LOVECOSMETICS: Myra (günaydın) + galerie: Myra (Demre, Turecko)

Takový hezký flakon, sympatická posádka a takové zklamání. Love cosmetic vyrábí především omlazující kosmetiku, o té tady ještě číst budete. A do sortimentu přidali dvě vůně: Myra a Rose. A já jsem po Myře skočila v domnění, že jde o soliflor myrhy. Myrha je ve vůních celkem ojedinělá, lidem moc nevoní; já ji mám naopak ráda a La Mome/Balmain patří na mém žebříku od parfémového kurníku hodně vysoko. Takže jsem od začátku hledala myrhu, soustředila jsem se pekelně na balzamické tóny, a našla jsem jen kyselý dřevitý santál a geranium. Dvě složky z black listu. Na začátku je ostrý, vodnatý, nakyslý kosatcový tón, jako znáte z irisové Prady. Pro mne skoro nepřekročitelné.  Celá vůně vyznívá do dřevitého kysela, stopově ucítíte i rybíz a lesní ovoce a celé to zahaluje prazvláštní muškátový odér. Je to něco tak zvláštního, že se nemůžu rozhodnout, co mi ta vůně vlastně povídá, nerozumím jí. Asi proto, že mluví turecky. Když jsem si totiž pročítala složení, ty květiny, ovoce, citrusy, typické mediteránské složky…došlo mi, že “Myra” neznamená myrhu, ale Myru. Tedy Demre, město v západním Turecku, odkud pochází svatý Mikuláš. Tak günaydın! Galerie: Myra/Demre je zajímavá dvěma věcmi, pro které se vyplatí tam zajet. Jednak můžete navštívit malebné lýkijské skalní hrobky, což je působivý zážitek, působivý svou neobvyklostí až morbidností. V těsné blízkosti hrobek je amfiteátr a hrobky jsou umístěny tak, aby se lýkijská šlechta, kultivovaná a umění milující, mohla i po smrti tešit spolu s Thálií. Jak je v Turecku a vůbec v muslimských zemích, dobrým zvykem, co není naše historie, to není historie, je areál obklopený užitkovými zahradami, pomerančovými sady poněkud jiného levelu údržby, než jsme zvyklí, přímo mezi hrobkami i v amfitaátru se pase dobytek a běhá kur i vodní ptactvo. Takže zážitek je trochu devalvován tím, že se dostanete přímo do střev, nebo spíš do žaludku, tureckého turistického průmyslu. Oblast staré Lýkie je zelinářskou zahradou hotelů na pobřeží. A rajčata a lilky tady mají i pomníček (Finike).Druhý zážitek, který nabídne Demre/Myra, jsou memorabilie na Mikuláše. V roce 300 n. l. zde začal působit štědrý a milovaný biskup Mikuláš, později Svatý Mikuláš, nejpozději, a to už je fakt asi finále, Santa. Svatý Mikuláš byl štědrý k obráceným křesťanům a dodnes je nejoblíbenějším světcem pravoslavných. Takže zde najdete (mimo ruin kostela) hromady suvenýrů popsaných azbukou, a parkoviště plné autobusů lidí mluvících divnou kombinací jazyků: vlámsky, ukrajinsky, rusky. Druhý národ, který uctívá Svatého Mikuláše, je Coca-cola, sorry, Američani. Na náměstí stojí sádrová socha Santy (nelžu! Ať se propadnu na východní Slovensko, jestli lžu!) a na boku je přetištěný (přerytý?) článek z Washington Post, March 23, 2005, oslavující Myru. No nic…stojí to za vidění.