• Velké fialkové defilé 16. MONA DI ORIO: Violette Fumée (oblíbené semišové rukavičky)
Fakt se snažím likvidovat zásoby nevyzkoušených vzorků, které se mi hromadí v pracovně. Jenže já holt asi potřebuju nakopnout. Občas se na to vrhnu z vlastní vůle, ale když vidím ty netenčící se zásoby, dostanu z toho depresi a většinou zase odejdu, aniž bych něco vyzkoušela. Nebo něco namátkou vyberu, ale pak jsem líná nad tím uvažovat a psát si poznámky. A tak vítám podněty, jako byl ten od Romany s V Canto, abych si odškrtla další položku a zbytky vzorků přesunula z hromady “Dělej s tím něco” na hromadu “Uf, mám to z krku”.
Nedávno mě poprosila jedna aromačka o názor na Violette Fumée. Vzorek mám ještě z jarního výletu do Paříže, jeden z mnoha, které jsem si odnesla po dvouapůlhodinové návštěvě butiku Jovoy. Hrozně milý majitel Jovoy, pan Francois Hénin, nařídil prodavačkám, že mi mají udělat vzorek ze všeho, co si řeknu. Musím říct, že mi dalo dost práce nebýt nenažraná.
Dle marketingových materiálů Mona di Orio původně vytvořila Violette Fumée jako osobní vůni pro svého obchodního partnera, Jeroena Oude Sogtoena a vůně měla by být vyjádřením jejích oblíbených složek, vůní a vzpomínek. Po náhlém úmrtí Mony Jeroen přidal tuto vůni do kolekce Les Nombres d’Or.
A skutečně něco na tom vyjádření bude. Aspoň já nacházím ve Violette Fumée reminiscence na některé další Moniny vůně.
Především je zde zcela zřetelná živočišnost pro Monu tak typická a vyhnaná na maximum v Nuit Noir.
V hlavě nacházím stejně bylinně zelenou a citrusovou ostrost jako v Lux a vzpomněla jsem si i na Vanille, i když nevím přesně, která složka či tón tohle způsobila. Byl to spíš jen takový letmý dojem, záchvěv.
Nejvíc mě bere právě ta počáteční fáze. Svou barevností a proměnlivostí. Vlastně jsem z ní přímo unešená!
Celé představení odstartuje, jak už jsem psala, velmi ostrou až hořkou bylinností, která se mísí s citrusy. Záhy přejde v květinovou sladkost fialkových květů a růže. V žádném případě ale ani na vteřinu nesklouzne k bonbónkové sladkosti tak typické pro mnoho fialkových vůní. Ne tahle fialka je postavená jinak. Fialkový květ se jen ukáže, zablýskne a zmizí, ani růže se dlouho nezdrží.
Někdy ale na mě z flakonu pro změnu vybafne stejný dojem vášnivé noci jako u Nuit Noir, jindy tenhle aspekt zůstane upozaděný.
Každopádně pro tuhle část bych zabíjela. Škoda, že je tak krátká.
Ta bylinnost se ještě vrátí, tentokrát v podobě šalvěje a podle mne i pižma a vytvoří tak poměrně ostrý předěl mezi tou divočejší pestrobarevnou a proměnlivou hlavou a poklidným zbytkem vývoje ve znamení kůže. Ta je po zbytek vývoje ústřední složkou. Mírně živočišná, ale velmi jemná, semišová kůže z fialkových lístků, která postupně zlehka potemňuje a získává zajímavou zakouřenost, jak se přidávají dřeva a pryskyřice.
Pokud se v tom ale nebudete patlat jako já a budete vůni prostě nosit, pak nejspíš váš dojem bude prostě jemný, rukavičkový semiš, přítulný a obalující vás, jako důvěrně známé, často nošené, semišové rukavice.
Violette Fumée je výjimečně pojatá fialka, která rozhodně stojí za vyzkoušení. Celou dobu zkoušení, jsem ji nosila s nadšením. Oslněná její barevností jsem uvažovala o koupi, ale cena 175,- EUR za flakon o obsahu 75ml mě zchladila. Možná, jednou …
Tak, přesouvám další zbyteček mezi hromádkami a vy nakopávejte – pište, co máme vyzkoušet, zrecenzovat.
