• RUNDHOLZ: Sept. 21. 1966 (Helmuti jsou v Praze)

Když jsem Mirce líčila, co na dnešek píšu, tak jsem jí říkala, že mám “vzorek takové divné německé věci, něco od Buxtona nebo Gezy Schoena nebo jiného podivína”. Čímž jsem nechtěla vyjádřit nic pejorativního, naopak, já moderní ponuré německé vůně obdivuju a baví mě hromady nové, dříve nevídané chemie, abstraktních složek, co do toho lijí a vytvářejí úplně nové nálady. Vůně = nálada = taky to tak vnímáte? Vůně s divným názvem 21. září 1968 je  taková druidská nálada, temná, ponurá, syrová, večer v průmyslovém městě.

První vůni Rundholz jsem po objevu J.F.Schwarzlosse hrozně chtěla vyzkoušet, kvůli její německé pověsti. Dnes už jsou parfémy dva a nejsou úplně běžně dostupné v maloobchodě a na výstavy nejezdí. Roky jsem po nich pátrala! A pak jsem na Rundholz narazila úplně na nečekaném místě, kam můžete všichni, a byla jsem z toho tak nadšená a tak jsem jásala a hlasitě obdivovala ty krásně ručně šité kabelky z prané kůže a zmuchlanou batikovanou bavlnu a okřikovala Žabu, ať na nic ani nesahá… obsluhující chlapec v butiku asi nechápal, celou dobu mne sledoval strašně podezřívavým pohledem ochranky v DMku a na závěr mi vtiskl do dlaně vzorek s tím, ať teda napíšu recenzi. Když mám ten blog. Ale bylo vidět, že mne podezřívá, že to spíš piju…Mám vzorek druhé vůně v pořadí, té zářijové. První se jmenuje 3. April 1968 a na inkriminovaném místě (prozradím na konci) ho můžete vyzkoušet v podobě svíčky.

K mému překvapení je autorem vůně rutinér Arturo Landi a uměleckou šéfkou, podle pověstí velmi náročnou, parfémově nezkušená módní návrhářka a majitelka butiku s alternativní módou Lenka Rundholz. No a výsledek je přesně situaci odpovídající. Teď už jsem pejorativní. Vůně je príma! Má hloubku, výdrž, ladnost, krásné složky, působivost. Všechno. Tedy skoro všechno: chybí ji originalita. Přesně ta situace, když mi někdo ze známých řekne “Doporuč mi něco, co nenosí každý, mně už to nebaví, že všichni voní stejně jako já, používám Light Blue” (a pak si jako vylepšení pořídí fialového Lanvina, víme, že).Obvykle právě u niche vůní očekáváme, že je nebude mít každý. My, co nakupujeme podle Romany :D, už očekáváme nejen že je nebude mít každý na ulici, to se rozumí, ale že je nebude mít ani nikdo ze znalců. No a to právě zářijový Rundholz nemá. Je to marketingový projekt, směska toho nejlepšího z německé parfumerie, takový Jiří Zmožek: Na Moravské svatbě III. Vykradený jeden hit vedle druhého…teda teď se říká “inspired by”.

Vůně má v podstatě 3 hlavní fáze a každá z nich se dá najít jinde. A to, že jsou tady pohromadě, ani taková výhoda není.

• Začátek: REBARBORA

Na začátku je ostré, trpce kyselé ovoce a kadidlo. Ovoce je dramatické, svíravé, šťavnaté a dost dobře se doplňuje se sladkým, hodně sladkým a hodně hořkým kostelním kadidlem. Celé je to temné, zahulené, řízně ostré a pěkné. Možná dost chlapské. Jestli chcete tuhle krásnou rebarboru s hořkou složkou v civilnějším podání, tak je tady: Devil in Disguise / Mark Buxton. Rebarbora je naprosto identická (a Landi není první, kdo ji po vynálezci Buxtonovi použil, je fakt lákavá), místo kadidla použil Mark hořký, řezavý šafrán a pačuli.

• Prostředek: KADIDLO

Po dlouhé době rebarbora povolí a nadvládu převezme sladké, vanilkové kadidlo. Vůně ztratí část zajímavosti, ale ještě pořád je to silák, co by leckoho porazil, a to nejen proto, že je dupe Copal Azur / Aedes Venustas, vanilkového kadidla. Směs kadidel, od zapáleného po čertsvou pryskyřici, sladká a hořká, působivá a …stokrát jsem to už viděla. Tohle je jedna z fází každé řízné německé kadidlovky. Furt se neopakujte…

• Konec: OKOUŘENÁ VANILKA

No a na konci už se poměr sil převrátí, navrch získá etylvanilin, syntetická vanilka z kuchyňského cukru na pečení, s lehce doznívajícím kadidlem s ořechovým nádechem. Znovu si uvědomím lehký nádech kyselého voce, který ve střední fázi přehlušilo kaddidlo, tak tohle taky důvěrně znám: Vanille Tonka / Patricia de Nicolai, podle mne jedna z nejgeniálnějších fetišistických vůní. Mmch. Vanille Tonka má vlastnosti latentní alergie – uživatelky ji opakovaně zbožňují a nenávidí, prodávají a nakupují střídavě flakony (já taky). Ona se vždycky zalíbí, pak se zprotiví tou přímočarostí, pak se nám po ní zase zasteskne… V -T  má v podstatě naprosto stejný charakter, jako dojezd Rundholze, ona totiž neobsahuje jen V-T, ale taky C, tedy citrusy a tady na konci není rozdíl mezi nezřetelnými citrusy a nezřetelnou rebarborou.

• Tak, uzávěrka:
  1. vůně: pěkná
  2. výdrž: dlouhá, dobrá
  3. projekce: výborná
  4. zábavnost: nudáááá!

Na to, že vůně měla být projektovaná jako “tajemná”, a s tím souvisí i její tajemný a nevysvětlený název (znaci se domnívají, že jde u obou vlní o data narození manželů Carstena a Lenky Rundholzových), mi teda nic neutajila. Celkově vyznívá jako zprůměrovaná a tím ne moc zajímavá vůně německé nové vlny. Je pěkná, ale nemá nic navíc. Asi jako ten nový Mercedes A-classe, znáte, ne? Krásné drahé a bezpochyby kvalitní auto, které vypadá stejně jako jakákoliv jiná francouzská nebo německá nákupní taška, akorát má jiné logo a stojí 4x tolik. To, jak se Arturetto Landi pokusil nacpat do jednoho flakonu všechno, otupil zajímavé momenty a to z ní udělalo právě tu průměrnou vůni, která postrádá záblesk. Sorry. Všechny tři jmenované vůně jsou zajímavé, působivé, originální. V-T byla první taková divná hořká vanilka, Buxton nekompromisní a první syntetická rebarbora, Aedes Venustas je zajímavý tím předávkováním kadidlem. Tři vůně – tři radosti. Tři vůně v jednom – ani jedna nefunguje.

A teď konečně to odhalení: kde ho můžete zkusit? V centru Prahy, v butiku Egoist Fashion (neplést s niche parfumerií Egoist).

Rozhodně doporučuju se do butiku podívat, už jen kvůli té ručně zpracované kůži to stojí za to, ale taky zkuste tuhle vůni zkusit. To, že se mi zdá málo originální, neznamená, že není opravdu pěkná a že někomu, kdo nemá Německo načicháno, nepřijde zajímavá a krásná.