• Pitti 2021: závod o místa na regálech niche parfumerií

Těžko říct, proč byl letošní ročník výstavy niche parfumerie Pitti Fragranze ve Florencii tak smutný. Po dvouleté pauze bych čekala ohňostroj nadšení a emocí…a zatím obvyklý prostor Stazione Leopolda vypadal jako nádraží, kde parfuméři v rouškách nervózně čekají na vlak, co pořád nejede.

Ztichlá výstava

Asi to bylo rouškami, asi tím, že nikdo nenaléval šampaňské, možná tím, že se nekonal večírek. Nebo tím, že do poslední chvíle – ale doslova – se nevědělo, jestli Pitti bude. A tak bylo málo hostů i málo tradičních vystavovatelů. Což bylo překvapení, protože se čekalo, že po dvouleté covidové pauze se budou chtít zjevit naživo.

Nicméně obsazení stánků asi ukázalo, co se na trhu s parfémy děje: strnulost. Parfuméři sice makají, ale nikdo, ani prodejci, ani značky, nemají zájem cokoliv měnit – drží si zuby nehty svoje pozice, neexperimentují se zákazníky a jsou rádi, že to nějak jde a vyčkávají…snad se to napětí provalí na jaře v Miláně na ESXENCI.

Jinak se ale stalo kouzlo.

Nesmělí nováčci z východu, z jihu i ze severu

To, že chyběly na výstavě tradiční značky, neznamená, že byly prázdné pulty. Přesně naopak. Uvolněné stánky obsadily značky, o kterých nikdy nikdo neslyšel, z úplně neobvyklých regionů: z postcomm Evropy, ze severní Evropy, z Afriky.

Samé parfémové start-upy, prezentované samotnými majiteli a parfuméry. Mnohdy majiteli, ehmm, okolo pět-a-dvaceti (25) let… Nikdo o nich a jejich parfumérech nikdy neslyšel, všechno čerství absolventi parfumérských škol nebo samouci, kteří dostali konečně šanci. Velká jména nebyla slyšet a ani na výstavě nebyly vidět obvyklé parfumérské tváře…

Jejich (některé) kolekce byly plné parfumérských i marketingových chyb, ale každá z nich měla nějaký nápad, koncept, svěžest a jiskru. Vizi. Potěšily mne ekologické “výstřelky” a taky vůně vzešlé z charitativních projektů.

A taky měli “prázdné kapsy” – ani jedna z těch značek nevypadala jako ty namyšlené MARKETINGOVÉ PROJEKTY, ve kterých byznysmeni, znudění dědicové, ambiciózní manželky a staří mazáci topí nadbytečné peníze. Tihle byli trochu nesmělí, poslouchali a povídali a usmívali se a měli radost, a byli poněkud rozpačití, jakoby nevěřili, že TAM jsou, spolu s legendami.

Niche parfumerie je jiná. Asi se lidi doma nudili a vymýšleli blbosti a měli i čas je realizovat. Srdcaři.

Já jsem nadšená.

Zběsilý hon na distributory

Marketingový projekt je bezduchý a stojí na rozpočtu, srdcaři mají zase nápady a nadšení. Z obchodního hlediska je potřeba mít to někde uprostřed, protože parfumér je sice živ aromatem, ale jeho zaměstnanci jedí chléb. Bohužel tady se asi ukázalo, že nadšení předchází ekonomickou rozvahu.

Celebrita všech celebrit – Jeremy Fragrance. Kdo má instagram, ten ví…

Pitti je, a vždy byla, výstava zaměřená na kontrakty, na navazování obchodních vztahů mezi výrobci a prodejci. Ale vždycky se i tady dbalo na prezentaci a publicitu. Letos byla u všech patrná urputná touha za každou cenu umístit svoje vůně na trh. Trh niche je hýřivý, nadupaný, barvitý… a nejsem si jistá, že postavit novinku do regálu k renomovaným značkám v Jovoyi je pro malé mladé značky výhra. Asi to chce něco úplně nového.

Zajímavý drb je, že německý Douglas bere některé zajímavé nové značky do “zkušebního” prodeje na e-shop v Německu. Sice jsem tam ještě nikoho z těch co to říkali neviděla, ale jde zřejmě o nový projekt. Jestli to tak je, tak velká pochvala: jestli tenhle gigant podpoří ty mrňouse v distribuci, je to opravdu mecenášský krok. Já si dobře pamatuju, co udělal Douglas pro Micallef, Forda, Lutense…

Mimochodem: český trh niche? Lost…

Měla jsem upřímný rozhovor s A., majitelkou jedné príma značky, dlouholetou profesionálkou. Její názor na naše země?

Pokoušeli se vstoupit na česko-slovenský trh, ale vyhodnotili ho jako neperspektivní. Jejich vůně nejsou v cenové špičce, jsou moderní, mají zajímavý koncept, dobře se prodávají všude na světě zákazníklm středního věku. Ale východní Evropa prostě na niche není připravená: málo lidí, nízké platy, nízká tělesná kultura, láska k levnému zboží.

Zná všechny významné české niche parfumerie a jejich zákazníky. U dvou jsme se shodly, že je živí jejich nestandartní komunita a mají se dobře. A u těch ostatních? Když je A. objížděla, aby je zmapovala, byla překvapená nízkou frekvencí zákazníků v obchodech a tím, že ještě existují. Přisuzuje to nízkým nájmům a mzdám zaměstnanců.

Chce to prý změnu stylu prodeje a tu přinesou mladí. S mladýma značkama. Takže: kdo, kdy, kde?

A co si o tom myslíte vy, jsou Češi a Slováci dost niche-vyspělí?

Značky, které by mohly pohnout vesmírem niche

Rozhodla jsem se, že vám postupně přinesu recenze těch nejlepších vůní. Takže prosím, zde rychlá retrospektiva toho, co uvidíte.

SIKELIA

Dva rozchechtaní týpci ze Sicílie, dvě pěkné a jedna špičková vůně, dechberoucí flakony, zajímavý design a přijatelná cena: 100ml na pultech za 160€. Líbí se mi, že začínají s malou kolekcí, je přehledná, srozumitelná a pěkně sestavená – jedna holčičí, jedna unisex a jedna vyloženě divná. Parfumér? Fulvio Ciccolo, chichichi, chachacha, tak 25 let, kámoš z dětství majitele značky, chichi, cožee??, vy nás fakt chcete vyfotit na instagram, Fulvi, pocem, dej si ty vlasy nahoru… 😀 

Mne zaujala ATMA, Etna, bude recenze.

PURE SENSE

Srdcovka. A protože vím, kdo to tady čte, vím, že vám se PURE SENSE líbit taky. Tři slepí lidé pod vedením profesionální parfumérky Alexandry Gluck vytvořili tři parfémy. Když už se to vymyslí a věnuje se tomu ta energie, tak je to vlastně úplně jednoduché. Mám jeden vzorek, bude recenze, ale neřeknu vám čeho, protože je to popsané brailovým písmem.

Brera 6

Je vám ta adresa povědomá? Jojo, už i tady na Frangipani jste o ní četli (Voňavý shopping v kouzelné ulici Brera). Famózní parfumerie v milánské ulici Brera 6 je minulostí. Majitelka se rozhodla obchod zavřít (škoda) a začít dělat své vlastní vůně (super!). Vlajková loď se jmenuje Brera, jak jinak a recenze bude!

MALBRUM

Okouzlující Kristian Malbrum v bílém oblečku, aka konkurence Jeremyho, představil svoji řadu vůní z Norska. Trochu seversky sterilní, ale výborné nápady a dost života, kupodivu, žádná syntetická strnulost. Recenze budou.

YVRA 1958

Žádná nová hvězda na nebi nevyšla. Ale poctivé kolínské řemeslo. Holanďan Yvo Van Regteren Altena, který se narodil v roce 1958, ha, se celý život věnuje novinařině a píše o luxusu. Teď si svůj pojem “luxe for men” zhmotnil ve vůních. Nenajdete tam nic, co byste už neznali – ale s jistotou můžete sáhnout po kterékoliv z nich a ostudu v high society si neuděláte (pokud jste muž). Pokud jste žena a žijete s chlupatou fiflenou (i když ony ty mužné fifleny asi srst shazují, že?), tak toto je klíč k jeho srdci. A mají skvěle vymyšlené krabičky, prý máme odpojit Gatese od elektriky a začít číst papír. A svoji nejlepší vůni prodávají taky ve verzi “voda do ostřikovačů”. Recenze asi bude.

Francesca Bianchi / Hedonik

Další Holanďanka, trošku šoupnutá Francesca, přivezla svoji novou značku HEDONIK. Stejně jako předešlá značka je jejím tématem “tělesnost”, ale jakože ještě trochu víc. Jakože fetiš, závislost na sexu…a tak. K Hedoniku patří i – jak to nazvat – šperky? Prostě takové kožené doplňky z řemínků, které začínají u krku a končí u zadku. V nečem podobném vodíme kočky na očkování. Personál stánku navlékla do černých šatů s výstřihy a koženého postrojku (a nene, nebyly to modelky a věkový průměr okolo 45 let) a se všema se líbaly a objímaly. I s rouškou. Zábavné, trochu ujeté, recenze budou.

Rubini

Milujeme Rubini, milujeme Andreu! Andrea Bissoli Rubini je podobná story, jako naše 1907, jen bez těch komunistů: dědic 80 let staré parfumerie, který se rozhodl v roce 2015 udělat parfémovou díru do světa. Provozuje parfumerii v Parmě, dělá své vůně s příběhem, mazlí se s balením, a čile se věnuje italské komunitě (a taky vypadá trochu jako 1907 Štefan).

Letos přivezl parfém Nuvolari a pokud to nevíte, kdo to byl, tak…už nevím. Každopádně: recenze bude!

Fum Par Fum

Pro mne asi nejkrásnější značka letošní Pitti. Majitel Aistis Mickevičius je litevský DJ a rozhlasový moderátor, vypadá jak jeden z mých grafiků (hello, Kubo! :)) a má stejné estetické cítění, tak jsme si hnedle byli tak nějak blízcí. DJ měl sebou partičku tvůrců, Fum Par fum je týmový projekt, a předváděli do detailu rozpracovaný koncept vůní, obrázků, flakonků, názvů…mnoho konceptů. Bylo tam toho strašně moc, hrozně moc prvků, nápadů, symbolů, těžko se v tom dá vyznat, ale dohromady to krásně hraje, jako návštěva voňavé kapličky. Zatím jsem se z toho neprobrala, ale recenze budou, zejména díky tomu, že mi Aistis vybral a věnoval miniaturku parfému podle charakteru: jmenuje se “Drama Queen”. No, nosím to…

A teď tři věci, které jsem úplně moc nepochopila.

Některé věci vás zaujmou, aniž byste je ocenili nebo odsoudili. Prostě jen tak, nesou nějakou informaci, která je jiná, než průměr. Poslechnete a chvilku podržíte v paměti. Pro mne takové odbočky byly tři.

Žampionové flakony, trochu zmatený koncept “všechno” a drogerkové vůně. Dvě holky z Londýna tak nějak v předvečer výstavy vymyslely svoji řadu vůní, které voní jako malé holčičky – žvejkačka, broskvička, vzdoušek. To jsou jakože “ti mladí”. Zabalily to do flakonů, které jsou vyrobené z odpadu z podhoubí po pěstování žampionů (nebo tak něco…). to je jakože “udržitelnost a Greta”. Všechny ingredience jsou z udržitelných zdrojů (včetně Iso-E-Super) a bohužel nestihly přivézt na Pitti vzorky. Takže recenze BEL REBEL nebudou. Ale mrzet vás to nemusí. Že někdo ještě necítil v niche parfumerii “opravdovou žvýkačku”? No, ona tam totiž nepatří. Levná tuberóza se ukrývá v mnoha lahvičkách na policích Rossmanna.

V niche vždycky, vždycky, vždycky, stejně jako v umění, hrají roli emoce. Jaký máte vztah ke značce, k parfumérovi, k zemi původu, jak s vámi pohovořil tvůrce při posledním setkání… Prostě toto. Polská značka Bohoboco na Pitti předvedla jednu zcela unikátní věc: promotérku bez roušky. V Itálii, kde každému umřel nějaký příbuzný, na výstavě, kde i šlechtičny s kabelkou v ceně Mercedesu měl náhubek, polská blondýnka demonstrovala svobodu názoru post-comm lidí. Nikdo ke stánku moc nechodil, v Itálii ji za hrdinku neměli, vyhýbali se. Já jsem šla, docela mne zajímala právě kvůli polskému původu, a slečna na mne vybalila, že jejich vůně mají jednoduchý koncept (2 nebo 3 složky), aby to vypadalo jako niche, ale dobře se to prodávalo a že tomu je přizpůsobená i nízká cena. Chápu, že rétorika na výstavě Esxence, kde jde o umění, oproti Pitti, kde jde o to najít distributora, bude jiná, ale tohle bylo už moc přímočaré…hádejte, budou recenze, nebo ne?

A teď Patrick Amouye z Pobřeží Slonoviny a jeho OLFACTO. Proč je v této kategorii? Já jsem ho ještě prostě nedohnala. Přivezl úžasně černé vůně černého kontinentu a mluvil tolik a o všem (i o Praze a Plzni a Česko-Slovensku v roce 1993 a sametové revoluci) a tancoval u toho, že já si ani po třech měsících nedokážu roztřídit, co mi vlastně říkal, ale myslím, že jsem se do něj zamilovala. Přesně ten případ, kdy osoba tvůrce převýší dílo a je úplně jedno, co nabízí…kdyby mi Patrik podstrčil ty žampionové žvýkačky, asi by to dopadlo jinak.

Moje myšlenky se ubírají k parfumérovi Miguelu Matosovi a jeho vůni Melamin pro Bruno Acampora, která přežila asi 2 dny, než zmizela z povrchu zemského. Jsem zvědavá, jak se západní společnost popasuje s voňavkami “Černoška”, Femina negra nebo “Černá kůže”, Outre Noir (synonymum pro “černý otrok”). Dobře nám tak.

Patrik je absolutně evropsky nekorektní, osvěžující v tom, jak popisuje Afriku, o které je jeho kolekce. Jestli budou recenze, to nevím, protože vlastně nevím, jestli mi dal vzorky, nebo ne…no, poslechněte si ho.

Příprava na rozhovor:

Jak voní černí lidé:

Na závěr pár náladových fotek z Pitti Frangranze 2021.

Konstanta ve vesmíru

Jediná věc zůstala stejná: tradičně totálně chaotická organizace Pitti. Do posledního dne nedorazily potvrzení akreditace, na dotazy přišla odpověď “neměli jsme čas opravit appku, přijeďte, my vás pustíme”. V bufé tradičně chaos a nestíhačka, 5 číšníků na 5 hostů a hosté stále v přesilovce (a ve frontě). Akreditace našeho nového redaktora na Pitti dorazila včera. Dva měsíc poté, co se akce zúčatnil. Zamítnuto. Aspoň něco je ve vesmíru neměnné.

PS: teď koukám, kolik jsme slíbila recenzí. Oooops! Tak předem říkám: berte to jako “asi” a do komentářů mi napište, co byste určitě chtěli zrecenzovat, ať udělám aspoň to pro vás zajímavé.