• DÜSSELDORF: Global art of perfumery 2014 – část 1.

Ohlédnutí za letošní Global Art of Perfumery. Po loňské povedené berlínské jsem se hodně těšila na Düsseldorf. Esxence Milano je rok od roku komerčnější a letos mne trochu otrávila návalem laiků na nedělní vycházce, Rusek s plnými taškami z butiků a únavou promotérů. Nostalgicky vzpomínám na moje první Milano 2011, intimní setkání ve dvou patrech starého paláce na periferii, kde se mezi stolky procházeli Andy Tauer, Vero Kern, Mark Buxton, Neela, Gerald Ghislain, Enrico Buccella, celá rodina Acamporova, Pierre Montale… a plkali s novináři, zapálenými fanoušky a majitelkami parfumerií…
Loňský Berlín byl podobně bezprostřední. U prvního stánku stál Claude Marchal a ptal se nás, jak bychom pojenovali vůni, kterou míní pustit na trh za rok a dal nám ji zkusit; krásná Valentina Giordano stříkala vůně na papírky, uhrančivý Meo Fusciuni Deradovi navlíkl na prst prstýnek (né zásnubní, neděste se, Derad je pořád svobodný), Rania J. se zubila na François Hénina z Jovoye a řada malých německých parfumérů i nových značek se snažila zaujmout. Míň značek vůní, hodně kosmetiky, málo lidí, místo promotérů sami parfuméři, hromada času na zkoušení a chit-chatting, hodně světla a místa a klid. Místo, kde se dotknete samé podstaty parfumérství. Na dohled od ráje.
Takže letos byl Düsseldorf jasná volba na spravení chuti, přestože je to tak strašně daleko. V poněkud obstarožním Hiltonu, kde se nedalo zaparkovat, se loňská dvoupatrová výstava scvrkla do jednoho konferenčního sálu.
Bez konferenční free wi-fi, bez press kitu pro novináře, bez akreditací…poněkud rozpačitý začátek.
Víno bylo ale skvělé! Tuze rýnské a tuze suché, taky za osm slovenských…

Zahřívací kolo proběhlo okolo kosmetiky, tedy přesněji Alessandra. Mimo veletržních cen základní kolekce laků a jedné jediné letošní „čárkové“ limitky nic zajímavého pod sluncem. Toužila jsem poznat laky reagující barevně na teplo, neměli. Stánek se z osmdesáti procent soustředil na permanentní laky Striplac. Asi je to trend, pro mne jsou dlouhodobé laky nudné. Veletržní palác byl v tomto směru zajímavější.
Přestože jdu obvykle jako první po novinkách, tady moji pozornost utrhl stánek s klasikou. Ale KLASIKOU, takovou, o které jsem myslela, že už se nedělá: Worth, Nikki de Saint Phale, Brosseau, Soir de Paris… U stánku se mne ujal majitel obchodu, který si vůně nechává vyrábět podle (jakž takž) původních receptur pro svoji distribuční síť u původních výrobců. Zajímavá informace o Soir de Paris: majitelé licence jsou Coty a Givaudan. Jedni dělají EdT, ta je občas k dostání i v našich e-shopech za pár korun ve vysokém kvádrovitém flakonu a s původní vůní nemá nic moc společného. Druzí dělají EdP v klasickém půlkruhu a ta má jediného distributora – tady stojí před vámi! Tomuhle obchodu věnuji někdy v budoucnu samostatný článek, jejich sortiment je široký a ceny velmi slušné; domluvili jsme se s pánem, že připraví distribuci pro ČR. Zda trvalou se uvidí podle zájmu. Očekávám strašné poštovné, no ale Niki de Saint Phale už neprodává ani ALZD, takže se těšte! (mmch. já ji mám v Blogsale)
Fenomén výstavy a taky asi nové doby: tailor made parfémy. Customized. Prostě vůně, na jejímý vývoji se podílíte, ale cena je středotřídní. Nevyžaduje to extra mimořádné náklady, výsledek i cena se pohybuje od mainstremu ke středně drahým nichovkám. Vývoj buď řídí parfumér s vaší  asistencí osobní nebo po mailu, upravujete si existující základy, anebo si ho taky přes počítač namícháte docela sami. Zvolíte si koncentraci flakon, přírodu či chemii, samozřejmě název. Hodně zajímavé téma, článek bude někdy na podzim a přinesu i konkrétní tipy, ceny a kontakty.

BOIS 1920 asi nemusím představovat. Dobrá zpráva: díky velepříjemné promotérce německého distributora, která byla stejně stará jako já, stejně vysoká i těžká jako já, a pořád se chechtala tomu, jak špatně mluví anglicky (jako já), jsem si vychutnala všechny všechny novinky i limitky (nesladký suchý kokos v Aethereus je zcela nové pojetí dietní gurmánky) a taky jsem musela omakat tu kůži, ze které šijí kolekci elegantních doplňků: peneženky, diáře, obaly na elektroniku, etue…kůže i provedení prvotřídní! Když si teď koupíte limitku z Art kolekce, dostanete ji zabalenou standardně v koženém pozdru na pánskou kosmetiku. Kdy asi začnou s kabelkama?

Nejkrásnější stánek: pařížský DORIN. Francouzi vůně umějí, ale hlavně umějí to všechno kolem. Dělají to po staru a dobře. U stánku mne obklopila skupinka zapálených francouzských mladíků a oslnili mne povídáním o historii a vůních Dorin, pro Američany La Dorine (protože Amíci „Dorin“ neumějí vyslovit, čemuž se Frantíci hrozně smáli, pomrkávali přitom na sebe a evidentně to považovali za bezvadný spiklenecký vtip). Dorin má své luxusní klasické obaly, ale pro různé soukromé niche parfumerie jsou ochotni vytvořit obaly v barvě na míru. Obsah, tvar, název stejný, ale lahvička a vnitřek lakované krabičky v barvě třebá… tyrkysové pro Douglas! Že se vám zdá Douglas málo niche? Taky tyhle tyrkysové lahvičky prodávají jen v jedné jediné parfumerii, a to právě v té Dusseldorfské. A právě u Dorin jsem potkala svou novou lásku, čili podrobnosti očekávajte.

No a pro dnešek poslední odstavec: Němci se OPRAVDU těšili na fotbal…a kolektivní vědomí favorita se jim vrátilo!

A na druhý díl nám zbývají italské značky a kuriozitky. Pokud se mi podaří dnes utéct včas z redakční rady s Frangipanstvem, bude už ve čtvrtek. Jinak nezapomeňte, že v sobotu vás čeká velké OTVÍRÁNÍ ČERVENÉ KRABICE!
A taky se nezapomeňte ještě připojit do Giveaway!