• V CANTO: Mea Culpa, Mirabile a Cor Gentile (vanilka třikrát jinak)

K téhle recenzi mě dokopala Romana, když najednou, odněkud z welnessu, nad propašovaným chianti, zahlásila: “Rozhodla jsem se psát parfémové recenze”. Hmm, tak nevím, co dělala do téhle chvíle, každopádně se máme na co těšit.

Jedna z vůní, které do sauny kromě chianti propašovala, byla Amans od V Canto a prý strašný! I já jsem na výstavě nafasovala vzorky V Canto, ale ještě jsem se k nim nedostala. Na Romanin popud jsem se hecla a své vzorky vyzkoušela a první reakce byla: “Fakt že jo, strašný, příšerně sladký!”

Později se mi to ale rozleželo (a rozvonělo) do docela přijatelné podoby a dalším zkoušením jsem došla k závěru, že zase tak strašný to není. Všechny tři jsou hodně sladké variace na ústřední téma vanilka a kromě Cor Gentile mají pro mne jen těžko snesitelný začátek.  Nicméně po nějaké době se všechny rozvoní do celkem příjemných vůní.

V Canto je nová značka, patřící rodině Terenzi zabývající se parfémy už mnoho let. Parfumérem je v tomto případě Paolo Terenzi, bratr Tiziany Terenzi. Celá kolekce, která obsahuje v této chvíli 10 vůní, je inspirována Božskou komedií Dante Alighieriho, konkrétně Pátým kruhem pekla (Inferno, Canto V), každá vůně pak je inspirována jedním veršem z Pátého kruhu pekla.

Verše, vybrané pro testované tři vůně, se tak nebo onak týkají lásky a tu zřejmě pro Paola představuje vanilka.

• Mirabile: připálená vanilka se sladem

  “Když četli jsme, jak v sladké řeči toku
  smích touhy zlíbal svojí kouzelnice:
  on, od mého jenž neustoupí boku.”

  Velmi, ale opravdu velmi, sladký sladový začátek zlehka postupně naředí rum s mlékem. Nečekejte ale žádné Diplomatico, spíš tak trochu Božkova z domácího vaječňáku.

  Tenhle vánoční koktejl je ještě podpořený hřebíčkem a hlavně bourbonskou vanilkou. Výsledek opravdu připomíná spíš něco vysokokalorického, co bych si umíchala k zimnímu posezení u krbu s knížkou. A protože jsem se začetla a nemíchala, zlehka se mi to připálilo. To dělá právě ta bourbonská vanilka. Vanilkové lusky z ostrova Réunion působí dřevitě, kouřově až zlehka  připáleně. Zpočátku je připálenost tlumena mléčnými tóny, ale jak mléko postupně mizí, připálenost získává na intenzitě.

  Dost mi to připomíná některé známé vůně s bourbonskou vanilkou, třeba tu od Reminiscence, možná i Vanille Exquise od Anick Goutal a nebo Spiritueuse Double Vanille od Guerlain. Kdo má rád tenhle typ vůní, nechť směle vyzkouší.

• Mea Culpa: kamenná vanilka

  “Ta láska, jež se láskou zas jen skojí,
  mne rovněž k němu divnou touhou jala,
  že ještě zde, jak zříš, nás k sobě pojí.”

  jak už jsem zmínila, vanilka je u Paola zřejmě oblíbená složka. I tahle vůně se, jako Mirabilis, točí kolem vanilky. Tentokrát ale není připálená, je studená, kamenná, odvětrávaná cedrem a studeným kadidlem. Tyhle ingredience do jisté míry potlačují sladkost ústřední složky a zároveň vůně působí studeně. Skoro jakoby na mě z místa, kam jsem vůni, nanesla foukalo. Především další složka, pačuli, zde surové, nesladké, zesiluje dojem ostrosti, štiplavosti a tvrdosti až na hranici snesitelnosti.

  Je zvláštní pojetí vanilky, sofistikovanější, než v Mirabilis. Typově připomíná studenou, kamennou vanilku, jako je třeba ta z Vanila Marble od Agonist. Po vyvětrání pačuli, ve střední části, je to zajímavá vůně právě tím protikladem studených a teplých složek. Bohužel se v drydownu, víceméně zbytečně, odebírá do oblasti vlhce prádlového pižma.

• Cor Gentile: vanilka s lilií

  “Tu láska, jež ctné srdce rychle zrývá,
  v něm zaplála pro velkou krásu moji
  tak zničenou, že k pláči mně to bývá.”

  Z těch tří mi tato zpočátku připadala nejlepší. Ono je to ale jinak. Na rozdíl od předchozích dvou se totiž její začátek dá přežít. Ba dokonce se mi líbí, hlavně ten natrpkle zelený jalovec v kombinaci s až žvýkačkově sladkou myrhou. A taky se mi líbí santal v drydownu, ne pravý, ale celkem zdařilý.

  Mezitím najdete celkem pěkné, i když neurčitě květinové srdce. Snad s vypíchnutím výraznější, ale krotké máslové lilie. A samozřejmě nezbytná vanilka.  Na druhou stranu je z trojice nejnenápadnější, nejde vůbec do prostoru. Zato je z nich tří nejlíbivější, nejnositelnější.  Když bych ji měla k něčemu přirovnat, byla by to možná k vanilkovější, máslovější a méně výrazné Baiser Vole od Cartier.

Vždycky je ale dobré si něco přečíst o pozadí vzniku vůně, snažit se pochopit autorovu myšlenku.  Pak se lehce stane, aspoň mě se to stává, že názor změním. I tady se mi to, po několikadenním intenzivním zkoušení a hlavně pročtení materiálů a veršů, přihodilo. Přinejmenším je jasné, že Paolo je na sladké. A vítězem se oproti původně favorizované Cor Gentile stala Mea Culpa, právě proto, že je něčím zajímavá, že vybočuje.

Cena 120 EUR za 100ml ve verzi extrait (čistý parfém), je slušná a výdrž je přímo fenomenální (24 hodin). Ne, neupadnu na klávesnici, abych objednala některou z vůní, ale nechci je ani šmahem odsoudit. Své obdivovatele si určitě najdou, i když pro mne nepřináší nic nového, či objevného.

P.S. A určitě si musím přečíst Božskou komedii.