• ESXENCE Milano 2015: highlights by Romana

Tak jsem si poléčila bolavé nohy i rozvášněnou duši a jsem tady s reportem z poslední Esxence, ze které se stala nejvýznamnější akce niche&art parfumerie na světě. Mirka, která “nic nestihla” vám přinese svoji komplexní reportáž, na kterou jsem hrozně zvědavá; já jsem se letos totiž už jen “šla projít”, protože jsem se chtěla vyhnout depresi z toho, že jsem “nic nestihla”. Měla jsem malinko konkrétních cílů, ambici zmapovat převratné novinky a touhu poznat nějaké nové a zajímavé fialky či irisy. Já mám splněno! Takže tady máte seznam převratných okamžiků z Exsence 2015 by me.

• NISHANE ISTANBUL: Turci s Čechy okolo světa a nečekaná VJOLA

Tak je dobře známo, že pro Nishane mám slabost. První (a zatím jediná) turecká niche značka přinesla v původní kolekci reminiscence na tradiční turecké kolínské a mne uchvátila. Tak celkově: vůně, obaly, způsob prodeje, odlišnost vůní od západní produkce, opravdovost toho, co dělají a jak to dělají, jak si plní sny Murat a Mert, dva kluci z Istanbulu. A uchvátila nejen mne, najednou je jí plný internet, blogeři se předbíhají…pište si: o Nishane ještě uslyšíte. Nová kolekce Extraitů, na kterou jsem slíbila přijet se letos podívat do Istanbulu (slib pořád platí, kluci!) opustila Turecko. Zkoušet Extraity je zážitek jako prohlížet obrázkový atlas světa. Z rukou dvou parfumérů, jeden z Francie, druhý z Jižní Ameriky, se v luxusních jednoduchých flakonech se vydala do světa. To poznáte nejen podle charakteru vůní; některé z nich jsou už hodně západní (Patchouli Kozha, Múnegu, Ambra Calabria, Bosporusz), jiné pořád s tureckým espritem původní kolekce (Pasión choco, WŪLÓNG CHÁ), jiné ukazují už hodně na východ Asie (Suéde et Safran, Afrika Olifant). Inspirace okolo koule se ale promítla taky do názvů. Třeba: arabsky MŪSĪQÁ OUD, galicijsky MÚNEGU je Monako (extrémně zajímavý římský kmín na teple ambrovité směsi kadidel, hodně zajímavá vůně), čínsky WŪLÓNG CHÁ, rusky PACHULÍ KOZHA (jj, čte se to “koža”), v africké domorodštině OLIFANT, německy DUFTBLÜTEN (milovníci poněkud nudné gardénie, zapište si poznámku: zkusit, nejzajímavější bílá květinovka poslední doby) a hádejte, v jakém jazyce jsou tyhle dvě vůně: SANTÁLOVÉ a TUBERÓZA? Jo, je to tak! A za to mají u mne Nishane Istanbul jedničku a první pozici a vůbec. Je ostuda, že je tady nemůžeme zatím nikde koupit, protože kolik vůní na světě umíme vyslovit nezkomoleně, he? Už se vidím, jak v Rotterdamu, kde se letos dostali Nishane do prodeje, učím hrtčicího prodavače vyslovovat pěkně česky otevřené “á-é-ó“, a co teprve ty pařížské namyšlené floutky! Chápete vůbec, co jsme dostali do rukou v parfémovém světě? Hoši, děkujem!

• COQUILLETE: co na srdci, to na jazyku…

Takové jsou holky z Coquillete, pěkné, veselé, vtipné a je s nima sranda. Co se týká vůní, pro letošek Rosa s Elise aplikovaly tohle přísloví na celou novou kolekci: co na krbu, to na krku. Přesněji: interiérové vůně jsou jistě zajímavé odvětví, ale vždycky stály tak nějak na okraji zájmu milovníků parfémů. Nejsou tak osobní a emotivní. Znám lidi, kteří si stříkají do osvěžovačů svůj osobní oblíbený parfém, protože se od něj nemůžou odloučit a nic lepšího neznají. No dyť jo! Tak to má být. K vůním z nové kolekce Coquillete Home dostanete kabelkový rozprašovač. Jsou absolutně zdraví nezavádané prospěšné, protože kdo žije ve vůni, toho nenapadají blbosti. V kolekci najdete šest úplně nových vůní.

• Fialka, fialka, kosatec, fialka – TDC, Nishane, Houbigant, Chanel

Mám. Celkem tři, vlastně čtyři objevy: The Different Company, protože Bertrandu Duchaufourovi pořád chyběla fialka, plní do lahviček I miss violet hodně orientální fialku v neobvyklé kombinaci s výrazným osmanthem a kůží, která voní jako šafrán. Velmi orientální a velmi neobvyklé. A něco mi připomíná – budu se snažit přinést co nejdřív recenzi, protože mám kabelkáč, nosím ji skoro každý den a pořád se nemůžu rozhodnout, jestli naše přátelství bude trvat. Vjola od Nishane Istanbul, fialka uzavřená v pugétu těžkých, sladkých a výrazných květin, v takovém množství, že by z toho šlo udělat parfémů několik. Takže jsem se ušklíbla, jakože “blah, to není fialka”, dokud se ze srdce nevynořil ostrý kosatec a fialku vypíchnul nahoru. A pak už…. Třetí objev je kosatec. Úplně obyčejný, banální, soliflorní, teplý, do mrkvova s čisťounkým pižmem, až se chce říct “ty seš blbej, jako kosatec” – Iris de Champs, klasicky a nenápadně krásný kosatec způsobného Houbigantu. A čtvrtý objev je, že Misia není vůně na celodenní nošení. Jestli ji Chanel určil na krátké večerní procházky, tak fajn, hezká siláž za vámi, lidise ptají a chválí, ale ty neměnící se aspartamovéé fialkové bonbóny se celý den nedají vydržet. Po hodině už jsem lezla na nervy sama sobě.

• Sedmikrásky Marka Buxtona

Pro mne nejočekávanější akce celého výletu. Mně už ty voňavky jen tak očumovat a jednoduše zkoušet moc neberou, mám ráda lidi a věci okolo, pozadí a zázemí, boonusy a benefity. A Le Cinéma Olfactif byl bonus, po kterém jsem dlouho šla, a když se to navíc sešlo v Miláně tak, že se budou ozvučovat ovoňovat film Sedmikrásky od Věry Chytilové v původním znění, tak co myslíte? Málem jsem omdlela! A to jsem to původně přehlídla, dokud se mne Mirka jen tak mez řečí zeptala “Jdeme na ty Sedmikrásky?” Jde o to, že Mark Buxton pro projekt La Folie a Plusieurs vyrábí parfémy, které mají vystihovat určité scény vybraných filmů. A těm pak dodává čtvrtou dimenzi, voňavou. Jak to funguje vám přinesu v samostatném článku a pohlídejte si ho, protože bude spojený s giveaway dárkového balení kabelkáče Daisies, Sedmikrásek. (A proč není nejočekávanější akce v úvodu článku? Protože jak to tak vypadá, tak film našel pouze tři bezmezně nadšené diváky: kreativního ředitele značky, jeho dívku a mne…)

• Vůně zpocené holky se špinavýma noham od Ys Uzac

Ys Uzac má pěknou novou komerční dvojici, BOM Incense a BOM Jasmine, ale mne zaujalo exkluzívní trio: Oud Ankaa, Sacre du Printemps a hlavně, to hlavně, vůně jehly pronikající kůží nemyté holky: Dragon tatto. Vincent Micotti je šarmantní a hrozně ukecaný týpek komunikativní muž, já ho docela často potkávám a vždycky skončíme, kupodivu, u politiky…to nechápu. Ale chápu, jak jsme se od politiky dostali zase zpátky k vůním: exkluzívní kolekce není určená pro běžnou distribuci a u nás se určitě neobjeví. Díky exkluzívní ceně, ale taky charakteru vůně (to nejde vzít z regálu a stříknout a zanést k pokladně) bude dostupná jen na několika místech s vyškolenými prodejci. Protože Vincent chce ze značky Ys Uzac vybudovat trvalou a drahou kvalitu, stabilní švýcarskou značku, podobnou značce Philip Patek… Dobrý nápad. Komerce, ale s vysokou elegancí. Určitě se k němu vrátím v recenzi špinavé holky.

• Otevření CAMPOMARZIO70 v Miláně

No, tak to byla událost. Největší římslá parfumerie Campomarzio70 otvírala první butik na severu. Měla jsem v plánu domluvený rozhovor s Vero Kern, ale prostě jsem se k ní nedostala. Byla na úplně opačném konci poměrně malé místnosti a mezi námi bylo asi 450 lidí. Prostě jsem ji jen zahlídla (možná ji taky zahlídnete na první fotce). Proč je ale tahle akce, součást každoročních HAPPY NOSEDAYS, pořádaných v době Esxence v Miláně, převratná? Protože tím se uzavřel kruh ve Via Brera na 305°. Teď už tam po Jovoy (o dvě čísla popisná dál), Olfattorio Bar a Parfums, Diptyque, Penhaligon´s jsou světové niche vůně skoro komplet. Ještě chybí pořádná německá parfumerka a nějací Američani…každopádně, když teď budete mít nutkání zkusit cokoliv ze světové parfumerie, stačí koupit levnou letenku a na otočku si do Via Brera zaletět (odskočit si od plotny). Vypadá to, že hodně blízko Česko-Slovenaka se rodí nové evropské centrum špičkové parfumerie. Dobrá zpráva. (Proč ne v Praze?)

• Aperitivi

No a právě si můžete nákupy parfémů spojit s vyhlášeným aperitivem. Kupte si zpáteční letenku až na jedenáct, protože od pěti do osmi budete sedět v nějakém baru v centru a cpát se a nalívat se… A nezapomeňte na milánské rituály: pořídit si nějakou papírovou tašku s drahým logem (aspoň jednu, ale počítejte s tím, že budete za vesničany) a vylepit se do Il Camparina na Campari se sodou nebo Spritz (za 13€ za skleničku, ale dostanete ty skvělé dekorativní minipizzičky) a dělat na kolemjdoucí v pasáži dlouhé nosy, protože chytnou místo v Il Camparinu je buď náhoda, nebo musíte být významný člověk anebo tam sedíte od rána.

Těch novinek a zajímavostí tam bylo letos mnohem víc. Jsem spokojená. Nové prostory jsou důstojné a pohodlné a připomínají první ročníky, s jejich intimitou a dostatkem prostoru i kyslíku pro návštěvníky i vystavovatele. Jediná výtka: málo světla pro focení. Bodové osvětlení pultíků není úplně ideální, ani pro můj nový objektiv (ale furt, že?!). Tak fotky nejsou pořád úplně tip ťop, ale máme před sebou spoustu let…

Tak teď mám rok na to, abych všechno vyzkoušela, než se nechám zase ohromovat…(nebo se uvidíme na podzím ve Florencii?)