Wallpaper* STEIDL: Paper Passion (A Confederacy of Intelectuals) + gallery: Pamukkale Christmas eve

Voní vám nové knížky? To kdekomu, u spousty lidí se fetišistické potěšení z vůně papíru navíc mísí s vášní k obsahu, a tomu se pak říká „láska“.  Existují parfémy s vůní gumy, vína, chodníku po dešti, feromony, spáleniště, vaginy, proč by nemohl mít svoji lahvičku fetišista – intelektuál, ha? Protože to většinou intelektuál neumí a taky není žádná kupní síla, blbě se manipuluje reklamou, není jich tak moc a spousta lidí se raději přizná k závislosti na sexu, než na literatuře. Jako už jste slyšeli v hospodě vychloubat se chlápka, že pro…četl s milenkou celou noc? (Pokud to tedy zrovna nebyl Woody Allen). Konečně loni se spiklo pár intelektuálů a tohle si udělali – viz obr. Jak to asi voní?

Na počátku byla právě láska ke knížkám, pak nápad, pak se sešli tři milovníci krásy: šéfredaktor designového magazínu Wallpapers.com Tony Chambers, vydavatel Gerhard Steidl a jeho přítel a obchodní partner z vydavatelství LSD Karl Lagerfeld (nic za tím nehledejte: Lagerfeld Steidl Druckerai Verlag – podívejte se, stojí to za to http://www.steidlville.com/). Přizvali si podivného parfuméra Gezu Schoena, který přesně pochopil myšlenku a než umíchal svoji jednoduchou kompozici, Karl vymyslel důmyslný obal. Přední stránky knížky jsou potištěné kraťounkými esejemi o knihách všech tři ideových otců a spisovatele Güntera Grasse.
„Beautiful paper is for me the top of luxury. I am a paper freak. It’s a physical passion. I cannot live without paper. Touching perfect paper has something sensuous about it.“ Karl Lagerfeld.*

Francouzský šlechtic v knihovně ukrývá tlačítko k tajnému východu z metresina budoáru; metresa lahvičku s jedem pro případ revoluce; divoký Ital do duté knihy vloží pistoli, kultivovaný americký žid svazek bankovek, zlatý zednářský prsten nevyčíslitelné hodnoty. Ruská princezna lahvičku parfému a diamantový náhrdelník po babičce, moderní Pařížanka zrcátko a malou rtěnku. My, kancelářský lid Švejkovy východní Evropy, jsme zvyklí, že ve vyříznuté knize ve firemní knihovně najdeme placatku něčeho vysoceprocentního, vonícího ale po ovoci z Moravy. Tak nevím, jestli k tomu nápadu došel Karl Lagerfeld sám, nebo ho navedla múza Eva Herzigová, nicméně ten nápad mi zase až tak originální nepřijde. Ale hezké to je, to ano. Trochu mne mrzí, že stránky knížky jsou červené, a ne bílé, kazí mi to dojem opravdovosti knihy, ale vím, jak je technologicky obtížné dokonale nabarvit hrany papíru a určitě by to prodražilo vůni, o kterou jde přece především. Cena: 85€ za 100ml, ISBN: 978-3-86930-501-1. Jak to ale voní?
Geza Schoen zásadně neuvádí ingredience. Jediné informace, které pustil, jsou, že Papírová vášeň obsahuje maximálně čtyři až pět složek, jedna z nich je ethyl linoleate a pak nějaká suchá dřeva. Ethyl linoleate je běžná kosmetická aromatická látka, v přírodě ji obsahuje například fialový šťavel (Oxalis triangularis), přidává se do veškeré kosmetiky a působí pozitivně na beďary. To občas intelektuálové mívají.

Jak to ale voní? Hezky. Ani ne novotou. Já v ní cítím spíš suchý papír, když vytáhnu knížku s měkkým zažloutlým dřevitým papírem z knihovny po pár letech. Nejdřív jsem si říkala, že je to divné, že přece chtěli udělat NOVOU knihu, ne STAROU…a pak mi to došlo. Dnes už se na takový papír moc knížek netiskne, zabírají příliš drahého skladovacího místa. Moderní papír je směs buničiny a recyklovaného plastu, což má několik výhod, jako obnovené zdroje, nehořlavost, cena, nízká váha, malý objem a jednu zásadní nevýhodu, nezničitelnost, to bych chtěla vědět, co budoucí generace o nás usoudí z dochovaných literárních artefaktů 21. Století, kuchařky Lenky Kořínkové a pamětí Petra Novotného. Pracujte na svojich děckách, vrátí se vám to na vnoučatech!

Paper Passion tedy voní jako luxusní klasická papírová kniha. A teď parfémová hádanka – kde takový tón najdeme? Přece už v buničině prvních literárních děl, v papyrech. Přihořívá? Ano, naznačuju dosti průhledně, už jste asi všichni pochopili: Dzongkha. Geniální papyrový tón obsažený v Dzonce nebo Timbuktu(recenze), izolovaný do této lahvičky. Není tak svěží, jako v L´Artisanech, ale je téměř identický, jen jakoby lehce vysušený prachem, přísahala bych na bílé pižmo, které můžete znát třeba Eau de Gentiane Blanche/Hermés.

• Podle mého je složení Paper Passion: papyrus á L´Artisan, bílé pižmo, suché světlé dřevo.

Vůně je krásná, nevím, jestli na běžné nošení, ale jako fetiš do knihovny parádní. Dokážu si představit večírek, kdy si s manželem zapálíme krb, z jedné knížky z knihovny slivovici nalejeme do čaje (sice zlínská, ale předrevoluční), z druhé knížky se zlejeme Paper Passion a třetí a čtvrtou otevřeme na první stránce… BTW: pod stromem jsem našla nového Orhana Pamuka: Muzeum nevinnosti z Arga – a ta je vytištěná na buničitém papíře. Při nějakých 600 stranách měří nějakých 7cm a VONÍ…
*Zdroj: www.wallpaper.com

Galerie: protože píšu o Pamukovi a Vánocích, mám v hlavě jedno místo, které se mi nepodařilo vám předhodit o Štědrém dni. Chtěla jsem vás povzbudit, že se dá shonu uletět a strávit kritické dny třeba mezi papírově bílými útesy v muslimském Turecku, s knížkou o Istanbulu. Jenom dárky pak dostanete pod palmu. Mmch: Pamuk a Pamukkale spolu etymologicky souvisejí.