Novinka z loňské Esxence, Rose Royale, je z těch vůní, na které se blbě píšou recenze. Jednoduchý soliflor růže, pěkná, krásná, nádherná, dlouho vydrží, tečka. Prostě růže. Co víc o tom napsat? Proto já ty růže nemám moc ráda, že jsou takové ultimátní. Ani Mazzone nedokáže z růže udělat záležitost, která by převrátila svět. Furt to bude vonět jako růže s něčím. Takže to, že jsem se zrovna já uvolila napsat o zrovna o této růži od Parfums de Nicolai něco asi znamená. Ale co asi? Furt je to JEN RŮŽE.
Po pravdě řečeno, když mi loni Patricia de Nicolai dala vzorek Rose Royale, tak jsem si říkala, že teda jako růže… a tak jsem ji zkusila až teď, v rámci úklidu a přípravy na letošní Esxenci.
Kdo by ještě náhodou nevěděl, připomínám, že se největší výstava niche parfémů koná za 14 dní v Miláně, já tam budu a nejlíp uděláte, když mne budete sledovat na Instagramu, kam já postuju furt a na Esxenci máme zavedené dva oblíbené tagy, letošní můžete od 5/4 on-line sledovat na #FrangipaniatEsxence a historii na #FrangipaniinMilano – oba odkazy najdete jednoduše v pravém menu)
Vlastně jsem ji zkusila jen proto, že jsem seděla v práci s holkama natajňáka v zasedačce, zkoušely jsme
Scents of Departure a ony ofrňovaly. Doslova ohrnovaly nosíky. Když jsem si ráno dávala flakony do papírové tašky co skladuju v krabici u voňavek, tak tenhle vzorek v ní ležel zapomenutý. A tak mne napadlo, že rozptýlím jejich zklamání, sáhla jsem po obálce a říkám:
“Tak třeba tohle vám zlepší náladu!” A fakt že jo! Holky jásaly!
- Tak od začátku: Májová růže
Ona je totiž neobyčejná ve dvou ohledech. Pro náročného laika, který si potrpí na drahý mainstream, je překvapivá tím, jak je v ní růže opravdová. Mne to trochu překvapilo, co na kolegyně říkaly: ony teď momentálně “jedou” v té nové, arabské růžové Gucci (vím, že Mirka ji recenzuje, tak se těšte, já o ní tedy nic říkat nebudu), takže mají tu běžnou růži vyšší kategorie načuchanou. Jenže takhle je podle nich překvapujícně věrná. Pro mne je taky realistická, ale nepřekvapuje mne to, u Nikolajů je růžový sad ještě v pořádku. Májová růže je klasická, jarní růže bez dramatičnosti, s velkou dávkou bergamotové svěžesti, troška kyselého rybízu, pikantní zeleně a jemně medová. Záhonek žlutých a oranžových drobnokvětých růží, co vám spolehlivě zvedne náladu. Jarní dojem je tak intenzívní, že růžička zabíhá až do pivoněk a frézií. Prostě ten známý jarní záhon v plném květu. Rozumíme si. Co mne zaujalo, je…
- Prostředek: Slaměnkové pot-pouri
Úchvatné. Moc nechápu ten nový, rozšířený zvyk pověsit si darové růže hlavičkami dolů a pak je sušené skladovat roky ve váze. Ladies, apeluju na vás, nedělejte to, škodíte si emocionálně i zdravotně, krása řezaných květin je právě v jejich pomíjivosti, stejně jako u voňavek, cenná je ta vzpomínka, ne ten ošklivý sušený chrchel, co roky sbírá prach a je líhní roztočů a parazitů. A navíc je to kýč. Nicméně to je možné vysvětlení, jak Patricia přišla k nápadu živoucí, svěží růže svázat do kytky se slaměnkami. Kořeněná, nahořklá vůně slaměněk tady není výrazná, ale stačí k tomu, aby ve druhé fázi naprosto pozměnila charakter siláže. A to je úžasné. Jednak to, jak v téhle fázi staví do kontrastu svěží věrné květy s klasickou starou rtěnkovou vůní. Ta mi ztělesňuje podkrovní pokoj se záclonami a starou komodu, fotky převázané stužkou a zbytky voňavek a pudrů v papírových krabičkách. A usušená kytička.
A druhak je úžasný ten nápad, vystavět vůni na kontrastu jediné složky, jen v jiném rozpoložení: živá růžička a unuděné zaprášené růžové pot-pouri. V jednom zajímavém momentu se trochu poodkryjí karty a siláž se rozpojí do dvou syntetik, vodního pižma a růžového pudru. Když si na něj počkáte, pobaví vás, na chvíli uvidíte parfumérčin odhalený kotníček.
Trochu matoucí mi přijde název Royale. Později (nikdy nečtu parfumérské popisy a recenze před tím, než vůni sama zkusím) jsem si přečetla, že Patricia se v Paříži přestěhovala do nové laboratože v blízkosti Palais Royal a tahle vůně má být věrným zachycením vůně růží v jejich zahradě. Jenže bez téhle legendy jsem si pod “royale” představila těžký závoj, leštící parkety za krinolínou Marie Antoinetty. Ale tohle je vůně z vesničky Le Hameau, kterou si královna nechala z prostopášnosti a rozmaru “poznat život prostého lidu” postavit v zahradách Versailles. Přesně to prý mělo být “poznat erotický život prostého lidu”, nezřkat se full-makeup a cpát se přitom luxusními sladkostmi. A přesně k téhle náladě miliskování s podkoním na zahrádce patří tahle veselá růže.
U nás prodává Parfums de Nicolai brněnský Vavavoom – jak jsem koukala, tuhle vůni na stránkách nemají (
tady sortiment Nicoali v Brně), ale pokud máte zájem, napište jim, tahle parfumerie je extrémně komunikativní, jsou fakt fajn, a majitelka paní Zálešáková vám sežene, co vám uvidí na facebooku.
Patricia předloni předala vedení firmy svému synovi a už se věnuje jen vlastní tvorbě a institutu Osmotheque. A zdá se, že si do deníčku zapsala hromady nápadů, které má teď čas a prostor realizovat. Já jsem fakt happy, těším se. Pro mne je to velká událost. Měla jsem takové očekávání u J-P Guerlaina, pak u J-C Elleny, ale od nich žádné signály o novinkách vycházejí. Vypadá to, že Patricia, která patří k pionýrům niche parfumerie a její tvorba na začátku “naší niche éry” byla průkopnická a překvapivá, později přehlušená tsunami kreativity nových nosů a značek, se vrací k myšlence “já vám zase pěkně zamíchám kartami”. Těším se!
Zakoupena. Je to takova mila jarni ruze, vhodna do kancelare sdilene se 4 kolegy. Molie
Růžičky já mohu! Nejlépe s příměsí chlastu a zpoceného chlapa (určitou tělesnou aktivitou). Tahle tvoje se jeví být zajímavá, i když v ní chlap i chlast chybí a rejdí si v ní leda slaměná vdova :). Papa
No,tak v té tedy není ani jedno z toho…. 😀
1) Růže nemusím… To asi nebude pro mě…
2) Jaký nový Gucci?
3) Ehmmm… Tak jo… Jdu ty sušené chrchle vyhodit…
4) Když mě je ale těch hezkých a roztomiloučkých roztočů líto… 🙁
1+3+4. OK. Ale nepomazlíš se…
2. Nechápu. Fakt nechápu. Ty jsi blogerka? Vždyť to už přece měla každá blogerka na blogu, TY-NOVÉ-GUČI!!!
Sem… zaostalá bloggerka…