• FRANCIS KURKDJIAN: Aqua Vitae Forte (Aperol spritz a léto na fesťáku)

Festival Colours of Ostrava

je jeden z největších festivalů v zemi. Funguje už od roku 2002 a za tu dobu se rozrostl do nebývalých rozměrů jak co do obsahu, tak co do plochy. Jeden z jeho unikátů je prostředí Dolní oblasti Vítkovic, dnes již nefunkční, ale památkově chráněné industriální části Ostravy, kde festival funguje od roku 2012. Umístění stages mezi vysoké pece je prostě geniální. A proč píšu o té ploše? Protože pro přemístění mezi dvěma nejvzdálenějšími stages musíte ujít skoro kilometr!

Jedna část areálu, pro představu. To novější nahoře je přistavěná nová rozhledna s kavárnou. Jezdí se tam lanovkou

ještě noční pohled na přibližně to samé místo, mystické, což?

Jsem spíše rockově zaměřená a bližší jsou mi festivaly typu Masters of Rock. Colours of Ostrava jsem dosud považovala spíš za “sluníčkovou” záležitost. Ale skutečně si dnes na Coloursech vybere každý. Já jsem tam, krom jistoty Bjork (jen ty slimáky ve vysokém rozlišení si mohla nechat, těch mám na zahradě dost i bez jejího videa), pro sebe objevila výborné Other Lives, The Mispers, nebo zvláštně introvertní show zpěvačky St. Vincent. A díky oblíbenému nápoji i jedny ohnivé Italy – Nidi d’Arac.

Viděli jsme i Bjork. Nebo vlastně neviděli: tu podivnost na obličeji měla celý koncert.

Aperol spritz

Stánky s pivem mě nechávají chladnou, takže první zajímavý stánek, na který jsem po vstupu narazila, byl ten s Aperol spritzem. Bylo to první místo, kde jsem na festivalu zakotvila, a stala se z toho má čtyřdenní tradice. V první den festivalu jsem dokonce byla první zákazník dožadující se Aperol spritzu a obsluha stánku musela přípravu telefonicky konzultovat. Ale naučili se to rychle a pak už to šlo hladce, až na poslední den, kdy došel Aperol (asi jsem to nepila sama).

Stánek byl poblíž Drive stage a tak, díky taktickému zdržování se poblíž zdroje pití, jsem na téhle scéně objevila skvělou kapelu z Itálie Nidi d’Arac, hrající rockové ztvárnění starodávného frenetického salentského tance la pizzica. To je tanec, s jehož pomocí se léčilo kousnutí tarantulí (tzv. tarantismus, posedlost, rozuměj: když někomu hráblo). V Salentu se prostě nevolal doktor, ale muzikanti.

To jsou oni, mí oblíbenci. Líp to vyfotit nešlo.

Neuvěřitelný drive a rytmus, který rozhýbal každého, včetně mě, až Aperol z kelímku šplíchal, Nidi d’Arac dokázali za pomocí elektrických  a akustických kytar, tamburin a fenomenální houslistky. No a koneckonců ani pohled na frontmana kapely není k zahození.

Barva spritzu a ohnivá hudba Nidi d’Arac mi výborně ladila s dojmem z mého letošního parfémového letního hitu:

Aqua Vitae Forte

od Francise Kurkdjiana (čtěte “kurdžan”). Mimochodem, taky vidíte vůně v barvách? Říká se tomu synesthesie a jde o přenesení vjemů z jednoho smyslu na jiný. Jako třeba právě z vůně do barev či hudby, tedy z čichu na zrak, sluch. Aqua Vitae Forte vidím oranžovo-žlutě (přesně jako Aperol spritz), ohnivě a to jsou mé oblíbené barvy. Třeba i u květin. Možná to souvisí se znamením Lva, ve kterém jsem (za chvíli mám narozeniny, posílejte prosím žluté a oranžové růže, děkuji:) ).Francis nám připravil nápoj-životabudič. Skutečně vás tahle výborně poskládaná vůně vzpruží i v těchto vedrech. Ve mně vůně, hlavně bezprostředně po nástřiku, vyvolává intenzivní pocit žízně, chuti na nějaké pití s chutí mandarinek, nebo pomerančů. A to na citrusovky a vodní vůně zrovna netrpím, neznám ani původní Aqua Vitae a tak jsem k téhle přistupovala s krajní nedůvěrou, už i kvůli názvu. Ale tohle je, pánové a dámy, tohle je správná letní festivalová jízda!

zdroj: morguefile

Jízda začíná nahořklou, trpkou svěžestí citrusů ještě přiostřenou pepřem šimrajícím v nose. Z citrusů se zřetelně dá vystopovat mandarinka, sladká, ale se stopami vůně kůry, jakoby čerstvě oloupaná.To vše zasazeno do rámce vodních tónů.

Postupně se přidají květiny, hlavně krásně krémový ylang-ylang bez své časté banánově nahnilé polohy. Květiny vůni zahustí, uhladí a osladí.  Aqua Vitae Forte je vlastně ovocně-květinová vůně s vodními tóny, jednoduchá, ale pozor! Rozhodně ne blbá. Aby nesklouzla k mainstreamové lacině sladké žvýkačkovosti, o to se stará dřevitý vetiver spolu s kořením. Dá se vystopovat sladká skořice.

Překvapivá je celodenní výdrž i v tropických vedrech, kterou by u vůně se slovem “Aqua” v názvu nečekala. Podmínkou ovšem je nešetřit střiky. Skutečně vás nakopne v tomto počasí a tak nějak tuším, že ani v zimě nebude k zahození. Že se možná víc projeví ty teple krémové květinové složky v srdci a bude zahřívat a povzbuzovat i v zimě.

Francis Kurkdjian dokázal vykouzlit úplně plastický, trojrozměrný obraz ve vodě plovoucích stroužků čerstvě oloupané mandarinky. Postavil do kontrastu ultimátně osvěžující hlavu a hřejivé květinové srdce a vy se rozhodujete, jestli flakon vypít, nebo se s ním zlít od hlavy k patě, prostě tu vůni nějak plně prožít.

Což je ovšem, při ceně kolem pěti, šesti tisíc za flakon, hooodně dekadentní nápad. A tak půjdete a aspoň se zhluboka napijete vody (Aperolu, něčeho…), protože tahle vůně budí žízeň. Žízeň po intenzívním prožitku, po hudbě, po tanci, po životě.

Bravo, Francisi!

Vůně bude od poloviny srpna v prodeji i v Ingredients v Praze a já moc děkuji panu Kopčákovi za poskytnutí vzorku.