• Závan ze starých časů, když se ještě mohlo cestovat do Paříže

Jestli se vám stýská po cestování a po nakupování, tak jste na tom stejně jako já. Samozřejmě po nakupování parfémů na blešákách. Je o mně známo, že prolezu kdejakou bleší díru kdekoliv v Evropě, což je ve spojení s mou hygienickou fóbií drsná zkušenost (jestli někomu nechyběly gely na začátku pandemie, tak naší domácnosti, moje zásoby jsou nevyčerpatelné). Ale ty zážitky mi za to stojí. Takže vám ukážu, kde mi to začalo.

Paříž, červenec 2011. Trh starožitností, takový nóbl blešák, na kanálu Saint Martin. Na jednom mostu stojí budova, to je vchod a základna; budovou se projde na nábřeží a jde se venku, kolem načančaných stánků, k dalšímu mostu. Po cestě se pije espreso a zakusují krokve, u mostu u Araba něco malého orientálně sladkého a kořeněného a kahve, přejít most a po druhém břehu nazpět na základnu. To jsem nezvládla, k druhému mostu jsem si přivolala taxi a utekla. Moc dojmů, bála jsem se podlehnout.

Ale měla jsem podlehnout, dnes už to vím…měli tam všechno. VŠECHNO. Za ceny, nad kterými dnes kroutím hlavou.

Nejprve noblesní přívítání a následuje nekomentované zpravodajství.