• COMME des GARCONS: úděl trendsetterů a sláva-tráva epigonů

To se tak prostě stává: někdo přijde s nějakým skvělým nápadem, promyšleným projektem, založí na tom svoje aktivity, podnikání, tvorbu, tvrdě maká, nastavuje trendy…a vždycky se objeví hromada epigonů, kteří se nejprve přiživují na slávě, učí se, pak vykradou, co zvládnou pobrat (čili mozkem pochopit a rukama zpracovat) a ještě později se objeví další napodobitelé, kteří už jen opakují, co u prvního vidí a co kde náhodně klofnou a vydávají vykleštěné myšlenky za své. Vykleštěné proto, že ztratily ten vložený obsah a prvotní ideu a zůstala jen forma. Ta může být tvarem krásná, ale je bez nápadu, bez myšlenky.

Takový způsob podnikání je bežný; trendsetter nastavuje pravidla oboru, druhá a třetí fronta už nic netvoří, jen opakuje nápady – a většinou je ani nerozvíjí, nic nepřidává, pouze parazituje. Občas se z téhle skupiny vyloupne originální, kvalitní konkurence, která is dokáže postavit vlastní projekt s vlastní originalitou a nápady; a to je fajn, to podporuje trendy a vývoj oboru. Bohužel se většina nedokáže od svého vzoru odpoutat a opakují a kopírují (občas se přiznají, že “citují”; občas kradou zcela bezectně). A je důležité nezapomínat na to, kdo byl první – protože vždycky jen ten první, ten originál, ten ty pravidla vytvořil. A ten jediný dokáže obor posouvat dopředu. Epigoni jen kradou… Myslíte, že mluvím o blogování? Ani ne; to je tradiční marketingový model. A v tomhle článku chci mluvit konkrétně o tom, jak osud prvničky doběhl COMME des GARCONS (něco o téhle fakt divné značce v našich článcích – přehled TADY, vyberte si, doporučuju přiloženou galerii v článku o čumící lahvičce, tam pochopíte, jak moc je divná).

Pořád jsem se chystala na jedno z kadidel z té jejich slavné kadidlové kolekce. Sofiina volba, když jsem si konečně vybrala Jaisalmer, tak ho co? Neměli (milánský pokus). Tak jsem si jako cenu útěchy koupila sadu miniatur na nějakém českém eshopu asi za tři kila. Znám je, mám je nazkoušené, ale je to hezké a roztomilé a voní to COŽE? Podvod.

• PROCITNUTÍ

Hned jsem se napařila všema třema a ty vůně jsou ABSOLUTNÍ GENERICKÁ NUDA. Podvedli mne v obchodě? Vůně se zkazily? Ale kdeže! Tak co se stalo?

V minulém autě jsem poslouchala cestou do práce rádio, protože mi tam nefungovalo USB. Byla jsem odsouzená denně k dvěma hodinám neustálého přeskakování mezi stanicemi a slyšela jsem asi milion různých telefonátů různě šílených i normálních lidí “do studia”. Hard core oboru jsou “písničky na přání”. No a jednou volal (celkem normální) pan Milan a přál si nějakou 80´ odrhovačku pro sebe, protože “když jsem tu písničku jednou uslyšel v rádiu, tak jsem si uvědomil, že umím anglicky“. Ten na to kápl! Když jsem ucítila tyhle vůně z let 1999, 2010 a 2012, uvědomila jsem si, že je důvěrně znám. Tak důvěrně, že mi už nemůžou zjevit žádná tajemství. Pan Milan slyšel ty slovíčka a fráze tisíckrát a zničehonic mu dosedly do mozku jak dílky puzzle na správné místo a vyjevily celkový, známý obrázek jazyka. Stejně tak mně dosedly dílky těchto vůní do mapy moderní niche parfumerie a vyjevil se mi obrázek, že nemůžou být jiné, lepší – protože CDG byli sice první, kdo začal stavět své kreace na těch šílených molekulách, objevených náhodně při výrobě plastů, vytvrzování montážní pěny, spalování odpadů nebo výzkumu léků proti rakovině. Ale tisíckrát je obšlehli epigoni na mnoha frontách.

• TRENDSETTER SYNTETICKÉ PARFUMERIE

V letech, kdy se ještě Evropa a Amerika utápěla v květinových chypre a jediné vzrůšo byla unisexová vlna odstartovaná CK ONE, začal Mark Buxton experimentovat s molekulama. Pro pár renomovaných evropských značek udělal sem tam něco na bázi vodní molekuly Calone, ale žádný bestseller to nebyl. COMME DES GACONS plánovala ohromit Paříž svojí divnou černou syntetickou módou a rádi by to spojili s divnou sysntetickou černou vůní. A Mark Buxton, trendsetter syntetiky, vyhrál tendr na první, eponymní vůní, s kompozicí ze syntetického hřebíčku, skořice a budoucí vlajkové lodi nejedné niche značky – syringolu, vůně kouře. Bylo to dostatečně dekadentní, originální a stejně burcují, jako móda CDG. Trvalo čtyři roky, než se vůně ujala, ale pak nastala konjunktura: CDG začal chrlit své divné a celkem levné vůně, každý rok jednu tématickou sérii, vždycky přísně syntetickou: kytky, světová kadidla, sorbety, vůně garáže a domova, vitamínové nápoje…vždycky jedna řada postavená kolem jedné molekuly.

 
Najali vycházející hvězdy téhle divné větvě parfumerie, vedle Buxtona pro ně dělal Bertrand Duchaufour, Antoine Maisondieu, Antoine Lie a další (tehdy to ještě hvězdy nebyli, jen nadšení experimentátoři). V těch vůních se objevují všechny chemické vynálezy: metalické tóny, rez, půda, guma, uhlí a ropa a další minerály, mokrý chodník, květinové náhražky, všechny druhy koření a kadidel, všechny možné mentoly a citrusy, všechny ty galaxolidy, ambroxany, Iso-E-Super, calony… Hýření a obžerství s volnou rukou pro parfuméra, zadáno bylo jen téma. Skuteční mecenáši a trendsetteři moderní, syntetické parfumerie. A umělci vyrostli se značkou.

• JÁ, FANATIK A MOJE ŠEDÁ ZÓNA

A je jasné, že fanatik se toho musí účastnit. Při mojí první návštěvě v bruselském chrámu Senteur d´Ailleurs (viz náš bruselský perfume guide) asi před 4 lety, ještě na staré adrese, prodavačka se chechtala tomu, jak jsem zůstala stát s otevřenou hubou před kompletní nabídkou CDG, včetně limitek. Měla jsem totiž na papírku pečlivě sepsané, co chci zkusit, vybrané Tauery, Frederic Malle a k tomuhle jsem měla poznámku “něco z CDG“. Už tehdy měli sortiment jak blázen a já jsem se prostě nemohla rozhodnout. Tady se “něco” proměnilo ve “všechno“.

Paní mi poctivě vše požadované vytáhla a dokonce zaběhla ještě do skladu, aby mi ukázala dárkové balení. Nový tón, umělotina, společný všem kreacím, mi učaroval. A začala jsem si toho všímat. Hodně. Buxton, Duchaufor, Geza Schoen, mí bohové. A jak jsem všechno furt čichala, tak jsem se pročichala ke slepotě a znuděnosti. Už jsem několikrát hlásila Mirce, ze mne to začalo pekelně nudit…Jako buržoazním pánům už nestačilo nadívané jehňátko upečené do zlatova, vyžadovala jsem křepelku s nádivkou ze slavičích jazýčků, vloženou do holouběte, holoubátku do vykrmeného kuřátka, kuřátko do tučné husičky, husička do krocana se sedmi druhy masíčka, krocan do antilopy a antilopa do slona na lanýžích. No a tak se mi stalo, že mi tyhle strohé, v podstatě basic vůně, které za těch dvacet let morálně zastaraly (tedy že je ostatní značky vylágrovaly) spadly do šedé zóny a mojí rozežranosti nestačí.

• VYKRADENÝ TRENDSETTER

Je to jasné, tyhle vůně jsou “staré”, tredsetteři, kteří nastavili pravidla. A po trase svých napřímených kolejí jedou usilovně dál. A všichni ostatní je vykrádají. Je doba niche parfumérů, hrdinů, osobnosti se chlubí svými značkami a svými kreacemi. A téhle publicitě značka, která se etabluje v módě, nemůže stačit. Navíc ten jejich japonský humor (koukali jste?) nepřipadá západnímu světu třeskutě vtipný. Stala se z ní niche uvnitř niche.

Naštěstí je v tomhle oboru spousta skutečných mistrů, viz jména výše. A pak hromada epigonů, kteří v líbivých a postmodernisticky vyvedených designech a minimalistických flakonech nabízejí…furt to samé. Asi pět, šest velkých jmén obor posouvá. Ostatní jsou napodobovatelé, vezoucí se na vlně obliby syntetiky. Ono je hrozně těžké v oboru, kde neexistují etalony, stanovit, co je dobré. “Normální” parfumér se snaží a dobrým výsledkem jeho práce je “věrná růže”. Nebo “originálně zpracovaná růže”. Nebo “růžový sad i s hlínou a posekanou trávou”, případně “parfumérova exprese růže”. Nehledě na to, jestli tvoří z přírodních nebo syntetických složek. Ale v syntetické parfumerii?

Jak se pozná, jak má vonět dobré ředidlo nebo tvrdidlo, když líbivost je otázka osobního vkusu a vnímání (i když náš generální ředitel často říká, že vyrábíme “krásné molekuly”, tak asi nějaké objektivní měřítko existuje).

• SLÁVA A TRÁVA

V džungli nových, syntetických značek, se zatím perly ztrácejí. Ingredience jsou dostupné, levné, nevyžadují žádné zvláštní zacházení, k jejich zpracování stačí laborka a průmyslový parfumér. Nekazí se, jsou kodifikované v REACH (“zarýčované“, krásný terminus technicus chemie) takže nehrozí zákazy, není třeba je obhajovat před komisemi a vydupávat povolení a shody, dovozní doložky…Voní pořád stejně, výroba je opakovatelná, není třeba měnit formule. Neexistuje nedostatek nebo přebytek, prostě se vyrobí, kolik je potřeba. A lidem se to líbí. Nedá se na tom moc pokazit a když se něco pokazí, tak se ztoho ještě furt dá udělat ta montážní pěna.
Rozdíl mezi niche, která voňavou syntetiku objevila a prošlapala na trh, a mainstreamem, který využívá všech výhod surovin, hlavně ceny a ty nejvhodnější z nich si ukořistil (čtvrtá fronta epigonů), se stírá. Na každé Esxenci se objeví řádka značek s rejstříkem krásných “nových” vůní – a další rok se po nich slehne zem. Přestanou se vyrábět, ztratí distributora, zkrachují. Kdo přežije?

Ti, kdo mají dobré základy. Comme de Garcons a jejich parfuméři mají za sebou řadu zkušeností. Značku vůně neživí, výdělek z jejich ostatní produkce umožňuje najmout dobré lidi, zkusit nové složky, které jsou zatím drahé, experimentovat, uvést na trh celou řadu, ve které budou vedle bestsellerů i propadáky. A to pořád dělají. Můžou si dovolit udržovat obrovské portfolio syntetické zábavy. Rozhodně svoji značku bude nadále oprašovat Mark Buxton a rozhodně ti ostatní parfuméři budou míchat syntetické kreace pro renomované značky. Ale ucelený sortiment, do kterého je uložená historie syntetického umění, najdete navždy jen tady. Trendsetter je jen jediný. Doufám, že na to dostanou nějaký EU umělecký grant, protože už nevím, do čeho jiného by ty dotace měly jít, než do obřích bílých kosatek a modrých požíračů mozku.

Jestli tedy máte vyhlídnutou nějakou novou vůni jedné z těch novoučkých, minimalistických designových niche značek, tak doporučuji nakupte a uložte si ty zajímavosti do zásoby. Nebudou. Dojdou síly, dojde zájem, dojdou peníze. A jasně, že mluvím taky o blogování. Uložte si zajímavosti na později. Nebudou.

• TAK KDE JSOU TY RECENZE?

Tak teď se tady sama pro sebe směju. Je mi dost blbě, uvízla jsem doma na jeden den s kortikoidama a alergií (dýchám a čichám volně) a nemůžu spát, tak jsem si řekla, že napíšu 3x rychlorecenzi těch vůní ze sady oblázkových miniatur: Wonderwood (2010), Amazingreen (2012), Comme des garcons 2 (1999) a půjdu si lehnout. No a teď se koukám, co z toho vzniklo (přichází na mne neschopnost téma udržet-neschopnost téma opustit) a že už se sem ty recenze nevejdou. No nic, přejmenuju článek, nemám fotky, nepočítala jsem s tím, tak fotky z archívu, pardon, a já vám ty minirecenze oblázků vložím postupně následujících dnech a najdete je pak pod těmito odkazy:

• Wonderwood
• Amazingreen
• Comme des garcons 2

A jdu si užít ty svoje syntetické drogy do postele.

 
Zdroj titulního obrázku: web Comme des Garcons