• OMNIA PROFUMO: Granato (orientální bazalka)
Omnia Profumo je projekt synka ze staré zlatnické rodiny. Drahé kovy a kameny ho inspirovaly a v roce 2007 vytvořil první ze svých kreatur, Onyx. Vůně prezentují v alchymistických baňkách naplněných drahokamy, polodrahokamy nebo plátky drahých kovů, což je nejen estetické, ale každý si tam může najít svoje, třeba já granáty.
Hrozně zvláštní vůně, jako by chtěl někdo udělat bylinkovou vůni, pak se zasnil a nalil do kotlíku základ řádně okořeněné orientálky. Vůbec se nemůžu rozhodnout, co v tom vlastně cítím, chvilku tak a chvilku onak.
Začátek je silně mátový, čerstvě rozdrcené lístky máty i se stopkama. Jestli znáte ty nové odrůdy máty, kterým voní lístky po ovoci, tak tahle je pomerančová (mmch. vřele doporučuju na mojito – grapefruitovou a jahodovou nejraději). Velmi intenzívní, až křiklavé, zvláštně bylinkově hořké, jako hořká tvrdá lodyha lopuchu. V pozadí je cítit nasládlý orient, klasická bulharská růže a pikantní koření, které bych nepoužila na cukroví, ale na maso se zeleninou: muškátový oříšek a nové koření.
Začátek nebyl intenzívní, ale asi po půl hodině vůně udělá kotoul, ztěžkne, ohřeje se a začne valit do okolí tmavě granátové oblaky hořkého koření a těžkých nektarových květů a teplé vanilky. Všechno je zahalené do jantaru a do santálu, hořkého až na hranici připáleného karamelu. Konec se nese jako vetiverové proutky v jasmínovém kouři, ach, jak klasické, ach jak krásné.
Hodně mi připomíná staré orientální vůně, kdy se kadidlo ještě používalo velmi opatrně a efekty se dělaly skrz pačuli a vetiver. Třeba Venise od Yves Rocher. Nedávno jsem ji díky robátku po dlouhé době drželo v ruce, resp. Sbírala její zbytky z podlahy a Granato v pozdější fázi mi ji pak silně připomnělo.
Hezká, oldschool orientálka, nekřiklavá a přitom plná, jak se dnes orientálky už nedělají. Nebýt toho šíleného mátového začátku, kterému ve složení říkají bazalka, dalo by se na ni zapomenout. Granato není vůně pro mne, ale vám doporučuji rozhodně zkusit!
Hrozně zvláštní vůně, jako by chtěl někdo udělat bylinkovou vůni, pak se zasnil a nalil do kotlíku základ řádně okořeněné orientálky. Vůbec se nemůžu rozhodnout, co v tom vlastně cítím, chvilku tak a chvilku onak.
Začátek je silně mátový, čerstvě rozdrcené lístky máty i se stopkama. Jestli znáte ty nové odrůdy máty, kterým voní lístky po ovoci, tak tahle je pomerančová (mmch. vřele doporučuju na mojito – grapefruitovou a jahodovou nejraději). Velmi intenzívní, až křiklavé, zvláštně bylinkově hořké, jako hořká tvrdá lodyha lopuchu. V pozadí je cítit nasládlý orient, klasická bulharská růže a pikantní koření, které bych nepoužila na cukroví, ale na maso se zeleninou: muškátový oříšek a nové koření.
Začátek nebyl intenzívní, ale asi po půl hodině vůně udělá kotoul, ztěžkne, ohřeje se a začne valit do okolí tmavě granátové oblaky hořkého koření a těžkých nektarových květů a teplé vanilky. Všechno je zahalené do jantaru a do santálu, hořkého až na hranici připáleného karamelu. Konec se nese jako vetiverové proutky v jasmínovém kouři, ach, jak klasické, ach jak krásné.
Hodně mi připomíná staré orientální vůně, kdy se kadidlo ještě používalo velmi opatrně a efekty se dělaly skrz pačuli a vetiver. Třeba Venise od Yves Rocher. Nedávno jsem ji díky robátku po dlouhé době drželo v ruce, resp. Sbírala její zbytky z podlahy a Granato v pozdější fázi mi ji pak silně připomnělo.
Hezká, oldschool orientálka, nekřiklavá a přitom plná, jak se dnes orientálky už nedělají. Nebýt toho šíleného mátového začátku, kterému ve složení říkají bazalka, dalo by se na ni zapomenout. Granato není vůně pro mne, ale vám doporučuji rozhodně zkusit!
