• Recenze CUIR IRIS / L´Atelier des Boise de Grasse: super levné a velmi jemné potěšení

Včera jsem ohlásila na instagramu recenzi super-levné a velmi-dobré kolínské, která potěší milovníky tuze suchých kožených vůní. A přitom stojí míň, než lístek do kina nebo sklenička šnapsu. Recenze zázraku od malé a nové (2016) francouzské mainstreamové značky CUIR IRIS  / L´Atelier des Boise de Grasse.

Eufemismus “zkrachuju kvůli Frangipani” patří na instagramu výhodným nákupům, které vás rozhodně na buben nepřivedou. No však se koukněte sami www.instagram.com/ZkrachujuKvůliFrangipani/ (psáno s kroužkem).

Co to je moderní Cologne?

Kolínská voda kdysi měla svůj původní charakter: bylinkovo-citrusový extrakt v alkoholu, určená především mužům. Dnes už ji vnímáme jinak: složení je libovolné, ale typicky je to vůně s nízkou koncentrací vonných složek, málo propracovaná, a především bez báze, která by ji zafixovala na delší dobu. Donedávna platilo, že se tato branže vyhýbá brutalitám jako vanilková tinktura, čokoláda, karamel… ale i to už kolínský gigant Maurer&Wirtz známý pod přezdívkou “4711” prolomil (no však naše recenze 4711).

Obecně tedy od moderní kolínské očekávejte jednoduchou, nepropracovanou, lineární, slabší vůni s výrazně kratší výdrží, než u EdP a EdT.

K čemu je pak dobrá taková (moderní) kolínská?

Jsou situace, kdy nemáte náladu nebo se nehodí fullbodied vůně. Ale musíte dostát své pečlivě budované pověsti vonícího člověka. Třeba:

Sobotní ráno je u nás zasvěceno vaření. Jsem taková hospodyně na principu náhodných výstřelů. Když se mi podaří být pár dní za sebou doma, muži vyžadují full servis. Tak se snažím nechat nejlepší dojem. Vstanu, upeču buchtu z krabice ke snídani (neumím, opravdu neumím péct. Snažila jsem se, ale nejde to. Pečení je pro mne příliš svázané pravidly, moje kreativní duše nedokáže dodržet manuál a to prostě nemůže nikdy dopadnout dobře. Jediná věc, kterou umím opravdu skvěle, jsou větrníky z odpalovaného těsta. Spousta prostoru pro tvarové sebevyjádření. Sklízím obdiv. Z krabice.)

Na rozdíl od pečení vařím výborně, mojí doménou je studená kuchyně, holt ale pikantní grilovací omáčky, sedmibarevné utopence, klobásové dorty a nakládané sýry s exotickou zeleninou tady nikdo snídat nechce. Obvykle tedy vařím nějaké časově náročnější jídlo: guláš, svíčkovou, kaldoun z kostřiček… které zabere celé dopoledne. Žaba o tom pak mluví dva měsíce ve škole a já jsem za matku roku. A přitom voním kolínskou.

• Nebo takový home office. Ráno vstanu, vypravím chlapce ze jejich povinnostmi, sprcha, župan, pyžamo, kafe a jedu. Od počítače mne odtrhne až jejich návrat.
• Skočím si do čistíny.
• Přijde soused s pozvánkou na schůzi úřadu (na frťana).
• Návštěva u tchyně.
• Opravář pračky (ne ten z filmu v kožených bikinách).
• Dvoudenní zimní výlet autokarem na Saharu s půlkou hotelu.

Koho dnes zajímá kůže a kosatec

Všechny! Každého z nás! Z té největší klasiky se staly super populární složky. Lidí šílí po kůži ve všech formách, suchý šedivý semiš, mastná černá animální verze (z které má bikiny ten opravář praček), klasická plnokrevná Rusanda s hromadou bylin…

A kosatec? Cha! Kosatec je Leonardo da Vinci parfumerie: máslová nebo pudrová verze, samy o sobě nudné, ale dokážou vyzvednout jakoukoliv ingredienci na piedestal hvězdy: z gurmánských složek udělají vláčné našlehané krémy, bílé květinové bolehlavy přetransformují do neškodných toaletních mejdlíček z babiččina šuplíku, fádním dřevům vymění unylou lepkavost pryskyřice za nervózní zelektrizované piliny a hrubou kůži vyčiní do nesnesitelně dusivého semiše.

Suchá jak ranní písek na solném jezeře Chot-el-Džeríd

Po přelomu tisíciletí byly populární zimní dovolené do Tunisu. Za sluncem, prý. Myslím, že dnes už tam nikdo nejezdí, protože už jsme si uvědomili, že 18 Celsiových v poledne a západ slunce v 16,20 není léto, ani jaro, ani jejich náhražka a vlézt do moře, kde samou zimou všechny medúzy spáchaly sebevraždu na pláži, taky není sen výletníka. Ale tehdy jsme byli rádi, že máme na to, abychom v zimě vypadli za “exotikou”. Díky tomu jsem dvakrát absolvovala  východ slunce nad solným jezerem Chot-el-Džeríd (protože výlet na zoufale fádní Saharu v té zimě byl jeden z mála pořádných vodvazů).

Na Sahaře je v zimě zima. Je zima i velbloudicím a jejich mláďatům, kteří nachodí kilometry volnou pouští, sem tam najdou keřík a když už fakt mají žízeň a hlad, tak se vrátí do stáje. Tam je čeká nejen jídlo, ale také mládenci a zábava. Těhotné velbloudice pak vyrážejí znovu do pouště, která je jejich domovem.

Všude v okolí oáz je cítít poušť animální vůní. Není to koncentrovaný výběh, jako v ZOO. S indolickým pachem kůže a výkalů se mísí minerální závan písku a v blízkosti oáz taky vůně suchých i čerstvých větví a zralých plodů datlovníků. Datle se sklízejí v zimě. Vůně nejsou intenzívní, přece jen nad Saharou je nekonečné množství vzduchu; ale zaznamenáte je a vnímáte je pak po celou dobu výletu.

Nad jezerem Chot-el-Džeríd ale není nic z toho. Jedete cestou, která jako přímka roztíná úplně mrtvou prosolenou písečnou desku. V poušti potkáte rostliny. Nejen v oázách, Sahara není tak holá země, jako písečné duny ve filmech s Vinetouem.

Tady ale není nic. Podél silnice vede kanál, který je občas naplněný solankou. Jezero je ale zoufale vyschlé, placaté, mrtvé. Písek pokrytý krystalky soli, jako když v Praze na chodníky napadne první sníh. Krystalky se obnovují s rosou a když máte štěstí, uvidíte s východem slunce padesát odstínů růžové, oranžové a modré zrcadlící se až na horizont v solné námraze vyschlého jezera.

V oáze bohaté na vůně vás ještě v noci vyzvednou a zavezou potmě doprostřed mrtvého jezera. Vystoupíte zachumlaní v zimní bundě a kulichu, nadechnete se očekávané vůně velbloudího ráje…a ono nic. Spíš, než cítíte, vnímáte studený ranní opar, sůl, písek. Vlhká suchost. Jestli víte, co myslím. Jako suché zmoklé chodníky, ale ve slané verzi.

No a když si dáte tyhle dva zážitky dohromady, tak máte Cuir Iris.

Pozitivní je na ní všechno. Jemnost, složení, výdrž (!!), pěkný jednoduchý flakon s těžkým kovovým víčkem polepeným kůží. Postupem času mineralita a semiš zmírní a vyloupnou se nasládlé syntetické dřevité a květinové složky, poplatek dnešnímu supermodernímu kašmeranu atd. Na to jsme ale zvyklí z mainstreamu a není to otravné. Připomínám, že jde o akvarelovou kolínskou, takže neočekávejte plnokrevníka!

Zkrachujete-li?

Ani náhodou! Cena je úplně směšná! Oficiální distributorem této značky je AMAZON a teď ve vánoční akci mají 100ml za 4€. Jako fakt, nejde o překlep, radši to napíšu – ČTYŘI EURA. Na německém Amazonu stojí ta samá stovka už cheche-závratných 14€, ale dvoustovka je jen o 1 euro dražší.

Koupíte třeba tady:

FR odkaz vede na FR Amazon

DE odkaz vede na DE Amazon

Co je špatné, je dostupnost: já jsem ji kupovala za o něco vyšší cenu na ebayi a nechala jsem si ji poslat z nějakého FR e-shopu do Německa a pak jsem si pro ni jela. Zkuste si najít cestu, protože to stojí za to. A jestli koupíte i některou z těch dalších verzí, tak se určitě podělte o dojmy.

 

Ještě tedy přidávám ten IG hashtag, doporučuju dejte si ho do sledování, protože tam občas přidávám do storýček tipy na rozličná vonítka, na které narazím po cestě obchody v ČR i jinde, a teď před Vánoci se to hodí: www.instagram.com/ZkrachujuKvůliFrangipani/ (psáno s kroužkem).

Jo, a taky nezapomeňte, že co se týká Vánoc, tak tady máme taky rubričku “Levné&dobré”