• Side effect: Tauer´s Loretta on board + gallery: Dublin cars

Zažili jste někdy zahulené auto? Třeba když vám v něm v kouřil nezvedený automechanik. Smrad se nedá vyhnat a časem, jak zraje a vyvíjí se, je čím dál míň snesitelný, u nekuřáka vyvolávající nauseu. Zaleze do všech koutů a kdykoliv při otevření auta vybafne. A fakt to není Habanita.
Zkusila jsem všechno – všechno! Větrání na mrazu, větrání v podzemních garážích (k vůni cigaret se přidala šopka, kdybyste nevěděli, co je šopka, tak je to pžeče Vešuv, jak je šíva a váva – no tak pardon, mám malé dítě). Pohlcovač pachu z Rossmana, pohlcovač pachu z DMka. Nic. Tak do špajzky…nejdřív jsem na to šla cestou různých lehkých citrusových vodiček. No to je jako nic. Variantu main stream jsem přeskočila úplně, to bych asi pomohla šopce, a vytáhla jsem rovnou dryjáky: Hermés – 24, Faubourg, Estée Lauder – Eau de Private, Clinique – Aromatics Elixir, zkusila jsem i tu Habanitu (klín klínem)…nic. Nejlepší výsledek jsem zaznamenala s mandračkou (Annick Goutal – Mandragore Pourpre), ale stejně efekt trval asi 10 minut.
Už jsem chtěla rezignovat, ale při úklidu auta jsem narazila na zapadlý vzoreček Loretty od Andyho. Nemůžu ji nosit, je dost fetišistická a já tu leukoplast moc neumím nosit – mně samotné nevadí, ale vůni bifteku nebo ředkvičky bych taky nosi nechtěla. Zatím, tedy… Loretta se mnou jezdí autem už 3 týdny. Jeden střik na kobereček u spolujezdce a kdykoliv nasednu, tak mne pohladí tuberózová žvýkačkovitost. Leukoplast krásně souzní s vůní plastů v autě a zahulení – je pryč. Přehlušeno nebo pohlceno. Jasně, chápu, že jako interiérová vůně je Loretta trochu drahá. Berte ji moji jako spolujezdkyni, kamarádku Lorettu.
Proč to píšu. Nic poučného o nevyhazování vzorků. O kvalitě. Tauerovy vůně jsou vyhlášené výrazností i dlouhým životem. Jenže to obvykle neoceníte na sobě, protože se myjete, perete prádlo, měníte oblečení, větráte, tedy předpokládám. No a v tom autě se naplno ukázalo, z čeho Andy vaří: kvalitní, stabilní složky. To jsou ty parfémy splňující pověstné “stačí kapička a voníš celý den”. A Andy miluju pořád.
Je to takový suchý příspěvek, vylepším to galerkou. Půjčili jsme si v Irsku auto, tam to funguje tak, že přiletíte do Dublinu, u okýnka na letišti vyzvednete klíčky, jdete na parkoviště před vchodem a ve 23.  řadě a 13. sloupci si vyzvedetne z moře šedivým Miker jednu šedivou Micru, nasednete, vysednete, vyměníte si místa a odjetede.

Před odletem to píchnete do 83. řady, 41. sloupec, klíče hodíte do okýnka budky před letištěm a odletíte. Irsko je zasypané šedivýma Micrama, které krásně ladí s místním počasím a zároveň neruší jasnou trávovou zeleň a výstražnou žluť všudypřítomných čilimníků. No a pak jednou ráno vstanete a před hotelem stojí flotila, mezi kterým a vaše Micra vypadá jako myš mezi tygry. BTW: oni v těch autech mají asi přehrávače na vinyly!

 
Kontrolní otázka: jakou jsem měla v Irsku barvu tenisek?