• L´ARTISAN PARFUMEUR: Poivre Piquant (nezralý zelený pepř)

Pozn. nezapomeňte, že tuhle vůni můžete teď koupit u mě v bazárku za skvělou cenu!

Už jsem si myslela, že mne mezi pepřovkama nemůže nic překvapit. Preferuju suché vůně mletého pepře, čím víc soliflor, tím lépe – miluju Poivre Samarcande / Hermés, Piper Nigrum / Villoresi, ale taky excentrické vůně typu Kinski. Ne, že bych Poivre Piquant / L´Artisan Perfumeur dřív nezkoušela, ale asi se mi nezdál zajímavý. Vůbec mi nezůstal v hlavě. A když jsem si koupila jen tak podle jména celý flakon (jasně,chrt, byla dobrá cena), zůstala jsem po první zkoušce hodně…paf. Dokonce tak, že jsem se šla zeptat Derada, je-li si jistý, že to má TAKHLE vonět. Má, říkal, měl jsem flakon, je to ono, normální pepřové mlíko.

• Suchá šedivá lékořice

Poivre Piquant je mlékem vyhlážený. Ale já ho tam prostě nemám. Co mám, a to markatně, je šedivá, zaprášená, usušená lékořice. To je vlastně ta složka, která mne tak zarazila: já jsem s ní vůbec nepočítala, nemám ji ráda. Lékořice může ale vypadat jinak, než v Lolitě, což dokázal J-C Ellena v Brin de Reglisse (klik na recenzi – najdete tam i ten slavný příběh o levanduli rozbrané na atomy a seskládané nazpátek). Suchá, nahořklá lékořice napodobuje zmuchlaný sáček z recyklovaného papíru se sušeným kořenem lékořice. Vsadila bych se, že ve vůni je cypriol (kuk do slovníčku), vůně starého papyru, prachu ve slunečním světle, zažloutlé knížky, prostřednictvím které parfumér Bertrand Duchaufour vtiskl L´Artisanovi pečeť, podobně jako má Guerlain akord guerlinade.

SPOILER: Nevadí mi nadužívání cypriolu, naopak; složka vzácná, málo vídaná a Duchaufour s ní umí čarovat, jako Láďa Hruška se starým chlebem, a mně je navíc hrozně příjemná. Vlastně je to složka, která mne s L´Artisanem na věky spojila a co cypriol spojí, to už nikdo nerozpojí. Co mi vadí, že kvůli špatné profilaci značky v posledních deseti letech o tom nikdo neví a značka jde z ruky do ruky pro malou komerční výtěžnost. A přitom takový potenciál, nejen v cypriolu! Tak třeba nový majitel, stále úspěšnější španělský Puig, v baráku uklidí a konečně se L´Artisanu dostane pozornosti, kterou zaslouží. A třeba konečně vyhodí tu protivnou namyšlenou prodavačku z Rue L´Amiral.

• Zelený pepř

Zpátky k vůni. Takže máme tady suchou, překvapivě nesladkou a málo hořkou lékořici v papírovém pytlíku. OK. Druhá složka, o které má význam mluvit, je pepř, stejně divný, jako ta lékořice. Čerstvý, zelený pepř. Ne čertvě umletý, ale čerstvě utržený, s vláhou pralesa i vláknitostí dužiny ukrývající se ve stoncích liány. Drhnoucí, zelený, bez obvyklé kýchavé prašnosti. Pepř do omáčky na syrový biftek, kuličky, co střílí mezi zuby. Věrný zelený pepř.

Tak si to představte dohromady: lékořice v papírovém pytlíku a zelený rozkousnutý pepř. Asi nejsem jediný člověk, kterého by tahle kombinace zarazila. Ale ono to ještě nekončí. Normální parfumér by k tomu přidal nějakou tu kytičku, aby se to osladilo a bylo to lahodné. Duchaufour z nějakého důvodu převrátil tuhle myšlenku o 180 stupňů a strčil tam mlíko, med a cukr.

(Pozor, podobnost: tento pepř najdete v Eau de Merveilles / Hermés, v obou stejně je cítit lehce po přírodním repelentu, kde pepř bývá silnou složkou)

• Zlomená pampeliška

Mlíko od krávy tam prostě není. Nemám, nemám, nemám. Ale co mám, je mlíko ze stonku zlomené pampelišky. Ne, že by to byla třetí složka, ale v toto mléko se promění vůně po půlhodině. Otupí se ostrost obou bylin, objeví se malinko sladkosti a dohromady se slouží v latexově vonící čerstvě bylinnou sloučeninu s vekou dávkou rostlinné buněčné vody. Zeleň voní trochu po pačuli, trochu po vetiveru, nasládlost po přírodní gumě. Sladkost se s časem lehce posunuje na stupnici nahoru, ale jednak se nedá určit, je-li to med a cukr, jak je deklarováno ve složení, ani se vůně nestane sladkou. Pepř vysychá do obvyklé podoby koření z kuchyňské kořenky za podpory cypriolu, lékořice se pomaličku vytrácí. K úplnému konci se dá mluvit vlastně o celkem konvenční pepřovce.

Výdrž průměrná, projekce velmi dobrá, líbivost různá, mixáž mistrovská a šokující. Poté, co jsem si vůni načuchala a uspořádala v hlavě, strašně si ji užívám a pořád ji teď nosím přes den: baví mne ta lékořice (sic!), stále hledám med. A pořád víc se mi zdá, že by perfektně seděla v řadě Hermessencí: čisťounká, skoro sterilní, dokonalá, pořád o něčem povídá. Řekla bych, že Bertrand Duchafour má povoleno vždycky udělat jednu vůni pro zákazníky a pak jednu sobě pro radost; tahle patří do poloviny „pro radost parfumérovi“. Běžnou civilizaci bude asi překvapovat.

Samozřejmě připomenu, že plný flakon Poivre Piquant najdete v Blogsale a protože mám svůj plný flakon, můžu nabídnout i odstřik (10ml 200,- + refan + pošta podle výběru).