• COQUILLETE PARIS: všech pět na stole

Na strategické parfémové poradě mi Romana vrazila do ruky pětici vzorků Coquillette s tím, že tenhle (Herat) se mi bude líbit (líbí), a ať je zrecenzuju. O značce Coquillette už tady Romana psala, tudíž se pojďme rovnou podívat na vůně.

Herat jsem hned na počátku přirovnal k zkrocenému Nasomattu, tak trochu něco z Hindu Grass. Podivné suché traviny z dalekých zemí, ovšem bez té ohromné síly koncentrovaných Italek. Více casual, méně shocking. Mezi měkce vonícími polosuchými bylinami se zanedlouho objeví mléčně bílé jádro nesoucí nepatrný nádech mandlí, jak ho známe z kosmetiky obsahující mandlový olej – žádné Amaretto. Vůně je decentně ochucená, ždibec nasládlosti, malinko trpkosti a hořkosti a působí velice něžně, až žensky. Přesto bych ji mužům neupíral, ačkoli uznávám, že já mám v tomto ohledu poněkud širší měřítko. Na Heratu je očividné, že si na něm tvůrkyně dala(y) záležet, pečlivost sladění nedovolí složkám vystrkovat hlavy a sebestředně se ukazovat. Je to příjemná, trochu tajemná, introvertní a konejšivá vůně. Podle stránek značky jde o interpretaci hašiše, může být, ale pro mě má v sobě laskavost a něhu (nikoli vůni) heřmánku. Poté, co se parfém rozležel a po nápovědě, bych ho popsal i jako elegantní mýdlový tabáček. Jo – tabáček – slovo tabák je na tuhle vůni příliš hrubé.

Sumatera je temně sladká, ač nahořklá orientálka jdoucí ve stopách Idole a po rozvonění připomene starý dobrý Denim, co nosíval táta. Pod tím vším se nicméně nese hebký, prachově rostlinný tón, jenž vůni opatřuje logem Coquilette. Pěkně a bezchybně provedené, ale na druhou stranu na Sumatru celkem dost krotké. Své příznivce si ale určitě najde a nezklame je. Jo, a je v ní úžasně vyčištěná pačuli, takovou by snad pochválila i pačulofobka Romana.

Moramanga rozbalí sladké bílé květiny, hodně sladké, hodně tuberózové a vůbec ne těžké. Jak to, sakrblé, ty holky udělaly? Rekonstrukce tuberózy z jiných surovin to není, Moramanga je poskládaná z tuberózy, gardénie, jasmínu a ylangu, plus nějaké doladění. To podbarvuje květiny sladkou vanilkou a najednou je z toho všeho lahodný koktejl plnící pusu slinami. Nikdy jste nepili Vanilla – gardenia – tuberose – jasmine milkshake? Tak tady ho máte. To je splněné přání pro ty, kteří by nějakou dobře udělanou bělokvětou vůni chtěli, ale Fracas jim svou sílou rve nos (podle mě ho stejně půlka ženských nosí v kabelce jen jako alternativu kasru).

Když už jsme v cukrárně, je čas na zákusek. Šup s vůní na ruku a Sulmona se mi ihned prostřednictvím nosu v hlavě zhmotňuje jako měkoučký řez z piškotového těsta s marcipánovou náplní a citrónovou polevou. Osobně nejsem velkým příznivcem gurmánských vůní a nabízí se otázka, jestli se taková delikatesa vůbec dá nosit jako parfém. Výtvor od Coquillete ano. Sulmona voní tak příjemně a konejšivě, že bych ji nosil i já. Romano, tohle podle mě poráží i tvou cukrovou favoritku Jolie. Je fascinující, že zaprvé tohle kokiletky dokázaly v podstatě „pouhým“ šikovným poskládáním vanilky a neroli a zadruhé – přestože Sulmona voní chutně, nezačne to ani po delší době být otravné. Sulmona je totiž v prvé i poslední řadě stvořena jako parfém a ne exhibice v podobě hologramu zákusku. Fakt věřím, že Sulmona je s to zvednout člověku náladu, podobně jako v nouzi terapeuticky spořádaná tabulka čokolády, jen bez těch kalorií. Mám ta děvčata z Coquillete čím dál, tím víc rád.

Tan – Tan je něco jako absinth rozlitý v trávě. V hromádce právě posečené trávy. Prýštící míza a šťávy s kyselinkou jsou prvních pár minut hmatatelné. Pak se vynoří pačuli – tady je jiná, ne tak naondulovaná jako v Sumateře, a s ní vůně připomínající létem rozpálenou kůru borovic. Ach ty vzpomínky na pionýrský tábor uprostřed borového lesa, to už je let, kruci. Vůbec nechápu tu modrou etiketu na flakonu – že je vůně zelená a šedá a hnědavá je celkem jedno, ale modrá barva je jí vzdálená jak hrom. No, možná to nebe bez mráčku nad těmi borovicemi…  Svým jednoznačným přírodním charakterem mě Tan – Tan vrátil k vůním La Via del Profumo, jen je na výrobku Coquillete poznat ženská ruka – v tomhle lesním srubu je hezky poklizeno a okna zdobí závěsy z kanafasu. Nejdivnější vůně z pětice, bezelstně teple omývá obličej, jako dech velkého, přátelského zvířete.

Tahle značka si mě získala. Holky umí a je mi sympatické, jak celou kolekci sjednotily. Ty vůně jsou evidentně stvořeny tak, že jsou příjemné a hladivé; takové holčičí v nejlepším smyslu. Jako pusinka od usměvavého hezkého děvčete nebo pohlazení od maminky. Čiší z nich pozitivní vibrace, asi jsou fakt dělané s láskou. Je to klišé, jasně, jenže tady je to náhodou taky pravda, abyste věděli.