Jde to.

Pár let to vypadalo, že to nepude. Ale jde to. A co? Rozvoj legendární niche značky L´Artisan pod taktovkou nadnárodní korporace Puig.

Kolekce Le Potageur je první, ale významnou a velkou, vlaštovkou, která se odvolává na zakladateel značky Jeana Laporte: Nejen tématem, ale i zpracováním a tím, že tohle rozhodně nejsou komerční vůně. Le Potageur jsou parfémy pro ty, co vědí.

A jinak: dají se nosit? Pojďme na recenzi.

Trocha historie nikoho nezabije

Zakladatel  L´Artisanu, Jean Laporte od roku 1967 ohromoval svět vůněmi, které neměly nic společného s mainstreamem. I když za pionýra niche se považuje Nicolai, a to díky soustředěné amabasadroské činnosti Patricie Nicolai a podpoře komerčního rozmachu niche, já mám pionýry minimálně dva.

Je důležité vědět, že všechno se odvíjí od lásky Jeana Laporte k jeho zahradě v burgundském Mézilles. Laporte si myslel, že je zbytečné vynalézat nové vůně, protože všechny krásy už existují okolo nás. Stačí je nalahvičkovat. A Laportův největší marketingový vynález, jakkoliv se to dnes bude zdát samozřejmé a asi budete kulit oči, byly názvy parfémů podle toho, co obsahovaly. Jako fakt. Do té doby se parfémy nazývaly jen fantazijními názvy (Shalimar, L´Heure Bleue, Soir de Paris, Diorella). Ale Laporte chtěl dát lidem růži v Růži, papriku v Paprice, vetiver ve Vetiveru…

Laporte se věnoval především svým květinám, zeleni a trávám, ale i dámy, kterým značku prodal v 80. letech pokračovaly v zahradničení: pod jejich taktovkou vznikly třeba v 1994 rajčatová D’Humeur Jalouse a celerová Eau de Celeri, 2000 mrkvová Fleur de Carotte, nebo 2002 slavná papriková Piment Brulant. 

Interiér slavné prodejny Rue l´Amiral vedle Louvre, zrekonstruované v roce 2013. Dnes už tam není.

Po roce 2005 získal značku nový majitel a začal se snažit o komerční rozvoj: nové prodejny, nové flakony, vydušení potenciálu dosavadních bestsellerů ve formě “intense” a “pure perfume” a nové kolekce “Explosion d´ Emoriton” a “Numéro”… Vše bylo tak silně napřažené k získání místa na trhu a tak opouštějící původní myšlenku, že Artisana opustili i dosavadní fanoušci a zákazníci… Zejména kolekce “Numéro” je dobrá, nedoceněná, ale tak mimo dosavadní záběr značky, že doslova prolítla u zákazníků. Protože k Artisanovi se chodí pro Figue, Tubereuse, Patchouli, ne pro lahvičky bez názvu se složením, které musíte někde hledat…

Není divu, to byla ta bouřlivá doba, kdy na trhu denně vzniklo a denně zaniklo několik niche značek, sice přibývalo zákazníků, ale ti se orientovali na novinky a “hlučné” značky pod silným marketingovým vedením. L´Artisan úplně zahučel v proudu nových značek, ale taky nových molekul, syntetiky, nových směrů…najednou o klasiku nikdo nestál, všichni chtěli lítat do kosmu, čuchat k fialkám odspoda a svařovat karamely s kosatcem.

V roce 2013-15 nastala vlna prodejů niche značek velkým komerčním domům: polepšil si LVMH, Estée Lauder, Coty… Uvadajícího l´Artisana koupil silný a zkušený Puig, známý především na španělsky mluvících (obrovských) trzích. A hned se vyrojily předpovědi, že konec kreativity, pojede se na náklady…a chvilku to tak i vypadalo.

Puig jako první počin zavedl dražší linii soliflorů v lékárenských lahvičkách: La Botanique. OK, splňovala původní myšlenku značky “co najdeš na zahrádce”, kvalita přírodních ingrediencí i kompozic velmi dobrá, jenže… jenže my jsme chtěli svoje sedmihranné lahvičky s průhlednými vůněmi, jednoduchými kompozicemi a za dobrou cenu.

Puig rychle pochopil, co si trh žádá a nastoupil na cestu v čase zpět: ve “staré” linii začal otvírat “Vůni Provence”,  “Bretaňský vzduch”, “Na břehu říčky”, ale taky opět krásné soliflory “Historie pomerančového květu” (mimochodem: fantastická!), Mandarinku, Cedr, Narcis… Vedle toho zachoval i módní kolekci orientálek “Merveilles”, Zázraky, která může oslovit zákazníky s arabskou orientací (jako na arabské voňavky, ať si rozumíme – zde upozorňuji na uhrančivou růži Contes du Levant).

Proč je Le Potageur přelom a proč mu dávat pozornost

Tak teď už je to jasné, kam na své cestě “Back to the Future” v Puigu došli: až ke kořenům! Musíme ocenit Zeleninovou zahrádku jako navázání na to, co l´Artisan udělalo respektovanou značkou.

Musíme ocenit odvahu předhodit současným zákazníkům sadu vůní, o které rozhodně nebude rvačka, protože jsou fakt zvláštní.

A musíme ocenit, že přestože vůně Le Potageur jsou zvláštní, jsou nositelné a dobře udělané: stará dobrá parfumerie, která dbá na pyramidu (tedy vývoj) vůně, siláž i projekci, vše z toho je důležité.

A zejména musím ocenit, že Puig respektuje kořeny toho, co koupil a nesnaží se jen ze značky vymáčknout kapitál. Protože tyhle aktivity jsou to, co niche market potřebuje, rozvoj, ale na základě staré dobré kvality. Jako každý umělecký obor, jako malíři vzpomínají na Picassa, architekti na funkcionalismus a pop music na Michale Jacksona a Last Christmas.

L´Artisan se opět drží malého počtu parfumérů a tak se jim daří udržet ducha značky. Většinu vůní tvoří zkušený Quentin Bisch (také čtyři z Le Potageur) a nedávno přibrali mladou posilu – Alexandru Carlin, asi na zaučení.

Nikdo to neřekne. Ale pro mne je Zeleninový záhonek parfémová událost roku 22.

Recenze Le Potageur / L´Artisan

MUSC AMARANTE

Všechny zajímá, jak voní červená řepa a jsou připravení vůni buď milovat nebo nenávidět, podle toho, jak se na nich podepsala školní jídelna. Ale Musc Amarante nevoní jako kyselý řepný salát nebo boršč. Nabídne reálnou vůni syrové strouhané řepy a taky suché hlíny na hlízách. Tupou fádnost řepy rozptyluje trocha citrusů a rebarbory, která získává převahu s tím, jak řepa ustupuje. Ke konci se změní váhy a v Musc Amarante se změní v jemně svěží rebarborovku (ale stále za dohledu řepy).

Celkový dojem: hodně zajímavá, i když trochu divná (přece jen ta řepa) vůně s dost maskulinním vyzněním. Díky nevýrazné řepě bude snadno nositelná, má velmi elegantní vibe a extrémní výdrž (bavíme se o dnech). Nezaměnitelná!

VÉTIVER ECARLATE

Fantastická! Můj favorit s potenciálem stát se novu Dzongkou nebo Timbuktu (recenze obou ZDE).

Úplně opravdový rajčatový list v úvodu, grapefruit a čisťounký, sterilní, suchý vetiver. A všechno v intenzitě rajského protlaku, žádný akvarel. Později se rajská intenzita vytratí (trochu brzo, škoda) a přidají se slabounké nasládlé květiny a zřetelně vystoupí PAPYRUS (aneb cypriol, tady máte “Co to je?“), důležitá a ušlechtilá složka, kterou l´Artisan objevil pro svět (ona zde byla vždy, ale teprve Bertrand Duchaufour jí dokázal před 20 lety naboostovat do vůně tak, aby se stala dominantní a lidi uchvátila (a prosadila se do mainstreamu).

Po papyru už se toho moc nestane, rajčata se promění v něco jako lineární rebarboru, pořád zůstává zřetelný grapefruit a do konce dojede tako čistá, suchá svěženka s lehce květinovým podtónem.

Myslím, že kdo má rád l´Artisan, oblíbí si Vetiver Ecarlate, protože to je sama esence značky. Já ho taky miluju! Moderní, ale ne módní, nepřestane bavit. Moje jednička kolekce Le Potageur.

CÉDRAT CÉRUSE

Sladký bílý čerstvý fenykl (zelenina, ne semínko), velmi výrazný a bez parťáka v akordu. Ale jemný, jemný, jemný, nemá nic společného s pendrekem nebo anýzovkou.

Přestože tyhle aromatické vůně moc nemusím, Cédrat si mně získal skrz zvláštní kosmetický tón, bílé pižmo, což ho povyšuje z kuchyňské  na parfémovou poličku. Tón je velmi jemný a přitažlivý, nevím, jak ho popsat – pudr bez vůně? Mýdlo bez vůně? Vyprané dámské prádlo v prášku bez vůně? Každopádně nutí pořád nos zkoumat, co je v kompozici kontrastního.

Jediná z celé kolekce, která je vysloveně ženská, něžně zasněná, maminkovsky přitažlivá, mazlivá a zvláštně krásná. Kdybych měla říct, která ženská, tak Linda Rybová.

Zajímavost: moje francouzská kamarádka, která nesnáší vůně a je alergik na všechno, si Cédrat Céruse vybrala jako “jedinou krásnou vůni, kterou by mohla nosit”. Tolik jako ilustrace její jemnosti.

IRIS DE GRIS

Trochu nuda, ale báječná! Další příspěvek do momentálně probíhající války parfumérů “o nejlepší klasický kosatec“, který nastartovalo znovuzrození Iris de Fath před třemi lety. Strašně těžko se hodnotí vítěz, protože kosatec je velmi jemná složka, nedá se obklopit ničím dominantním, jinak se ztratí. Veškerá kreativita spočívá v tom: udělat dobrý kosatec a pak opatrně přokládat nevýrazné, šedivé ingredince ve stopovém množství okolo. Parfuméři starší generace jdou cestou “Gris”, tedy zachování přírodní zelené vůně listů kosatce, mladí umělci vytvářejí módní “Bois” kosatce, tedy dřevité, s povinným obsahem kašmeranu, který mileniálové tak milují.

Tenhle Iris de Gris, jak jméno napovídá, je hezly pěkně postaru udělaný kosateček, kde zelenou složku prý zastupuje hrášek: ne sladký hrachor, ale zelené hráškové lusky, které voní obvykle po sladké ambře (ambrette) a železité krvi (třešňovém květu). To se tady ale nijak neprojevilo.

Kosatec je řádně suchý, stohý, dost zelený, velmi málo pudrový. Zeleň na počátku má zřejmě suplovat ten hrášek, pro mne je to galbanum a vetiver. Ty se pak vytratí a zůstává šedivý, semišový, prašný kosatec.

Tento majstrštyk patří do poličky luxusní dámy vedle nejkrásnějších bezdřevých kosatcových soliflorů, jako Iris de Fath / FATH,  La Pausa / CHANEL nebo Iris de Champs / Houbigant. Pro mne je trochu nudný, ale kdybych chtěla být luxusní dáma a pořizovala si iris soliflor, tak do něj rozhodně jdu a upřednostním ho před těmi dražšími alternativami – nic lepšího už od nich nedostanete.

Iris de Gris bych ale do kolekce Le Potageur neřadila, je květinová, nesedí mi sem.

TONKA BLANC

Nakomec jsem si nechala zklamání: asi to není náhoda. Tuhle vůni dělala mladší Alexandra Carlin a je prostě jiná, oproti ostatním o level slabší. Jde o soliflor nesladké tonky na dřevité bázi. Příjemně nahořklá, až kávová tonka má ale velmi tlumené vyznění, není výrazná ani zajímavá. Jako když se navoníte a hned přejdete do fáze drydownu, když už ani vy nevíte, čím jste se nastříkali.

Tahákem Tonky má být květák, když se hodně snažíte a víte o něm, tak ho možná ucítíte. Ale jde spíš o to, že bio-alkohol v této vůni je vyrobený z odpadu z květáku zpracovaného pro potravinářské účely. Což je fajn, pochvala.

Kde koupíte L´Artisan Parfumeur?

Tahle značka )plně zmizela z e-shopů. Stáhnutí Artisana z prodejen, které neposkytují dostatečnou péči a komunikaci se zákazníkem, je strategií Puigu, jak jí vrátit NICHE exkluzivitu. Není pro každého, musíte se trochu snažit, abyste ji záskali: nejlíp musíte jet do Paříže, najít si butik a povykládat si s prodavačkama a nechat se přemlouvat…

A toto vám musím říct: povídala jsem si s prodavačkou ve stánku v  Galleries Lafayettes, pak jsem byla i v butiku na bulváru Saint Germain. Obě byly vřelé, vytrénované, ochotné, jak to má být. Když už jsem odcházela z butiku, ještě mne napadla jedna věc, otočila jsem se a vyhrkla na mlaďounkou prodavačku: “Prodáváte ještě tu vůni s tím…s tím cypriolem od Duchaufoura? Můžu ji zkusit?“, ona suverénně sáhla po Dzongce, podala mi lístek, já jsem kývala. ale ona se zarazila: “Počkejte, ne, vy jste myslela Timbuktu!”, nastříkala na lístek a řekla: “A nebojte se, nejsou reformulované.” Chápete to? Ona nejen, že ty vůně dokonale zná, ona věděla, na co myslím”. To musíte zažít, to je niche.

(Jestli se do Paříže nedostanete, využijte štědrého programu vzorků na webu značky – ZDE.)

Jsem ráda, že jsem v poslední době mohla napsat o třech  niche značkách, že se vracejí zpět do niche světa: Caron. Annick Goutal a dnes l´Artisan. Co jim ještě chybí? Osobnost a emoce. Caron má svého skvělého a spanilého parfuméra a chic Rothschildovskou majitelku. Druhé dvě ať nám lsakavě dodají někoho, koho budeme moct milovat, obdivovat nebo nenávidět, pak budeme spokiojeni, děkujeme.

Máme tu docela dost recenzí na L´Artisan u nás na blogu – lidé čtěte!

.-