• Minirecenze Habanita l'Esprit / MOLINARD: zkrocení zlé ženy

Když teda mám babu, rozhodla jsem se taky “prolistovat svůj notýsek” a vybrat některou z krátkých poznámek. Ty uvozovky jsou na místě, bo my ajťáci notýsky nenosíme. Vše, co vyplodíme, se potuluje někde v kyberprostoru. A taky se obvykle nevyjadřujeme níže uvedeným způsobem. Když jsem si psala tuhle poznámku, měla jsem asi nějakou slabší chvilku nebo co. Tak to vy i Romana budete muset přežít.

Habanita l’Esprit aneb Zkrocení zlé ženy
Habanita se zamilovala. Ta vášnivá žena s rudou rtěnkou, která dokázala tančit salsu v zakouřených havanských klubech celé dny a noci, ta, která se nebála nikoho a ničeho, potkala muže, který jí je hoden.
Umyla se a převlékla, skryla obličej za mléčně bílý závoj, muškátovým oříškem zakryla vůni tabáku v dechu a tváří se cudně. Má políčeno … „Ona a tanec? Och, maximálně tak waltz. Cigarety? Ale kdepak by ona, něžná dívka, něco takového…!“ Jenže my tušíme, nás neošálí, pořád je to ona – nezkrotná krásná Habanita. Za cudným závojem se stále skrývá ta šelma. A šelma vždy zůstane šelmou, byť dočasně zkrocenou. Chvíli si nedáváš pozor a …
Ten muž bude ztracen, ale šťastný.
 
Je tam všechno z Habanity: tabák a kouř, pudr, růže a pot, erotikou nabité živočišno. Ale hrany jsou ohlazeny. Je to vše měkce zastřené, skryté pod závojem mléčného benzoinu.
Drydown je ve znamení sladce pryskyřicové kombinace ambry a benzoinu s trochou čokoládového pačuli. Vůně splývá s kůží, chvílemi se skrývá, a zase objevuje a zůstává v místnosti dlouho poté, co odejdete. Výdrž je i v létě celodenní.
Je to Habanita, kterou unesu, Habanita pro mě.