• MEO FUSCIUNI: Světlo a Tma

• Prolog

Večer, Miláno, sál Caryatids (Královský palác v Miláně), jeden z nejkrásnějších barokních (později tereziánských) salonů v Evropě. Místo, kde letecké bombardování 1943 zastavilo čas. Magické centrum poválečného znovuzrození města Milán.
Velký stůl je pokrytý spoustou lahviček. Velký básník a parfémový mág Meo Fusciuni veřejně míchá svůj parfém. Vše předem odměřeno, přesný počet kapek i pořadí, specifická a tajuplná energie místa magického obřadu dává vůni neopakovatelný odstín. I místní znuděné celebrity, které sem přišly aby byly viděny, nervozně natahují krky, aby tentokrát ony mohly pozorovat tanec velkého Alchymisty. Děje se zde něco nepochopitelného. Jeho vzhled starozákonního proroka, který právě vystoupil z obrazů El Greca všechny fascinuje. Blogerky drží malé lahvičky právě dokončeného parfému, nemocného, surového, kdy si jednotlivé složky ještě nestačily uvědomit, že jsou spolu. Mají rozšířené zorničky a zřejmě si mezi sebou statečně šeptají něco jako

“To je viď? Úplně jiné než ve Florencii. Co? Cítím tam daleko víc inkoustové tmy, ježiš!”                                                .

I přes uznalé pokyvování, má jen málokdo odvahu si dát flakónek blíž k nosu. Proč? Ta vůně je totiž…
 


Meo Fusciuni, vlastím jménem Giuseppe Imprezzabile se narodil 24. května v malém starodávném městě Mazara del Vallo, nejrušnějším námořním a rybářském přístavu západní Sicílie.
Městu dali jméno Féničané. Pokřtili ho Mazar, což znamená skála. Od té doby mělo díky své poloze celou řadu vládců: Féničany, Řeky, Kartágince, Římany, Byzanc, Vandaly, Góty, Araby, Normany, rod Anjouvců, Aragonce i Bourbony. Všechna období zanechala otisk nejen v čase, ale také ve vůních. Míšení kultur přináší sebou exotické vůně, přístav a lodě ze vzdálených zemí vysvětlují Meovu posedlost cestováním. Téměř všechny jeho parfémy vznikají na cestách. Nejen jako reakce na nové země, ale také jako výraz nostalgie, osamělosti a stesku po rodné Sicílii. Záměrně přetíná kořeny kterého váží k jeho rodné zemí, aby si uvědomil sílu své lásky k ní.

V deseti letech se s rodinou stěhují do Piacenze, kde později vystuduje chemii. Poté absolvuje v Parmě farmaceutickou fakultu se zaměřením na herbální medicínu. Začíná léčit pomocí bylinek a pracuje s postiženými lidmi. Později otvírá obchod se zdravými potravinami (přiznám se, že u tohoto faktu jsem trochu zpozorněl!) Nakonec se pouští do studia etnobotaniky a antropologie. Jeho touha po poznání je prostě ohromující. Studuje středověkou a renezanční filosofii, knihy o magii a mysteriích života. Neustále tvrdě pracuje.

Jediná vášeň, kterou jsem zdědil z mé rodiny, je pokora v kombinaci s tvrdou prací. Můj otec a můj dědeček byli vždy skvělí dělníci a myslím, že je to největší odkaz, který mi předala moje rodina.

Všichni umělci si ve svých životopisech trochu vymýšlí, nebo prostě něco neuvádějí. Vím to, protože to dělám taky. Při jednom z Londýnských koncertů nás navštívila legenda barokní hudby, dirigent Andrew Parrott. Pracoval se mnou na sólové skladbě Laudate pueri asi půl hodiny. Bylo to úžasný a taky zábavný. Přiznám se, že jsem dlouho potom uváděl ve svém životopisu – Absolvoval kurzy u Andrewa Parrotta. A tak se Giuseppe Imprezzabile moc nezmiňuje o svém prvním vstupu na uměleckou scénu a to jako hudebník a performer.
Kolem roku 2000 začal účinkovat v kapelách Nenia (deska La casa del dolore), nebo v nahrávkách skupiny MonumentumM. Všestranný umělec hraje na kytaru, klávesy a vokály. ,,Vokály” se rovná podivný zpěv, recitace, pláč a výkřiky. Italský elektropsychorock je úplná absurdita, ještě směšnější než když se napíše ,,Česky rap prožívá krizi”. Je to ten styl, kdy někdo z kapely neustále něco řve na diváky, pak se všichni svlíknou a běhaj nahatý kolem oltáře. Aby se vám to líbilo, museli byste si dát něco daleko silnějšího, než seženete v noci na Václaváku. Po hodnocení posluchačů a komentech typu “strašně dlouhá ezonuda!” Giuseppe z hudební scény odchází. Ještě netuší, že ho jednou Silvio Levi (jeden z ředitelů společnosti Esxence), nazve jedním z nejlepších umělců moderní italské parfumerie. Uplyne dlouhých 9 let.

Po studiích a cestování vytváří projekt Meo Fusciuni. Jako ve všem, i v tomto jménu je hluboký mysticismus. Meo je zdrobnělina jména jeho otce BartoloMEO a Fusciuni přezdívka jeho dědečka, urputného a vitálního rybáře. Fusciuni na sicilském území znamená zdroj, voda která teče z ničeho, z kamene, ze zdi rozpraskané časem. Pro Giuseppa to ovšem znamená i tok inspirace, času, života, inspirace a poznání. V dalším roce už Giuseppe jméno Meo Fusciuni přijímá, jako své umělecké jméno. Začíná se rodit legeda!

• Aromatario

“První je vždy pyramida příběhu, teprve potom pyramida parfému”. Pro Mea jsou vůně poezií a svědectvím samotného času. Nevím, jestli mám věřit tomu, že je nedělá proto, aby je někdo nosil, ale doslova četl. Vytváří čisté umění. Nemá rád, když je označován jako parfumer. Ti totiž tvoří podle dobře definované a pečlivě nastudované cesty.Sám sebe raději označuje jako Aromatario. Slovo často používané v 17 století. Alchimista, mystik, lékař, ten který dává dohromady esence, vůně a koření. Jasně že mne to také napadlo
 

Co to děláte?
Rozbíjím atom olova.
A daří se?                                                                                                                .

(Jan Werich a Josef Kemr, Císařův pekař)

První tři parfémy Trilogy of journey vznikají v roce 2010 a 2011. Rites de Passage má poetiku a kouzlo Istanbulských bazarů, výrazný pepř a citrusy a jako vždy základ dřevo a pačuli (nejoblíbenější Meova složka). Shukran je cesta z Turecka do Maroka, kde pracoval jako antropolog. Pokud nemáte rádi mátu jako já, tak se o tento parfém vůbec nepokoušejte. Poslední Ciavuru d’amuri je věnovaná jeho domovině Sicílii. Jemná, sladká a trochu melancholická vůně sladkých fíků a jasmínu. I když je výrazně na ženské straně, kdyby byla jen trochu zelenější, patřila by mezi mé oblíbené.
Jeho čichový nomádismus ovšem není ničím novým. Podobně pracuje třeba Christopher Brosius (CB I Hate Parfume) nebo slavný Bertrand Duchaufour. Meo se sice vrací domů, ale tučná Itálie obklopená sladkými moučníky Profumum Roma, neví co s ním. Podobně jako já, se nemůže rozhodnout, jestli je to šílenec, podvodník, nebo genius, který otvírá pro parfémy novou magickou cestu. Proč?
Večer, Miláno, sál Caryatidis. Meo Fosciuni rozdává poslední lahvičky vytvořeného parfému Notturno. Na několika tvářích lidí, kteří se jen obtížně budí z hypnotického tance hudby a recitace se mihne stín pochybnosti. Ta vůně je totiž…
Meo a Velká mýdlová show, proč se stal jeho inspirací agent, horolezec a pansexuál a konečně, co je divného na parfému Notturno. To všechno se dozvíte v připravovaném druhém díle.