• CARON: recenze Poivre Sacre, Poivre Impérial, Rose Ivoire 2021

Slíbená recenze tří horkých novinek z nové kolekce CARON Merveilles: Poivre Sacre, Poivre Impérial, Rose Ivoire. Všechny tři jsou pepřové a mají se stát pokračováním legendární pepřové řady Caron. Jedna je Královna, jedna je Král a třetí je nezvedené děcko, ze kterého snad jednou něco vyroste, ale bude to chtít polepšovnu.

Myslím, že prodavačky v Caronu takový nákup ještě nezažily. Jsem šprt, do parfumerií vstupuju připravená, vím, co chci zkusit a mám představu, jak to má vonět. Takže jsem nakráčela do butiku, ukázala jsem si na 10 flakonů, sedm papírků jsem vyřadila okamžitě a tři jsem si nechala stříknout na ruku.

Pak jsem si ještě nechala předvést tři čisté parfémy ve fontánách, zajímal mne především Accord 119 (na doporučení od Radovana), mezitím se mi to rozleželo, vyřadila jsem Poivre Impérial a zeptala jsem se paní, co je pro mne lepší, jestli Rose Ivoire nebo Poivre Sacré? To bylo poprvé, co paní mohla promluvit souvislou větu.

Shodly jsme se na Rose Ivoire, ještě jsme si vybrala pudřík (není co vybírat, vždycky ten nejsvětlejší) a už mi zavazovala mašličku na taštičce. No a mně nefungovala karta. Za 9 minut jsem byla venku.

Vydala jsem se hledat bankomat, jenže v centru Paříže to není jednoduché, do cesty mi skočil Guerlain, Nicolia a Sephora, mezitím jsem musela vyzvednout muže v muzeu…a to celé chtěl osud, protože vůně měly šanci se na ruce rozležet a mně došlo, že jsem se rozhodla špatně.

Vrátili jsme se do butiku až večer, říkám paní: “Tamto je moje taštička, ale kdybyste mi ten flakon tam mohla vyměnit za Poivre Sacre, zkoušet nebudu”, paní už se na nic neptala a podala účet. Jen jsem si ještě nechala přibalit vzorky zbylých dvou favoritek, abych vám to mohla zrecenzovat, přece.

Poivre Sacré, lektvar z bylin pod šibenicí

Začnu vítězkou: je to totiž moje současná favoritka a pokud mne neotráví, má velkou šanci být jednou z mých budoucích signature. Ano, až tak mne zaujala.

Začnu celkovým dojmem: pokud znáte Mandragore od Annick Goutal, velmi snadno si ji představíte. Hustý sladký dřevitý základ s velmi intenzívním pánským kořením: podrážkově gumový, kožený orientální šafrán, hořký suchý pepř, koriandr, chlebový kmín. “Pánským” kořením myslím to, že zde nenajdete žádnou skořici, hřebíček, vanilku… prostě koření, které si vyberete, když pečete divočáka, ne cukroví.

Sladkost na pozadí není ani náznakem gurmánská: způsobují ji pryskyřice blízké kadidlu (ale kostelové tóny najdete jen ve stopovém množství) a navíc je sladká hlavně na začátku, jak postupuje vývoj, sladkost se stahuje do pozadí a stupňuje kožený šafrán.

Dominantní tón po celou dobu je tedy šafrán a samozřejmě pepř, který na začátku škrábne až dovnitř krku, aby postupně krotl z tygra v kočičku. Ve složení uvedené pačuli pouze dokresluje hořkost pepře, ani bych ho nevyjmenovala jako samostatnou složku. Krásně zachovává štiplavost a suchost, kterou se proslavily staré Carony.

Vývoj není nějak překotný, prostě si v hustých jantarových vlnách složky mění role a povlává si v měkkých hustých závěsech okolo těla.

Co je velmi velké plus u Poivre Sacré – a čeho jsem se bála – je dřevo. V popisu je zmíněné “moderní dřevo”, což mne vyloženě odrazovalo. Jenže to tak není! NE a Ne, žádný kašmeran ani syntetická dřeva. Poivre Sacré není moderní. Je to old schoolovka jak řemen, podle obličeje i podle složek, a kdyby mi někdo řekl, ať se zavřenýma očima dám rok narození, umístím ji do 90´.

ALE: Jestli má být podobný Parfum Sacré, který má být jeho starším sourozencem a zamyslím se nad tím… tak mi dojde, že zdejší kadidlo je moderní. Ano, to není ta hořkosladká tinktura z vůní před velkým chemickým převratem. Se Sacré má společného jen to, že je v ních kadidlo. Parfum Sacré je miláček, Poivre Sacré buřič.

A ještě jedno důležité plus: většina starších vůní Caron obsahuje zvláštní, charakteristický chypre tón kůže+pačuli. Mají ho pepřovky, růže, fialky, má ho i ta nová konvalinka, co se mi tak nelíbí a je rozpoznatelný i v parfemaci pudru. Ale Poivre Sacré ho nemá!

Toto je momentálně můj nejlepší kamarád a miluju ho.

Rose Ivoire, myš která jednou v životě zařvala

Já a růže, že? Divné, že? Taky jsem si říkala a fakt mne překvapilo, že mi zůstala v poslední trojce. Ale ona má velmi kořeněný bělostně pepřový začátek, který drží docela dlouho a je okouzlující. Když jsem se rozhodovala mezi ní a Sacré, říkala jsem si, že bych si jednou pro změnu mohla koupit něco ženského a květinového. A spolu s tím caronovským pepřem TOHLE BYLO PŘESNĚ ONO!

Růže je lehounká, svěží, nic bulharského: jemná májová růže, citrusová a k tomu bílý, odlehčený pepř s koženým a šafránovým tónem – ale pořád bílý. Taková pepřová kořeněná svěženka. Po krásném úvodu, kdy vyprchaly citrusy, nastoupila fáze průsvitná růže a suché koření a ta byla snad ještě krásnější: tak klasická, ale přitom v sobě má takový velmi moderní tón suchého recyklovaného kartonu. Originální, moderní, přitom s jasným podpisem Caronu, splněný sen fanouška.

Jenže. Nastala třetí fáze a znamenala konec lásky. A to poměrně rychle, netrvalo to ani hodinu. Pak jsem si četla, co o ní říká parfumér a on sám ji nazývá “krystalickou”. A to je přesné: hlavní fáze parfému, to tělo, je ledově vodová růže, kdy se ztratí pikantnost, řezavost koření a zůstává jen nevýrazná voda s vycmrndlými syntetickými lístky růžičky, nenápadná myš. Taková škoda!

Poivre Imperial, Sandokan z Paříže

Tak král nakonec. Můj král to není, já jsem zvolila bezpohlavního biskupa, ale pro takového Sandokana bude Imperial voňavým podpisem.

Začátek je extrémně skvělý: ostrý suchý caronovský pepř se šafránem, vybičovaný až na hranici kýchnutí. Fenomenální a drzé. Myslím, že tohle by si nikdo jiný v současnosti netroufnul. Niche proto, že u nich pepř není sexy, a mainstream proto, že potřebují zákazníky v prodejnách udržet, ne vyděsit na první dobrou.

No a pak nastupuje něco, na jsou Caron a jeho parfumér pyšní, a mnoho lidí kvůli tomuto kontrastu bude Imperial milovat: Jean Jacques postavil proti suchému teplému pepři vodní tón lotosu. Jak ustupuje štiplavost, dere se nahoru kožený šafrán a proti tomu vystupuje vodnatá vůně bahnité lesní tůňky.

Kontrastní a zároveň harmonické jako Mondrianovy obrazy. Jsou zde také přítomny klasické těžké květiny, ale jsou tak upozaděné, že je zbytečné po nich pátrat a identifikovat je. Spokojte se s tím, že o nich víte.

A zde jsme se rozloučili. Vodní vůně nemůžu nosit. Ale já si stejně myslím, že by je neměly nosit ani jiné ženy. Voda je mužský element a pepřová voda je macho všech vůní. Drydown vůně se proměnil ve vysychající kaluž, se všemi aspekty: suché bahno, uschlý puškvorec, i pár kapek nafty z projíždějícího lesního traktoru. Kdo to má nosit? Vlasatý Sandokan v nejnovějším obleku Armani, kterému lezou černé chlupy z rukávu mezi bělostnou manžetou a zlatýma Rolexkama.

Oba pepře jsou špičkové, ale u Rose Ivoire ustřelil konec. Jak jsem psala v minulém článku, kvality vůní z laborky Jeana Jacquese je kolísavá. Zrekonstruoval caronovský legendární pepř ze současných složek k dokonalosti a to je záslužný čin. Použití ve vůních, které mají klasické vyznění, navazují na staré kolekce, je povedené.

Ve volné tvorbě, kde se snaží o moderní pojetí – Rose, Muguet – já spokojená nejsem, jsou příliš blízko obyčejnému mainstreamu. Za to bych těch 130 € / 30ml považovala za nehoráznost.

Uvidíme, co CARON ukáže dál, nastoupeno mají dobře. Zůstávám fanouškem!