• MILLER HARRIS: L’Air de Rien (Máte už svoji Birkinku?)

Máte už svou Birkinku? Já ano, tu voňavou od značky Miller Harris. Nepochybuju, že Romana vlastní tu pravou, koženou, od Hermés. Notoricky známou, notoricky napodobovanou kabelku pojmenovanou po sex symbolu sedmdesátek, Jane Birkin.
Možná ale nevíte, že Jane inspirovala i parfumérku Lyn Harris k vytvoření vůně L’Air de Rien.

Ač jsem jinak milovnice vůni Miller Harris, kolem L’Air de Rien jsem chodila dlouho, snad několik let, jako okolo horké kaše. “Musím mít” se střídalo s “nepotřebuju” a názor osciloval mezi “super” a “divný”. Ale mé momentální rozpoložení se posouvá čím dál víc právě k tomu “divný”. Pořád jsem ale ještě na hony vzdálená tomu co se líbí Romaně, to už bývá “super divný”.
Marketingové materiály praví, že Jane a Lyn mají společnou známou, která věděla o tom, že Jane Birkin nikdy nenašla tu pravou vůni pro sebe a tak jí domluvila schůzku s Lyn Harris. Klaplo to a v roce 2006 vznikla L’Air de Rien.

Něco nebo nic?

Slovo “rien” ve francouzštině znamená “nic”,  “l’air de rien” pak může znamenat něco nevýznamného, nebo naopak něco jen zdánlivě nevýznamného. Hra významů tu předurčuje hru tónů parfému samotného. Parfému sestaveného v podstatě jen ze základních složek.

Možná to souvisí s tím, že Jane nebyla nikdy velká příznivkyně parfémů a nejraději, podle jejích slov, nenosila nic, nebo trochu potpourri v kapse. Proto i při společné tvorbě parfému žádala po Lyn vůni vzpomínek, žádné květiny, ale vůni starého zapomenutého domu, vůni vlasů Janeina bratra a dýmky jejího otce. Spíš než tenhle seznam “ingrediencí” se ale vůně podobá Jane samotné.

Wild, wild girl

Jane vyrostla do docela divoké holky. Nechala se fotit i natáčet nahá, byla první herečkou, která na filmovém plátně předvedla své pubické ochlupení. Jane se stala  sex symbolem sedmdesátých let. Se svým vzhledem Lolitky dostávala většinou role mladých dívek svádějících starší muže.
Ta pravá divočina ale nastala až poté, co se Jane seznámila se Sergem Gainsbourgem. Milování na veřejnosti, další nahé filmy a hlavně orgastický song Je t’aime moi non plus.

L’Air de Rien je smyslná a originální. L’Air de Rien je pocit probuzení po divoké noci. Vůně na zemi ležící košile, načichlé včerejším cigaretovým kouřem, kolínskou a tím ostatním, co k tomu patří. Ta krátká chvíle, kdy nevíte tak úplně přesně, proč a kde jste a co se všechno vlastně dělo.

Vyzývavá a nostalgická

Tahle vůně se nezdržuje nějakými citrusovými úvody a květinovými srdci, ale jde přímo na věc. I podle slov samotné tvůrkyně, Lyn Harris, je v ní jen málo složek tvořících hlavu a srdce parfému.
Naopak, dubový mech (tedy spíš velmi dobrá náhražka této zakázané složky) a ambra s pižmem to rozbalí hned zpočátku. Jediných zástupců květin, neroli a podle mě i pomerančového květu je tu pomálu a víceméně proto, aby přidaly indoly.
L’Air de Rien vás zahrne živočišností dávkovanou tak akorát, aby evokovala erotiku, ale ne chlívek. Není až tak prvotně animální, jakou najdete ve vůních Mony di Orio, ale má to v sobě.
L’Air de Rien tak trochu chameleon. Někdy se tváří jako čistokrevná pižmovka. Myslím, že to nějak souvisí s teplotou kůže.  V těchto případech vás obalí a umocní vůni vaší vlastní pokožky. Ve většině případů ale dominuje ta “divná”, temnější, špinavá a hořká stránka L’Air de Rien. Vyzývavá a zároveň nostalgická.
Jane se svým divokým mládím navěky zaškatulkovala a přesto, že je dobrá herečka a výborná interpretka Gainsbourgových písní, tahle škatulka už jí zůstane.
Možná je to klišé, ale právě taková je L’Air de Rien. Navenek prostě postelovka. Ale dejte jí šanci a najdete v ní něco víc. Třeba i nějaké své vlastní vzpomínky.