• Vive la bicyclette! Díl 2.: Zlodějky kol a zemětřesení u Harrisů

Tak hurá do sedel, čeká nás Eiffelovka, Napoleon, Lucemburské zahrady a Le Bon Marché. A taky krádež kola a velká novinka u Miller Harris.

Jak to začalo, najdete tady.

Zašly jsme si pro svačinu do Ovocného paláce (fakt se to tak jmenovalo) a našly tam tohle

Já na ty památky už fakt nechtěla. Chtěla jsem jen tak bloumat uličkami, koukat do výloh, dávat si kávu na zahrádkách a koukat na kolemjdoucí. A samozřejmě nějakou tu parfumerii cestou. Jenže kamarádka nikdy v Paříži nebyla, tak jsem se tak nějak pasovala do role průvodce.

Ona, na druhou stranu, projevila bezmeznou trpělivost při mých excesech v parfumeriích a večer dokonce i pozoruhodný talent při hodnocení parfémových úlovků. To byl jediný večer, který jsme strávily “doma”. S láhví vína, salátem a navoněnými papírky. A ten večer také vznikla její památná hláška, kdy mi v reakci na pochvalu odpověděla: “Já JSEM dokonalá, ale boží…?”

Typický večer parfémového šílence, nejen v Paříži

Ostatní večery, někdy už odpoledne, jsme trávily v barech nad koktejly. Mají tam totiž zajímavý systém happy hours, kdy se dá koupit pití za neméně zajímavé, místy až poloviční ceny. Zajímavý ten systém je, protože mají happy hours nejen v pozdních odpoledních, ale i v nejfrekventovanějších večerních hodinách, kdy by lidi asi pili i za plné ceny.

Od jisté události kolem jednoho časopisu, Paříž skýtá krom pohledů tradičních i pohledy zcela nové. Pohledy do ústí samopalů a do ostře řezaných rysů mužů v uniformách. No… to možná trochu přeháním, jsou to všechno mladí zajíci. Nicméně ty sapíky budí respekt a o to tu jde.

Najdete je na všech exponovaných místech, vždycky po třech a kromě nich se kolem potuluje i spousta policistů. A na některých místech, jako třeba když chcete zajít do Invalidovny kouknout se na kosti toho mrňouse (který mimochodem prý zas tak malý nebyl, jen se sekli při přepočítávání palců na centimetry), vám prohledají i kabelku. Tomu, co prohledával mou, bych možná dovolila i osobní prohlídku…

Je to veverka, není to veverka?

I tentokrát jsem využívaly předností cyklistické dopravy. Probíhá to tak, že si koupíte v automatu lístek (a zablokujete peníze na kartě), nacvakáte číslo lístku, PIN a vyberete číslo stojanu. Stojan vám uvolní kolo a jede se.
Jednoduché, zdálo by se, že i dostatečně blbuvzdorné. To ovšem neznali nás. Nám se přesto všechno jedno kolo podařilo ukrást. Bylo u stojanu, ale ne ve stojanu, na displeji se to tvářilo v pořádku, tak jsme ho vzaly. Až cestou do Lucemburských zahrad jsem se nad tím hluboce zamyslela a usoudila, že jsme možná někoho připravily o 150 éček. Na druhou stranu, co za dementa odstaví kolo za 150 EUR nezabezpečené?

Nakonec svědomí zvítězilo a otočily jsme to zpátky. Tak nějak napůl jsem čekala, že už tam na nás bude čekat nadávající nájemce kola spolu s četníky, Luis de Funés nám nasadí želízka a půjdem bručet. Ale u stojanu nebyl nikdo. Tak jsme kolo postavily tam, kde jsme ho našly a po anglicku ve Francii zmizely. Určitě ale už mají v databázi naše otisky prstů. Zapomněly jsme otřít řidítka kapesníkem.

Rozjitřené nervy jsme uklidňovaly v Lucemburských zahradách pohledem na zeleň a na nejnudnější hru na světě: petangue. A kamarádka zřejmě i jinými pohledy. Prý fotila sochu, co tam vedle stála. No, to se moc netrefila.

Pak už byla řada na mě s ukojením tužeb, tak jsem kamarádku odvlekla do Le Bon Marché. O tomto luxusním obchoďáku už psala Romana, tak nebudu rozvádět historii, ani architekturu a soustředím se na ten nejdůležitější obsah: patro s parfémy.

Samotná parfumerie v Le Bon Marché i dalších obchodních domech je koncipovaná jako jednotlivé stánky značek, ne chaos v regálech, jako u nás. Některé, jako třeba Guerlain, mají celé místnosti. V centru toho jsou pohovky, ať máte kam odložit doprovod. Můžete tak stejně jako já radostně pobíhat kolem a papírky odkládat u odloženého doprovodu.

K patru s parfémy se musíte propracovat přes patro s botami za jejichž cenu by se dala pořídit velmi slušná dovolená.

Jedním z cílů bylo vyzkoušet konečně novou kolekci Le Jardin d’Enfance od Miller Harris a to se mi povedlo. Tedy krom očichání snad všech ostatních vůní MH, neb jsem se dostala do spárů velmi sdílného shop-asistenta. Odměnou za vyslechnutý desetiminutový monolog mi budiž dva vzorky z této kolekce. Třetí bohužel neměl k dispozici.

A také jsem měla možnost očichat si exkluzivku, kterou dělali v MH přímo pro Le Bon Marché – Note de Peau. Já o ní teda neměla ani tušení a netuší o ní dokonce ani Fragrantica. Když už mě shop-asistent odhalil (no dobře, dala jsem mu vizitku) a zjistil, že ze mě vývar nebude, sám přiznal, že jde vlastně jen o dražší variantu L’Air de Rien. Fakt jde, jen je taková učesanější, způsobnější… a tím i nudnější.

Odchod Lyn Harris

Kolekce Le Jardin d’Enfance (zahrada dětství) má tři vůně, které mají představovat zahradu ze vzpomínek ve třech denních obdobích. Leitmotivem kolekce je hruška, složka přítomná ve všech třech vůních. Psala jsem o tom už článek na arome, kde jsem se podle složení dohadovala, že by mohla být zajímavá první – Cassis en Feuille, protože mi složením připomínala bohužel už nevyráběnou Geranium Bourbon a říkala jsem si že by to mohl být její reborn. Jako druhou zajímavou jsem tipovala večerní Poirier du Soir, bo alkohol, znáte mě.

Nemohla jsem se mýlit víc. Protože: TAHLE KOLEKCE NENÍ MILLER HARRIS! Lépe řečeno, není to Lyn Harris. Při zkoušení doma, v klidu, ze vzorečků jsem pojala podezření a gůglením si u dvou neoficiálních zdrojů podezření povrdila: Lyn Harris, zakladatelka a jediný nos domu odešla. Napsala jsem dotaz i do tiskového oddělení, ale ti, jindy tak ochotní, se mi dosud neozvali. Nicméně to beru jako fakt, za nejnovějšími třemi vůněmi už jsou parfuméři z firmy Robertet, nikoli Lyn Harris.

Je to poznat, už tam není ta společná linka, necítím tu “harrisovštinu”. A co víc, Cassis en Feuille, na kterou jsem byla nejvíc zvědavá, je, dle mého skromného názoru, totální propadák. Zato večerní hruška (Poirier du Soir), to je jiný kafe. I tady samozřejmě platí, že to není Lyn. Ale v tomto případě to nevadí. Autorem je mladý parfumér z Robertet, Mathieu Nardin a tohle jméno je třeba si zapamatovat. Mathieu vytvořil i Iris de Champs pro Houbigant a vypadá to na vycházející hvězdu.

Více o kolekci bude v samostatném článku. Možná do té doby seženu vzorek i třetí vůně z kolekce – Coeur de Jardin.

V Le Bon Marché jsem ještě měla v plánu vyzkoušet novou Noir pour Femme od Toma Forda, ale řekli mi, že ji ještě nemají, prý se v této době prodává pouze přes internet. Zvláštní. Zato jsem se zcela neplánovaně zapovídala s paní ze stánku By Kilian a vyfasovala vzorečky z kolekce Addictive State of Mind, která se točí kolem kouře, marihuany, drog, pravdy, lásky …. a vůbec sedmdesátek. Já teda ty dosavadní kilianovské sirupy nemusím, ale tohle by mohlo být něco jiného. O Smoke the Soul už psala Romana, tak se v některém z dalších článků budu věnovat těm zbývajícím, Light My Fire a Intoxicated.

A v dalším díle o Paříži se podíváme ke Guerlainům a do skvělého butiku Jovoy.

Make peace, not war!