červenec 2011
Yosh Han je čínská parfumérka, původně aromaterapeutka. Na rozdíl od jednoduše klasicky pojatých kompozic Vero Kern pojímá svoje vůně v rámci „filosofie“, montuje do toho čakry a numerologii a fejšuej, vše v rozmanitosti a kvalitě čínských značkových výrobků.
Yosh
A vůbec, mně se i ty její vůně zdají strašně překroucené, nesmyslně složitě a samoúčelně vystavěné, prostě se mi nelíbí (i přes designově naprosto dokonalé flakony i vzorky a príma názvy), tak jestli vás něco o ní nebo o značce zajímá, tak si to najděte sami. Pokud máte na záchodě krystal plodnosti, ledničku v severovýchodním rohu a vždycky zaklapnete záchodovou desku, budete nadšeni. Číslo za názvem vůně je numerologická šifra. O tom, že je to všechno svatá pravda svědčí i to, že sama parfumérka má na svém webu k číslům přidělené jiné vlastnosti na úvodní straně, než na straně druhé.
Recenze držím v rámci poznámek, které jsem si napsala na koupališti, nechce se mi to ani upravovat.
Zdroj: web Yosh Han
- Sottile 1.61 (subtilní jiskřivá růže)
– Skleněná vůně: ojíněné zelené listy růže, nakyslý květ divoké růže
– Jemná, ale intezívní, obsahuje pižmo z pracího prášku
– Postupně ještě zjemní a nevoní v ní nic jiného, než růžový květ, věrný růžový květ, pro mne nenositelná, no vlastně bych to možná vzala na sebe, když v tom není pačuli
– Po 1,5 hodiny: nevím, vzala jsem si hodinky a tím jsem neručila čakru vůně, ale myslím, že voní pořád stejně (resp. slaběji), nerozvíjí se
Bacha!
1 – rodina vůně: klasická květinová
6 – čakra: jasnovidectví, třetí oko, vizionářství…
1 – charakter spotřebitelky: samostatná, originální, sebestředná
Složení: růže, konvalinka
- Ginger Ciao 2.27 (kokosový suk se skořicí)
– lehký pikantní orient, žádný zázvor, žádný zázvor, žádný zázvor…
– kokos, ylang-ylang, trocha skořice a na začátku charakteristická trpkost banánového listu, která dodává vzdušnost
– předevčírem se mi v autě vylila Mahora a toto je reziduum, které tam po ní dnes je cítit
– pro koho je Mahora náročná a vlezlá, ale jinak se mu líbí, by tohle mohlo zaujmout; já jsem s Mahorou spokojená
– po hodině je pořád stejná, nevyvíjí se, jen zeslábla
2 – gurmánské květy
2 – vztahy: intuice, kreativní energie, citlivost
7 – duchovno, moudro
- Stargazer 7.71 (bílofialový jasmínový fondán)
– rozhlížím se, jestli kolem mne někdo jí fialovo-bílý fondán, nikoho nenacházím, jsem to tedy já a můj hvězdář
– fondán se vyrábí tak, že se dá do kapky vody cukr a jasmínová tresť a vaří se to do tuhosti pasty a až z toho trnou zuby, tak se to jí, nejlíp teplé. Rumuni si to dávají do vody a říkají tomu „sorbet“. Nikdy to nezkoušejte!
– Muž: „Na to čuráme do pisoáru! Ty kuličky.“ Pravda. Ověřeno.
– přesně opačná poloha svěžesti
– po rozvonění: navrch získají pěkné konvalinky, už to není tak strašlivé, zdá se nositelná
– ohromná intenzita i výdrž: po půlhodině ji cítím, když se otočím okolo své osy o 360°, jako kdyby se tam právě někdo navoněl
– nic pro mne, ale milovnice intenzívních sladkých květinovek by jií asi ocenily (musím přidat složení, ty kytky mne zajímají)
– po 2 hodinách: jasmínová Cabotine. Jo! Až se jednou objeví v řadě limitek verze Jasmine, tak to bude vonět takto!
– nová zkouška: je to tak. Na začátku je vůně úplně jiná, sladká jak cukrová pasta, po dvou hodinách cabotinka, mezi tím všechny stupně na přechodu mezi těmito polohami. Zajímavé. To mám ráda, za to jí dám jeden palec.
7 – zelené, tropické
7 – koruna: znalosti, schopnosti
1 – samostatná, originální, sebestředná
1 bod z 5
- U4eahh! 2.43 (meloun minutu před začátkem zkázy)
– sada trestí do kompotů: hruška, jabko, žlutý meloun, broskev… prostě všechny éčka, co znáte
– Muž: „To je Broňa!“ (vítekerá)
– bába vedle nás má lehátko, který má potah přesně ve složení této nádhery
– dnes v noci jsem nemohla spát; koupili jsme ráno přezrálý žlutý meloun, nestihli jsme ho sníst, tak jsem ho večer nakrájela a slupky hodila do koše; ten příšerný pach rozkládajícího melounu, který ke mně vždycky zavanul ve chvíli, kdy jsem překračovala hranici mezi bděním a spánkem a brutálně mne probral…Yosh musela prožít něco podobného, ale ji to evidentně inspirovalo
– o stupeň lepší, než Light Blue, ale o pět stupňů dražší, masovka z toho naštěstí nebude
– jdu to smýt do bazénu
– ježišikriste, ono to smrdí i po hodině v termální vodě!
– 2 – samostatná, originální, sebestředná
– 4 – srdce
– 3 – přátelská, sociální, umělec
0 bodů z 5
- Omniscent 0.96 (všední orient)
– Už na to nemám odvahu, vzorek Omni mám nachystaný jako poslední k vyzkoušení, no má to barvu jako starý koňak, na tom se snad nedá nic pokazit
– hm, není to špatné; tuberózový základ, obvyklá směska koření do baklavy, na stupnici 1-100 od suchosti ke sladkosti si stojí tak na 40, to je fajn; jedja, švestka, mňam!
– orientálka na všední den, je pěkná, ale nijak úchvatná, a tím končím s Yosh Han, strávily jsme spolu nudné odpoledne, nikdy víc, děkuji.
0 – dřevitá
9 – aura
6 – láska, porozumění
Zdroj: web Yosh Han
Ať tu máme rovnováhu, že? Na vyrovnání náladypo parfémech Yosh je tu galerie pro potešení a obsáhlá. Od Vlada Drákuly. No prostě nejak jsem sem to Rumunsko musela dostat.
-
-
Jsem vyvolený.
-
-
Myslíte si asi, že vypadám takto.
Všechno je jinak.
-
-
V tomto městě…
-
-
…uprostřed Rumunska…
-
-
…městě jménem Sighisoara…
-
-
…s pětibokou věží cechu řezníků…
-
-
…jsem se 61 let před tím, než Columbus dorazil ke břehům Ameriky, narodil ženě, jejíž jméno vy, nevěřící generace, již neznáte.POVĚRA: HRAD BRAN – Drákulův hrad? Pche!! Turistická lež…
Hrad Bran je saský hrad, jednou jsem ho krátce obléhal. Nikdy jsem na něm nežil a a nikdy mi nepatřil, postavili ho mí nepřátelé, spolčenci mého bratra a zrádce Radu. Z BRANU udělal „Drákulův hrad“ Ceaucesku, který potřeboval mně, národního hrdinu a svůj vzor, umístit do romantického a lehce dostupného prostředí pro prostý lid. Každý národ potřebuju své hrdiny a kořeny. Řeknu vám, jindy, proč jsem hrdinou Rumunů právě já…však vy máte taky loupežníka a komunistu Žižku za hrdinu.
-
-
Můj hrad. Můj pravý hrad, na kterém jsem žil. V roce 1457 mi ho začali stavět zajatci z řad vzpurných Sasů, které jsem nenechal nabodnout na kůl v Tirgoviśti. Sasové usilovali o mé svržení…nepoddajný národ. Národ, který pozval můj krutý otec Vlad Dracul, z Řádu rytířů draka, aby mu pomohli hlídat horské průsmyky před nájezdníky z Asie.
K naší říši náleželo historické Valašsko, Moldavsko, Transylvánie, Banát, Bukovina, Dobrudža.
-
-
Nakonec se obrátili proti mně. Zrušil jsem jim jejich právo na obchodování ve Valašsku. Nepodvolili se. A to jsem nesnesl! Vypravil jsem se na dlouhou výpravu z Červeného průsmyku a vypaloval jejich vesnice. Všechny Sasy, které jsem potkal, jsem nabodával na kůl… Tady začala má krvavá pověst.
-
-
K hradu na vrcholku hory nad řekou Argeś vede jediná cesta, strmé schodiště s 1 470 schody. Turkové hrad mnohokrát obléhali, ale dobili ho jen jednou… Mně se podařilo uniknout na koni s obrácenými podkovami. Ale jen mně…moje žena se vrhla do vln řeky Argeś, aby její tělo raději pozřely ryby v chladné vodě, než by padla do rukou Turkům.
-
-
Ani já jsem se na hrad už nikdy nevrátil.
-
-
Už nikdy jsem se zaživa nepodíval do vesnice AREFU.
-
-
Občas navštím svůj hrad POENARI. Je žalostné, co z něj zůstalo; při zemětřesení 1888 se zřítil celý skalní útes a většina hradu do údolí.
Přesto zde občas potkám svoji milovanou ženu. Není to ona. Není nemrtvá.
-
-
Ani v Argeś už neteče tolik vody, jako když skončilo naše žití tady.
-
-
Jen skály jsou stále stejně hrozivé a majestátní, neporazitelné, i když se je Sasové i potomci římanů snaží spoutat.
-
-
Pověra:
CIKÁNI PŘIŠLI Z RUMUNSKA
Cikáni nepocházejí z Rumunska. Cikáni přišli dávno, dávno, po mně, ve 13. a 14. století do Rumunska z Indie proto, aby se vyhnuli tamějšímu kastovnímu systému. To je jeden z důvodů, proč se nedokáží nikde zařadit do společnosti – oni jsou si všichni rovni a nechápou, že a proč by měl někdo vydělávat víc a mít se líp.
-
-
Dnes je jich v Rumunsku asi 10% obyvatelstva a ti „ortodoxní“ dodržují „tradice“ – dívka při první menstruaci dostane dvojdílné oblečení, které musí prát zvlášť. Spodek nesmí prát a sušit s mužskými a dětskými věcmi. Od té doby si také nesmí stříhat vlasy. V těhotenství nesmí vařit. Nosí červenou barvu, která je barvou štěstí a radosti.
-
-
Někteří z nich dokonce žijí tak, jako před stovkami let – v ghettech na okraji vesnic, nevzdělaní, bez příjmů, geneticky poznamenaní a živí se tím, co najdou nebo vyžebrají.
Ale není jich tak moc.
-
-
Mladá Olaška – modrooká a blond.
-
-
Žebračka ve městě.
-
-
Proč je v Argeśi tak málo vody?
-
-
Protože Ceuacesku nechal Argeś přehradit 180 metrů vysokou hrází, nejvyšší přehradou ve východní Evropě.
-
-
Vysoko v horách Fagaraš vyrábí elektřinu pro obyvatele žijící v obasti Curtea de Arges.
-
-
Pro vaši představu: ty tečky vlevo u skály jsou obslužné vchody do hráze. Vejde se do nich celý upír.
-
-
Přehrada Vidraru leží ve výšcě 900 m.n.m. a nad ní se tyčí mé milované a hrozivé a nebezpečné Fagarašské hory, ke kterým vede cesta po hrázi.
-
-
Ale ještě před nimi uvidíte Ceuceskův maskot, Elektronka…je obrovský. Vidíte i živého?
-
-
S příchodem tmy se Elektronovi rozsvítí ohanbí a kolena, hnané elektřinou z přehrady.
-
-
Za přehradou je nejvyšší místo říše dosažitelné povozem, Fagarašský průsmyk u jezera Bilea Lac (Balea Lac), kde si Ceaucesku nechal postavit loveckou chatu v mořském oku a k ní přitáhnout dálnici.
-
-
Proto to nejvyšší dopravní místo.
-
-
Cesta je tak nebezpečná, že je i v létě mezi 22,00 a 6,00 uzavřená (teoreticky).
-
-
Stříšky – sněholamy přes silnici. Přes některé z nich vedou potoky a vodopády.
-
-
Pohed na údolí města Sibiu
-
-
Balea Lac – jezero Balea
-
-
Ceauceskova lovecká chata je ta poslední, vzadu, na kopečku.
-
-
Níh! Huhulálá!
-
-
Od jezera Balea Lac se vydejte na několik túr, alespoň na tu nejkratší, nahoru na kopec (cca hodina), kde je z jedné strany výhled na Sibiu a jak stoupáte, čím dál krásnější pohled na Balea Lac……….
-
-
….a když se vydrápete nahoru, uvidíte na druhé straně kopce malebné jezero Capra, CAPRA-LAC
-
-
V okolí se pasou tisíce ovcí a prasat.
-
-
Můžete si koupit vynikající ovčí sýry přímo od bačů.
-
-
-
No a pak se spustíte dolů, zase do pásma, kde rostou stromy, cestou na sever.
-
-
Výlety na Fagaraši. Vzdálenost uvedena v hodinách!
-
-
Balea Lac
-
-
NA SEVER!
V nejvyšším místě průsmyku.
-
-
Ovce nerespektují předpisy.
-
-
Ovce přecházejí ledovec
-
-
PREJMER – opevněný kostel
Hlídá to tady brácha.
-
-
Němci v Rumunsku postavili nejen sedm hradů za lesem (Sedmihradsko = Transylvánie tzn. trans sylva, za lesem). Obydleli celou část východního Rumunska a postavili zde sídla. Aby se ubránili Turkům organizovali středověkou domobranu. Své kostely obehnali zdí, se střílnami a zásobárnami.
Když civilizace „objevila“ kostel v Prejmeru v roce 1950, visely ve spižírnách kusy špeku staré 200 let. Civilizovaná britská spisovatelka se zhrozila, ale správce kostela jí s úsměvem oznámil, že to je dobře: 200 let jsme zásoby nepotřebovali, nikdo nás neohrožoval!
-
-
Vlevo kostel, umístěný uprostřed hradeb; vpravo vnitřní část hradeb s „bytečky“ pro každou rodinu z vesnice.
-
-
Kostel je postaven v 13. století. Už tehdy Němci byli připraveni na to, že je budou nájezdníci obléhat dlouho a nezanedbávali ani vzdělání. V komnatách byla také škola pro děti ze vsi.
-
-
Jiné byty poskytovaly prostor pro služby. Švec, krejčí, výrobce a opravář nástrojů, dřevořezbář…
Nejvyšší patro hradeb, na které se dá vystoupit po pevných dřevěných schodech (vyrobeno ve 13. stol.!!)…
-
-
…… je ochoz, sloužící ke sledování okolí. Ve čtyřech rozích opevnění jsou umístěny věže, ve kterých byly právě spižírny (není tam už NIC!). Po obvodu koridoru nejsou umístěny pouze průhledy a střílny, ale také dvířka na vyhazování mrtvol a LATRÍNY!!! Oni ti Němci normálně Turkům káleli na hlavy.
-
-
Uprostřed hradeb je vlastní gotický kostel.
-
-
Dokud nezačnou těžit kámen a obě strany hranice se pokryjí červeným prachem.
-
-
Interiér kostela ja nádherně zlatý, temný, přívětivý, teplý a vám cizí.
-
-
A je tam ta kostička pod sklem, které všichni nosí oběti, líbají ji a kolem ní se hromadí rohlíky, veky, chleba a ovoce…
ahaaa, jsem nouma, u kafe jsem si prohlizela rychle fotky a az pak me napadlo zacit cist popisku… zato jsem to pak procetla komplete cele 🙂 diky
Aha, já taky, už jsem stihla i odpovědět! Je to starší článek, zapomněla jsem, že jsem popsalal fotky. Byla to fajn dovolená, nenáročná a bezpečná. Vypadá to dobrodružně, ale chystáme se s Žabou na severní okruh. I když ten jsme plánovali zakončit přes Moldávii na Ukrajině a u Černého moře, snad na to nebudeme potřebovat neprůstřelné vesty nebo ruská víza…hajzlové (pardon!)
😛 a to jste jeli po vlastni ose? myslela jsem, ze to byla nejaka zvlastni sluzebka 😀
Nene, jeli jsme asi 10 dní autem. Spali jsme po penzionech, hotelech, bez problému se tam dá najít slušné ubytování, akorát poslední den, když jsme dorazili pozdě po půlnoci k moři, jsme museli dospat do rána v autě, protože už nás nikde nechtěli. Tedy ne, že by nás nechtěli ubytovat – oni prostě v těch hotelech a B&B neotvírali dveře.
aha… jo to se nam stalo v chorvatsku taky, po 10 vecer se tam nikam nedobouchas… kazdopadne diky za tip, letos to asi nedame, ale treba pozdeji… je to krasna zeme
Jo, to jo, stojí to za to. Hlavně pořád málo turistů, zcela neoprávněně se tam bojí – což je vlastně dobře. V podstatě tam potkáš jen Čechy.
odkud z Rumunska to je? paradni fotky
Napříč po jižní hranici se Srbskem – Český Banát, podél Dunaje, Přes Fagarašský průsmyk do vnitrozemí a bahenní sopky Vulcani Noroiosii jsou už skoro u moře.