• Pitti alla Romana: jak to bylo s těma cibébama (2015)

Vůbec jsem neměla v úmyslu psát článek ovýstavě voňavek ve Florencii, teda aspoň ne tak rychle. A už vůbec jsem nejela na Pitti Fragranze 2015 s velkým očekáváním jako Mirka. Druhá výstava v jednom roce je pro mne vždycky jen slabým odvárkem té první a navíc vím, že Pitti je akce odměřená jak Sunar a studená, jako psí čumák. Ale potřebovala jsem RESET z pracovního nasazení a RELOAD k voňavkám.

Neměla jsem žádnou přípravu, jen mi manžel nabil baterku do foťáku, a vyrazila jsem se slovy, že budu chodit s nima, nebudu mluvit, nic mne nebude nikde zajímat, nečuchám a budu jen fotit. A žádný psaní. Jenže Mirka mne tím včerejším článkem vyprovokovala, abych uvedla některé věci na pravou míru. Teda jednu věc. Ti s těma Arabama, co byli vlastně Indové.

• Ajmal

Když se nám podařilo profiltrovat se přes naprosto neschopnou pokladní, což mi dralo nervy tak, že jsem byla schopná se sebrat a odtánout do p….izzerie, zarazili jsme se u prvního stánku vlevo. Ajmal, arabské vůně z Indie. Ani ne tak kvůli tomu, jak se nám líbil, ale protože jsme tam zmerčili jejich flagship, flakon z litého křišťálu, jednoznačně kopii slavné Guerlainovské včely.

Byla tam nejen včelka, identifikovali jsme Shalimar nebo Premier Jour od Niny Ricci a další

Zastavili jsme, čuměli a drbali, když tu najednou jeden z obsluhujících Indů bleskově oběhl pultík a vynořil se se zlatou taškou plnou vzorků a vrazil mi ji do ruky se slovy “For you!” Zatetelila jsem se blahem, jak hvězdná je sláva našeho blogu, že mne poznali i vzdálení Asiati, nebo taky možná osobnost a inteligence čišící z tváře, hrábla jsem pro vizitku a chystala se sofistikovaně pohovořit o oudu a attaru, když tu mi někdo zasyčel zezadu do ucha zasyčel: “Čumí ti na kozy!”

Tak, dámy, no nevybraly byste si?

Neřeknu, kdo to byl, ale vím to. A pamatuju si to a slibuju pomstu. Na arabské vůně, Ajmal nevyjímaje, mám podobný názor jako Mirka. Derad si tam nějakou favoritku našel. Zajímavé je, že když proběhla půlnoční burza po lahvi vína (sedmé), zůstaly mi pouhé dva vzorečky Ajmalu, které jsem musela ubránit vlastním tělem (však víte…) Tak to bude asi snobská póza a teď to ten protořeký pachatel tajně nosí (pomstička!).

• Mezihra

Pak jsme si dali víno, protože v Itálii se může chlastat každou sobotu, hlavně tedy v sobotu a udělali plán, který jsme vzápetí nedodrželi.

Já vím, že je to trapné, dělat si legraci z něčí chyby…ale je to hlína, ne? A stejně si myslím, že to ten Ital udělal naschvál. Souzním s tímto národem.

Jako první bylo v plánu navštívit Nishane, ale my jsme prostě nebyli schopní udržet lidský řetěz. Vždycky někdo z nás něco uviděla, zastavil se a buď tam zatáhl i další, nebo utrhl a ztratil. Takže cesta k návštěvě prvního plánovaného stánku nám trvala 4,5 hodiny (včetně druhé dvojky vína a oběda).

Víno do kelímku, blah, devalvace! Tahle fotka je tady nejen proto, abyste ocenili Deradův ideální profil, ale především kvůli mojí nové kabelce. Děkuji.

• Nishane

Já ty kluky miluju, to vy víte. Oni mne asi taky a doufám, že to není kvůli těm cibébám, jak tvrdí zlý jazyk tohoto blogu. Vyměnili jsme Studenstskou pečeť za oříškový lukum v kokosu, a nebyl to ten pro turisty, přeslazený škrob. Byl pravý, skvělý a voněl jako ta věc od Keiko Meccheri. (Proč vlastně nemá v nabídce Nishane tuhle záležitost?). Murat si nás s Deradem posadil ke stolu, hrábnul do šuplete a vybalil dva vzorky: že prý dvě vůně, které chystají na jaro.

Studenstká pečet, turecký voňavý materiál, japonský blog a kdyby si náhodou někdo nevšiml, tak mám novou kabelku.

A chtěl po nás názor. A pak vytáhl další a další a další….Jedna voní jako vodní dýmka a má hrozně srandovní pracovní název, a to… o tom bude článek.

Turečtí muži nikdy (nikdy!) nevycházejí z domova bez saka. Od Murata a Merta se mají čeští chlapci co učit o spotovní eleganci. A checkujte manikúru a mokasíny bez ponožek. Mmch. je na fotce i voňavka, dámy. Ne, tam ne, v Muratově ruce!

Článek o tom, jak vzniká vůně malého nezávislého parfuméra, který tvoří pod taktovkou hlasu krve, teda pod ostřím meče yatagan.

• Naomi Goodsir

Divná holka. Ona sama chce být asi divná tím, jak se stylizuje. To mi e divné není, to je takové prvoplánové a zbytečně křiklavé. A navíc vypadá jako nedomrlá kopie Cyndi Lauper (ta byla rozhodně lepší, protože byla praštěná komplet). A vůbec, pusťte si to video, udělá vám radost, už jste to dlouho neslyšeli!

Divná je tím, jak se chová: oblíká se tak, aby na ni všichni čuměli (nemá žádný prsa, abysme si rozuměli), ale když ji fotíte, tak se schovává a pošle na vás ochranku, který vás tíichým a nekompromisním hlasem požádá o nefocení a nepublikování. Notovižejo.

Ta vlevo.

Co se týká vůni je ale Naomi jednička. Ne moje, já můsím mít k parfému emocionální vztah a pak jsem ochotná přehlédnout chybičky. Ale obecně – je skvělá. Nepřehání to s produkcí, tempo 4 vůně za mi vyhovuje, a všechny jsou plné, krásné a s nápadem.

Tentokrát si na mne počíhala její nová suchá kosatcovka Iris Cendré – bude recenze.

• Ann Gerard

Ann je krásná platinová blondýnka, šperkařka, se kterou se hrozně dlouho sledujeme na sociálních sítích, ale hrozně dlouho se míjíme.

Vůně pro ni dělá Bertrand Duchaufour (pro koho vlastně nedělá?) a oni se na každé akci pořád pohybují spolu, špitají si do ucha, řeší, rozkládají rukama…určitě spolu nemají romantický vztah, ale určitě souzní. A myslím, že to je to, co je poznat v jejích vůních. Originální, kultivované, dotažené do konce. Včetně povídání okolo a flakonů. Nasáčkovali jsme se k ní všichni tři a každý jsme dostali dva vzorky a jak slíbila Mirka, bude překrývající se trojrecenze (to jsem sama zvědavá kdy, ale byla bych ráda, aby se pamatovalo, že to slíbila Mirka, ne já).

• Miller et Bertaux

Já jsem teď na ty svěženky a tady mne zaujal takový fresh padesátník, co říkal, že byl v Praze před 12 lety, moc se mu tam líbilo a že za mnou přijede. Tak tomu se nedá odolat! (NE-koukal mi na prsa!!!). Vybavil mne vzorky, kterých jsem se v rámci vinné burzy zbavila, to jsem zvědavá, od koho se tady objeví recenze. Zůstal mi jen #18 a to je nejkrásnější svěží pecka, kterou jsem letos potkala. Bude recenze. Nebo rande v Praze.

• Panouge (Isabey)

Další z mých hříšků, jako Ann Gerard – stokrát slíbená návštěva, konečně realizovaná. Protože jejich La Route d´Emeraude používám a dokonce jsem se s ní jako s lehkou epidemií infiltrovala nedávno na Arome, úplně tajně, není mi značka úplně cizí. Ale vždycky mne lákalo zeptat se na ty flakony, proč to mají každá pes – jiný ves. A už to vím, je to ách, a bude o tom článek a dozvíte, kdo je ta nádhérná holka. Má krásné povolání, ale vůně nemíchá.

• Sbírka podivností

Tak nějak co mi uvízlo ve foťáku a nikam jinam, než do podivného, podivuhodného, světa vůní to nepatří.

Aťsi je Guillaumovi 35 nebo 45 nebo 55 let, ať má plastiku nebo lotio, na pohled je líbezný jak obrázek z dívčího románu.

Initio, hezká nová značka pod Parfums de Marly, nás zaujala především litrovým balením extraitů, do kterých se namáčely papírky. Teda my vlastně nevíme, jestli se namáčely – my jsme si je s Deradm smočili a druhý den papírky pořád vysílaly jak Hlas Ameriky. Nutno prozkoumat!

Maison Incens, další nová značka. Kluk měll hrozně promyšlený marketing a historky, takže jsem ho pochválila. Ale teď už si z toho nic nepamatuju, chtělo by to zjednodušit. V kolekci měl dva přenádherné fíky, Derad o nich určitě napíše, nebudu předbíhat. Líbilo se mi, že v balení každé vůně jsou 4 vzorky – a nejsou to vzorky dalších vůní kolekce, ale vzorky vámi zakoupené vůně, abyste je mohli rozdat kamarádům, kterým se líbí, jak voníte. No tak úplně to nepobírám, ale parfumér byl mladinký a měl moc hezké fousy.

Tola měla jeden z nejkrásnějších stánků, nalívali arabskou kávu a rozdávali datle. Na kafe dorazila i šarmantní Vero Kern. Zaujaly nás s Deradem zlaté tolárky: pozlacené dřevěné uhlí s mističkou na kadidlo. Ale nechytlo jim to.

V těch malých černých křišťálových flakonkách najdete čisté parfémy d´Orsay. Pro mne ohromná zpráva. Koncentrovaný Tilleul musím mít, když se to nebude hodit nosit, potrávím doma moly.

No tak tyhle jsem zahlídla úplně na konci. Thomas Fontaine je stejně mužný a elegantní a sexy, jako na fotkách, zkrátka parfumérská 007, a Bertrand Duchaufour ………má charisma.

A pak přišli hasiči. Italští. I když na ně bylo pokoukání, chápejte, zaměstnanec chemického průmyslu ve chvíli, kdy vidí víc než dva hasiče pohromadě, bere nohy na ramena.

A nezastavila mne ani expozice ála laborka. Sice baňky jako flakony hezký, ale ty vůně … prostě … jak to říct … samá chemie. A navíc u nich stál vošklivej chlap.

BTW: ještě si myslíte O NÁS, že jsme parfémoví magoři?

• Zemětřesení

To bylo až potom. Ze soboty na neděli se otřásla ve Florencii zem. Ale v parfémovém světě se toho tak moc nestalo. Celkově úroveň této výstavy pěkných chlapů voňavek musela dorovnávat Florencie sama. I když…provedla jsem nějaké nákupy, dost mne nairitovali v kosmetickém butiku Chanel, to vám kdyžtak popíše Mirka, já už se nechci rozrušovat, ale tak nějak mi to ukázalo, proč se zajímat o niche vůně – protože jejich výrobci se zajímají o svoje zákazníky.

Přidávám fotku z shoppingu, kdyby náhodou si někdo nevšiml: mám novou kabelku.

Chanel chce jen vaše prachy. Niche parfuméři stojí i o vaši pozornost. Je to zábavné, stejně dobré a levnější.

Tak doufám, že fotky budou trochu ke koukání – pořád jedu v módu “dopisní známka” a skoro nevidím, co publikuju. Snad uvidíte aspoň moji novou kabelku. A připomínám instagramový tag #FrangipaniatPitti, kam pořád přidáváme momentky z výstavy.