracuje taky, promění se v takovou tu vodově-voskovitě-santálovitě kyselou hmotu, podobnou třeba Infusion d´Iris / Prada nebo kosatci z Eau de Narcisse Bleu / Hermés, ale podstatně víc chemickou. Výsledek je lahodný asi jako oslazený řízek s banánem.

Štěstím v neštěstí, pro mne, je, že vůbec nedrží – což může být k naštvání pro ty, kterým by se eventuelně líbila a vyplázli by za ni  plnou cenu. Asi tak nejlepším momentem je klasický šestiiboký flakon L´Artisan Parfumeur.

Většinu Artisanů bezvýhradně miluju, ale mám i svoje kostlivce ve skříni, třeba úplně příšernou Mure et Musc. A teď i tuhle vodově sladkou fialku.