Takže. Máme za sebou století vanilky: Shalimar, Habanita, Emeraude od Coty, Chantily od Dana/Houbigant, Farnesiana od Caronu… silné extrakty z pravých lusků formovaly módu nosů 20. století.

Tíhu tinktur vystřídala ve veselých devadesátkách čistá vanilková vůně, když se v názvech vůní objevovalo klíčové slovo “vanilla+něco” – extreme, absolue, sweet, bourbon, nature, noire… Tady se vážná vanilka proměnila ve veselý etylvanilin.

Na přelomu tisíciletí nastoupila diktátorská vláda gurmánské opulence, žezlo třímá slavný Diorský Hypnotic Poison, a v niche se přímo vzedmula vlna – hudební řada od Reminiscence, přírodní Undergreen nebo dokonce nic nepředstírající vůně ve tvaru mufinů Alice&Peter. Ale ani prémiové značky neodolaly, třeba Frederic Malle…až z toho bolely zuby.

Poté převzala trůn divná opozice, kdy se vanilka míchala s kdečím, co se dosud ještě nezkusilo, nebo spíš zavrhlo jako je to blbé. Slané pižmo, kyselé ovoce, syntetické molekuly, vodní řasy, meloun…dovede si to představit na talíři?

A teď! Buď už parfuméři neví kudy kam, nebo se jim probudily nějaké zapomenuté buňky, nevím; každopádně se potvrdilo, že móda se vrací v cyklech a máme je nazpátek! Poctivé bohatýrské vanilky, namíchané se složkami, které jsme vždycky měli rádi a krásně spolu ladí. Jupí! V poslední době se mi dostaly do parfémových pracek tři, které by mohly nést vlajku tohoto nového hnutí: Nom, ANI, Sakura Blossom in Curitiba.

Je pravda, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Nemůžeme čekat, že když otevřete Shalimara po babičce a srovnáte ho s dnešní luxusní produkcí, bude to totéž. Nedostatek a kosmická cena přírodních vanilek, restrikce parfumerních látek, vzestup chemie…doba je jiná. Osobně si myslím, že tohle způsobilo ty tři vanilkové revoluce na přelomu tisíciletí – svěženkářskou, gurmánskou a weird-syntetickou, kdy se parfuméři pokoušeli nehledat substity “starým” vanilkám, ale vytvořit jim úplně nový rámec, novou podobu.

A k tomu měli oprávnění: musíme totiž uznat, že i nosy lidí jsou jiné. Dnes se výtazně parfémují nejen potraviny a kosmetika, ale i boty, hračky, oblečení, tužky, nábytek, vzduch… jsme obklopeni, nebo přesněji zahlceni, vůněmi a tak se natrvalo naše vnímání parfémů změnilo. Takže prosím: neplačte po starých pořádcích, je nová doba, vítejme novinky!

ANI / Nishane

Vůně, která sbírá ceny a medaile napříč světem. Přitom…když jsem ji porpvé držela v ruce na Esxenci 2019, tak mezi všemi vyšperkovanými kráskami byla taková obyčejná, nezajímavá.

Rozumějte: já jsem na ni hrozně čekala. Hrozně. Kdo to tady čte, zná můj vztah k Nishane a taky jsem mockrát zmiňovala ANI, bájné turecko-arménské město na severovýchodní hranici Turecka, kvůli kterému jsme koupili speciální auto. Před 6 lety. Rozhodli jsme se totiž Ani navštívit. Rok před tím, než začaly nepokoje s Armenií, které se dnes přehouply o pár set kilometrů jižněji na syrskou hranici. Takže kvůli bezpečnostní situaci cestu pořád odkládáme (no a nakonec to bohužel vypadá s Itálií nápodobně). Takže Ani jsem zatím neviděla, ale čtu všechno, sleduju všechno a pořád toužím.

Když Nishane oznámili, že jejich příští vůně bude vyznávat podporu arménsko-tureckým vztahům (což je v dnešním Turecku aktivita politicky fakt nepopulární), a bude se jmenovat Ani, řekla jsem si: souznění!

Pak se ke mně najednou dostala. Fakt náhodou: popletené poštovní zásilky e-shopu, čekala jsem něco jiného, otevřu balíček: a tam Ani. Prostě OSUD. A v klidu domova, daleko od hýřivého prostředí výstavy, to Ani najednou rozbalila: hluboká, klidná, vanilková tinktura. Ta poctivá, staromódní. Aha! Tak proto nemohla vyniknout na výstavě, mezi hlučnými oudy a křiklavou moderní syntetikou.

Začátek je klasika: růžový pepř, jemný zázvor, vanilka. Zní to trochu perníkově, ale není gurmánská. Je sladká, ale nevzbuzuje chutě. Možná za to může bergamot, v tom případě hodně hořký a málo kyselý, přesně ten tón, který chytíte v Earl Grey.

V siláži se pak všechny složky poskládají do vanilkovo-dřevité sladké harmonie. Poměrně výrazný santál dodává mléčné tóny, zaoblující celou kompozici. Benzoin není výrazný, ale jasná jeho přítomnost, zahušťuje kompozici a dodává jí lenivou táááááááhlooost. A jako bonus pěkný kostacový pudřík, takový kosmetický. Možná díky pudru je Ani tak daleko od gurmánky.

Zapomeňte na arabské tóny, zapomeňte na růži, pačuli, pižmo. Arméni jsou první křesťané na světě, kostely jsou poslední stavby, které se v Ani zachovaly. A Turci jsou muslimové taky asi jen tak 500 let. Přestože vůně je věnovaná místu v Orientu, orientální není. Naopak, přijde mi hodně západní. Naše. Podobně s vanilkou pracují staré značky, třeba váš milovaný Guerlain, klasická stará cesta, kterou lidi milovali 80 let (tak proč by ji neměli milovat i dnes?)

Chci vyzdvihnout extrémní vlastnost Ani, a to je životnost. Mám dvě vůně, kterých se nedá zbavit: ta první je vlastně taky vanilková, Jolie / Cerchi nell Aqua – moje recenze z roku 2013 (!!!) si přečtěte TADY. Jestli chcete DNES nosit Ani, tak si to přeformulujte na TENTO TÝDEN. Vlasy (i po umytí), šála, čalounění židle v práci, kabát, rukavice… je všude. Obklopí vás a nevzdá se. U Jolie je to spojené s brutální projekcí, Ani zase tak výrazná není, v tom je lepší nadprůměr, drží se u těla. Povedené toto.

Nom / 1907

Nom TADY recenzovali Krůtovci dávno přede mnou, tak si nebudu tahat triko. Jen přidám svůj pohled na vanilku.

1907 je další moje milovaná značka, celé to charisma a tak: super, že naše tajná parfémová skupina na FB – už ste se přidali? – podpořila Evku hlasy. Ale myslím, že i bez nás by vyhrála titul neinspirativnější podnikatelky Slovenska.

Když jsme si krátce před Vánoci rozdělovali, kdo kterou novou 1907 zrecenzuje, nemohla jsem se rozhodnout. Šla jsem vylučovacím způsobem podle složení, Nom jsem se rozhodla přehrát na kluky, protože se mi zdála klučičí. Rozdala jsem… a až pak jsem je zkusila. A všechno přehodnotila. Protože začátek je klučičí, ale jinak je to klam. Že je to vanilkový unisex. Další z vůní, která mne utvrdila v tom, že se velké vanilky vracejí.

Nom není tak hustý, jako Ani. Ale není to žádná oddychovka. Díky citrusům na začátku chvíli vzbuzuje dojem povrchního floutka, ale pak se dostane ke slovu vanilka typu “tinktura“, pěkně jemně okořeněná. A zase: evropská klasika. Chci říct: dospělá evropská klasika. Návrat k tomu, jak vůně dělali poctiví parfuméři, kteří vytvořili třeba 20-30 vůní za život…a dodnes si jsou legendami…

…(takže prosímvás: Edmond Roudnitska, Bůh od Diora – 7 ks; Ernest Beaux, dvorní nos Coco Chanel – 17; Aime Guerlain – 6 a Jacques Guerlain – 35; Ernest Daltroff, zakladatel Caronu – 29).

Tehdy vůně vznikala několik let, poctivě se zkoušela, na lidech. K dispozici byly poctivé přírodní ingredince a hrálo se ha hloubku a výdrž, nikdo nehledal módní syntetickou odlišnost, ale poctivé řemeslo. A vanilka v té době hrála prim, protože je vcelku dostupná, poslouží dobře jako báze i srdce, ale může se prosadit i v hlavě, je univarzálně oblíbená…vedle růže a jasmínu jasná hvězda. Takže práce parfuméra spočívala v tom vzít poctivou vanilku a obklopit ji něčím, co bude moderní, kreativní a bude to spolu krásně ladit. No a teď jsem vlastně popsala Nom.

Nečekejte nic převratného. Navoňte se pořádně Nomem a už ten den nezkoušejte nic jiného. Nechejte ho pracovat. Večer zjistíte, že na sobě máte něco úplně jiného, než s čím jste odcházeli z domova, že celý den krásně a poklidně a přitom vůbec ne unyle voníte a asi taky nasbíráte komplimenty, protože lidi tahle vůně neznepokojuje, připomíná jim to co dobře znají a vyvolává pocit bezpečí, a vůbec: je milá. Faktor komplimentů: 9 z 10.

Sakura Blossom in Curitiba / Dear Diary

Neznáte, co? Ani já jsem neznala. A přitom žádná bezvýznamná značka. Je to “dceřinka”, nebo spíš “synovinka” Maitre Parfumeur et Gantier, jednoho z gigantů niche. Úplně přesně se značka narodila zrychleným císařským řezem, jak to já nemám moc ráda: děti dostaly k narozeninám od rodičů firmu na hraní. Ale tady to podle produkce vypadá, že tenhle synáček to s hračkou myslí vážně a dělá úplně nečekané vůně: klasicistní, nebo jak to říct – prostě vycházející z klasiky, ale nové. Žádné pokusy s chemií, falešné baroko nebo pro-arabský marketingový projekt. Krásné vkusné nenápadné flakony, hezký umírněný marketing, jen na těch názvech by mohli popracovat, protože...já si to prostě nepamatuju.

Sakura Blossom in Curitiba, jestli si to jméno dobře pamatuju (malá škodolibost), pochází z toho druhu, který jsme milovali v 80. letech. Já tedy ne, já jsem tehdy milovala Bac, jablečný šampon z Maďarska a kuličku 8×4, ale víte co myslím: květinová chypre postavená na muškátovém listu. Jenže vedle toho je v srdci poněkud nečekaně vanilka, a to právě ta tmavá hustá vanilková kašička. A co tam ještě je – a to vám garantuju, že se vám bude líbit – je unikátní nakyslý pryskyřičný tón myrhy, kvůli kterému dodnes pláčeme po La Môme (limitka pro Edith Piaf od Balmaina, moje recenze TADY).

Sakura …a tak dál… má velmi rafinované způsoby. Hraje s námi takovou bodylanguage: vždycky odhalí kousek těla, hlavy nebo srdíčka, aby ho vzápětí schovala a zase ukázala jiné lákadlo. Nosnou linkou je ten vcelku obyčejný muškát, ale právě obložení hustou vanilkou a myrhou vytvoří nasládlou chypre kaši, od které se těžko odtrhává.

Vanilka, se objeví celkem třikrát, na začátku je vystrčí růžek, pak se ztratí (myslím, že to je efekt paměti nosu – že ji přestane vnímat) a až odezní ostatní složky, tak zase převezme dominanci . Na poslední 3 hodiny. Protože Sakura …cosik….  je faaakt držák. Ne takový, jako Ani, ale poctivých 7-8 hodin si odpracuje.

Pro mne je tahle značka zapamatovatelné překvapení a jestli nás letos zlý virus nakonec pustí na Esxenci, tak rozhodně si půjdu pro nášup.

Takže tolik k vanilce. A já mám dotazy:

1. máte rádi vanilku?
2. nosíte vanilku? Klasickou, moderní, lehkou, těžkou?
3. všimli jste si návratu vážených vanilek na scénu?

Aby vám nikdy neutekla vaše dávka parfémového čtení, přihlašte se k zasílání nových článků mailem TADY: