• SVĚTOVÁ PREMIÉRA! WIDIAN: London (semiš v barvě nebe)

Byla jsem u toho! Nepodaří se to často a tak si to nemůžu nechat ujít. Včera, v pátek 22/12, jsem byla na návštěvěv pražské parfumerii Egoist Royal Parfums, když přivezli novinku WIDIAN pro rok 2018, úvodní vůni VII. kolekce Sapphire Collection, která je věnovaná světovým metropolím: LONDON.
A protože vím, že tady v Praze má svolení k prodeji už TEĎ, tak jestli chcete zažít pocit, že jste parfémově předběhli Zeměkouli, tak si tam zajděte taky. TEĎ!

• Widian chce do Evropy

Ali Aljaberi, majitel značky Aj Arabia, si myslel na to, že by nás v Evropě obohatil o nějakou tu arabskou tradici. To není tak výjimečná myšlenka ani z hlediska historie, ani v oblasti současné niche parfumerie. Ale protože ví, jak je globální doba rychlá, našel zkratku: dělá vůně, které jsou sice základem arabské, ale uvařené v evropském kotlíku Jean-Claude Astiera, dvorního parfuméra Martine Miacallef. O tom se nedá říct, že by v nebyl král tohoto oboru…a protože Abu Dhabí, země neomezených možností, íngredience jsou tak poctivé, jak jen to jde.
Flakonky jsou inspirované Velkou mešitou šejka Zayeda v Abú Dhabí, dostavěnou v roce 2007 a soudím, že ji musí být vidět z Měsíce. Pojme 40.000 věřících (to je Tábor a Sezimovo Ústí dohromady) a leží v ní největší peršan na světě. Na krabičkách je vyřezané arabeskové okno mešity a tím prosvítá barva flakonku, ale od nové safírové kolekce, protože ta bude celá modrá, na obalech najdete vyřezané dominanty měst, kterým se vůně budou věnovat. (Praha mezi nimi pravděpodobně nebude, ale vím o jiné vůni, která se pro Prahu chystá, a myslím, že to bude velké – v lednu čekejte detaily!). A protože nejde jen o pozlátko, tak od teď jsou flakony Widian opatřené úplně novým kovovým ventilem, který si nechali vyvinout a který udržuje flakon připoužívání hermeticky uzavřený (je to ten zlatý uzávěr).

• Londýn forever

No tak pojďte do Londýna. Koho zajímá inspirace, přejděte na stránky Widianu, já se budu věnovat rovnou vůni. Začnu od konce: je 6,00 ráno, v sedm má vyjít článek. Stříkla jsem si London na ruku včera odpoledne okolo 15. hodiny, 1 šťouch. Stále výrazně voní. Po té, co jsem se celý večer oblažovala důkladnou, ale ne vlezlou siláží. Londýn navždy. Tečka.

• Malinový špendlík

Začínám slohově správně, pro vyšší srozumitelnost, popisem detailu. Protože chci, abyste pohchopili malinu, kterou lidi buď milují, nebo nenávidí. Já se přikláním spíš k druhému typu pozemšťanů; malina je důvod, proč vůně arabského typu nenosím. Její sladkost ve spojení s oudem a kůží mi přijde příliš lepkavá.
Jenže Londýnská malina je na začátku zralosti, kyselo-sladký záblesk, který se na začátku vynoří, pak zapadne, pak je zase trošku cítit…a vlastně jen tak dráždí nos, aniž by do vůně nějak výrazně promlouvala. Stříkli mi pro srovnání nějakou jinou arabku s malinou v srdci a po tom jsem ji v Londýně necítila pár minut vůbec. Je to takový špendlíček zapomenutý ve švu večerních šatů, který vás občas malinko píchne, připomene se, a zase se někde ukryje a nenajdete ho. Nesmírně zajímavý moment, navíc krásně zapojený do celé té bleděmodré semišové kompozice.
Londýnskou malinu vyhlašuju jedním z nejzajímavějších okamžiků letošní zimy a nevylučuju, ale pochybuju, že by mne ještě něco překvapilo víc.

• Vaše bleděmodré semišové pantoflíky s bambulkou z norka

Je mi líto, ale je všeobecně známo, že muži pantoflíčky s bambulkou nenosí. Ne, že by nemohli, ale nedělají to. A tak si myslím, že nebudou nosit ani Londýn. Protože tohle je nejjemnější bleděmodrý semiš, který můžete dnes na trhu koupit. Na rozdíl od evropských kožených vůní, které jsou hodně bylinné a trpkosladké, jsou arabské suché a animální. Obvykle se k nim do kompozice dává pižmo, aby zvýraznilo jejich temnou stránku zvířeckosti. Nebo spíš je to tak, že pižmo je přímo součástí té složky, která se nazývá “arabská kůže”. Tady je trošku jinak, jakoby kůže byla impregnovaná bílým, křišťálovým pižmem, které se používá pro hygienické potřeby.K tomu je přidaný fialkový květ a vsadím se, že i zemitý zelený lístek. Výsledným efektem je hladivý, suchý, až prašný semiš velmi světlé, studené barvy. Tělo vůně se už pak po dlouhé hodiny příliš nevyvíjí, jen ke konci zase odhalí trochu maliny.

• Zacházejte s tím oudem jemně, pane

Nemůže chybět oud, to je jasné. Ale jen tak něžně, malinko a taky si myslím, že tady bude ve formě pravé, přírodní ingredience, která se dnes používá jen výjimečně. Syntetické oudy jsou nakyslé, ty poskládané z jiných složek (jak to dělá třeba Patricia Nicolai) postrádají tu pro evropské nosy nezvyklou ostrost. V Londonu je agarwood hořký a dřevitý a dávkovaný kapátkem. Píšou, že je jen v hlavě, čemuž bych věřila. Na začátku na vás udělá dojem, že to přiběhlo ze stáje, ale do půl hodiny nechá veškerý prostor semiši.
Doporučuju Londýn zkusit ze dvou studijních důvodů: za á zkusíte pravý oud a za bé zjistíte, že při zkušeném použití je to všeobecně přijatelná ingredience. Jestli oud nemáte rádi, zkuste to Londýnem prolomit.

• Recence pozpátku

Jak na to teď koukám, celá recenze je úplně naopak, od konce. Ani nevím proč. Tak si to kdyžtak přečtěte odsud nazpátek. Anebo se na to vykašlete a běžte to rovnou zkusit. Odkaz na parfém a cenu je tady.
Jak se do prodejny Egoist dostanete: doporučuju spojit s návštěvou Orloje a Starého Města. Od Orloje projdete okolo domu U Minuty, to je ten zvláštní, vystrčený dům pokrytý česnými freskami (mimochodem je to první dům, který už nepatří k radnici – Pražská Radnice se rozkládá ve všech pěti domech od orloje doleva a jsou propojené sklepením. Přijdete na Malé náměstí, kde je Dům u Rotha, Furla a Swarovski. U Swarovského půjdete uličkou doleva asi 150 metrů k velkolepému kostelu Sv. Jiljí. Ten si prohlédnete, pak ho obejdete a když se za ním podíváte doleva, tak uvidíte Egoist. Husova 5.
A mimochodem stojí za to tam zajít teď, v době Vánoc, protože tam mají stromeček, jaký jsem ještě neviděla. Když jsme vstoupili do prodejny, Žaba ho uviděl první a prohlásil: “Vau, maminko, to bys chtěla!” Chtěla. Klidně i s těma Montalkama, které znovu nakoply motor a …o tom příště.
Děkuji parfumerii Egoist za možnost být u toho.