LM PARFUMS: Patchouly Bohème (Splněný sen)

K Patchouly Bohème jsem poprvé přičichnul před více než dvěma lety v Miláně a hned se mi uhnízdila v hlavě coby nejvýraznější zážitek parfémového veletrhu (hned vedle výtvorů Enrica Buccelly), což je v konkurenci mnoha stovek, ne-li tisíců špičkových vůní přinejmenším působivé. Rozhodnutím krutého osudu vládla stánku s prezentací LM Parfums záludná babice, která všechny parfémy jí svěřené ochraňovala jako své panenství. I za použití synergie veškerého slovanského šarmu, své dobře promazané vyřídilky a psích očí se mi nepodařilo víc, než z ní vydolovat jediný stříkaneček na papírek a i ten mi hned sebrala. Na vzorek jsem mohl rovnou zapomenout. (Mimochodem to jsem ještě dopadl dobře, jelikož Romana z ní nedostala lautr nic, ani čuchnout ke špuntu. Její vysněná Testa Maura, nacházející se rovněž ve správě lakomé bosorky, jí nakonec zůstala navždy vzdálena poslední dva metry a Romana si zoufalstvím rvala své bujné kadeře.)

Na PB jsem přesto, či snad právě proto nemohl zapomenout a když obrazovka s internetem nemilosrdně informovala mé krhavé oko o tom, že nejbližší dostupné LM Parfums mají v prodeji až v Mnichově, hořce jsem zaplakal. Jaká však byla má radost, když před časem v Praze otevřeli obchod Ingredients a v něm se ti moudří a skvělí lidé rozhodli tuto značku představit i českým zájemcům. Umíte si představit, co jsem prožíval, když jsem při návštěvě butiku mohl vzít flakon Patchouly Bohème do ruky a dle libosti mačkat rozprašovač. Nikoliv překvapivě to skončilo rozbitím prasátka a následně euforickým deradem, křepčícím Prahou s taštičkou plnou lahodné tíhy masivního flakonu s iniciálami LM. Láska na první přičichnutí existuje a jak vidíte, přežije o hladu i dva roky.

No a teď k vůni; Patchouly Bohème je totiž složená ze samých lahůdek. Kromě nezbytné pačuli je v ní tabák, balzám Tolu, tonka, luxusní kůže a vzácná dřeva, všechno pochopitelně ve špičkové kvalitě. To právem vypadá jako seznam pomůcek pro výuku bakchanálií a taky jako můj splněný sen – a přesně takovou práci ten parfém odvádí.

Je to hluboký, temný odér a není na něm nic běžného nebo standardního. Dřevitá složka vůně jako by přišla z ponurého středu pralesní říše, kde na trůnu z pařezu tisícileté sekvoje vládne Paní lesa. Oříškovost, tak pěkně zaoblující a vyhlazující dřevo parfému, nepochází z žádného známého ořechu, musí to být plod ze země Elfů, vrostlý do perleťové skořápky. Všechno je porostlé mechem neskutečné barvy, vydávajícím do noci vůni padesátiletého koňaku, v němž se macerují nad ohněm sušené listy tabáku. Je to prostě pohádka, elixír, který mě jediným přičichnutím přenese do jiného světa – světa bez budíků a daní, zato plného báječných iluzí a nevyzpytatelných okouzlení.

Je trošku škoda, že Patchouly Bohème je tak mocná, že se nedá nosit každodenně – na druhou stranu se aspoň nemusím bát, že se mi brzy omrzí. Dělám si srandu, něčeho tak krásného se nenabažím, diamant zůstane diamantem, i když bude zasazený do rohožky. Dalo by se říct, že PB je trochu jako sex – ten si taky nemůžete dopřávat nepřetržitě, třebaže byste (možná) chtěli. Anebo je lepší zůstat u přirovnání ke splněnému snu. Mám ho k dispozici a můžu se zasnít, kdy chci, ale je třeba i bdít, aby se ze snu nestalo delirium 🙂