• Voňavé zážitky v Turecku
Zdálo by se, že Turecko není úplně země parfémům zaslíbená. Ne, že byste na každém rohu v turistických oblastech nezakopli o hromady fejků v naprosto přesvědčivých krabičkách a flakonech. Jenže uvědomte si: tady všude kolem je Orient, plný zahrad kvetoucích růží, jasmínových keřů, pomerančů a citrónů, ušlechtile plesnivějících kmenů i živých stromů plných mízy. To by v tom byl čert, abych na nějaké vůně nenarazila!
- Zážitek č. 1: Levantský styrax
Jihozápadní pobřeží Turecka a Rhodos je jediná lokalita na světě, kde roste Liquidambar orientalis, Ambroň východní. Hezký strom s listy podobnými javoru, roní z poraněné kůry mízu, která se usušení a zředění olejem používá k léčení poškození kůže a samozřejmě jako parfémová složka.
Když víte co hledat, na Ambroň narazíte v parcích a v zahradách. Volně rostoucí ambroně jsou téměř vyhubené, kvůli sběru mízy, a plantáže jsou skryté před očima kolemjdoucích a pytlíků. Pryskyřice je ceněná! Strom snadno poznáte podle šištiček („Mami, ježkový strom!„), kterýma jsou obsypané větve.
Na stromě najdete letošní zelenéi loňské hnědé suché šištičky. Jsou dekorativní a po rozemnutí v rukách voní po sladké ambře, víc než pryskyřici jehličnanů připomínající benzoin a vanilku s lehkým bylinkovým nádechem.
V parfémovém průmyslu najdete pryskyřici gumtree, nebo turkish gumtree, jak se této ambroni přezdívá, pod názvem levante styrax, asijský storax, benzoin storax, balzám storax, liquid storax, v Turecku i Řecku se setkáte is názvem mastic, mastix nebo mastic gum. Nebo prostě jen styrax, i když tenhle název není přesný, protože označuje celou skupinu pryskyřic. A je to nespravedlivé označení, protože levantský storax je zcela výjimečný.
Zkoušela jsem rozdrdit listy, plody a oloupat větvičku: v mých rukou nejvíc voněly listy.
Zmrzlinu moc nejím, radši si dám párek, ale když jsem narazila na mastixovou, tak jsem prostě musela.
Krásně voněla v puse a dlouho potom i v krku a posypaná drcenými mandlemi byla skutečně gourmand.
- Zážitek č. 2: Opalovací krém v Motýlím údolí
Měl to být výlet na motýlky. Soutěska zálivu Kelebek, kam se dostanete jen lodí po moři, je zarostlá divokou kvetoucí vegetací.
Hned na začátku vás uvítá výhružný nápis a mne napadlo „Ježiši, oni mne čekali!“ Taky mám ráda ticho a voňavo.
V údolí žijí (tak asi) tisíce přástevníků kostivalových, kvůli kterým se tam jezdí. Sedí ve skupinkách na kořenech stromů jako putičky, krásná spodní jasně červená křídla zakrývají černobílým svrchním mramorem a čekají na noc, až vypadnou turisti a budou moci vyletět za tichýmu hrátkami.
Bohužel většina turistů byla tak neohrabaná, že je prostě neviděli. Vždycky, když jsme začali motýly fotit, náhle se kolem nás shromáždil ruský dav toužící po obrázcích – oni je prostě neviděli, když jim je průvodce neukázal.
Pokyn zněl jasně: „Normálně toho motýla levou rukou vyplaš, pravou foť mobilem a já ho budu fotit zezadu. To se musí povést!“ Tak povedlo se to, ne?
No a ty vůně: údolí je osázené, předpokládám že uměle, bujnou florou: rododendrony, laury, heliotrop, nějaký zvláštní fialově a bíle kvetoucí keřík, silně vanilkově vonící, který se mi nepodařilo zatím určit, jehličnany, polštáře mateřídoušky a tymiánu, různé byliny. Ve vyhřátém přímořském vzduchu vydechují to nejlepší ze zelených plic a jejich dech voní po kokosu, něžné vanilce a jemně sladkých květech, podobných ylang-ylangu. Kdo se snaží, najde i pryskyřici a mořský vánek.
Ale není to tak, že se musíte snažit vůni zachytit. Prostě vystoupíte z lodi a už to voní. Všude a intenzívně, opojně.
Jestli jste si někdy koupili každoroční limitku Bronze Goddess od Estée Lauder a trefili jste se do kokosovo-vanilkových roků, tak si tu vůni dokážete představit. Vůně opalování, slunce, sředozemní přírody, příjemná a oblíbená. A to vám potvrdí devět z deseti modrásků.
- Zážitek č. 3: Fig tree
Tak tady je jasné, o co šlo: fíkový list, lehce kontroverzní složka, někomu voní sladce, někomu prachově a někomu páchne po starých ponožkách. Mně nasládle prachově, dřevitě a chladně. Ale nikdy jsem si nemyslela, že tak fíkový strom voní doopravdy. Dokud jsem se nevydala v pravé poledně (35°C) na vycházku na Kayakoy, město duchů na kopci.
Pominu-li ponurost opuštěného města, tak nelítostné slunce bez kouska stínu nad hlavami tomu dodává absolutní bezútěšnost. Bežela jsem se schovat pod první fíkovník, který jsem na vrcholku zahlédla a kromě stínu mne strom odměnil i voňavě: rozpálené nasládlé dřevo, mléčně mdlá trpkost dozrávajících plodů a zelená pára, kterou listy vydechovaly do horkého vzduchu, se staly přesně etalonem toho, co si od té doby představu pod pojmem „vůně fíkovníku“. Tady pod fíkovníkem se musel zrodit nápad zavřít tuhle nádheru do flakonu.
Rozhodně to zkuste, v pořádně horkém dni zalézt pod fíkovník. Jen si dejte pozor, aby tam už nebyl jiný obdivovatel.
- Zážitek č. 4: Yatagan
Yatagan je zahnutá turecká dýka, ale taky název horské oblasti blízko Mylásu. Vyhřáté vápencové skály porostlé obrovskými borovicemi s velmi sporou vegetací, jen pár nízkých bylin, obklopují horské přehrady. Oloupaná kůra a schnoucí jehličí na rozpálených kamenech voní po všech možných modelech kyphi.
No a to je vlastně celý zázrak.Teplá pryskyřičná vůně s kadidlem a lehkým dotekem zeleně: Yatagan od Caronu LIVE.
- Zážitek č. 5: Teď už skutečné parfémy
Turecko nežije fejky. To je stejná komodita, jako u nás v pohraničí prostitutky a skleněné koule na plot. To přece Češi nekonzumují a ani to není pro nás typické. Teda doufám.
Můžete si pořídit čisté přírodní silice, namíchané olejíčky v krámcích, hotové El Nabily a Rasasi, ale taky úplně moderní luxusní parfémy. Jedna ze značek zcela západního střihu je Nishane Istanbul.
Luxusní vůně v luxusních flakonech a obalech a protože Mediterranee není jediná, kterou jsem si přivezla, těšte se na sérii recenzí.
Je bohaté voňavé Turecko, že ano? A pokud vás zajímá, co jsem si do Turecka vezla, kromě obvyklé čtyřicítky vzorků, tady je moje pětka. Balení probíhalo narychlo a ve stresu, takže jsem hrábla zcela namátkově a nakonec se mi to docela líbilo: od každého něco. Jen mne mrzelo, že mi pod drápek nepřišla Aziyadé / Parfum d´Empire, to by bylo stylové!
A protože léto vlastně teprve začíná, tak vám všem přeju hodně voňavé prázdninové dny a Žaba vám posílá „ščesčícko“ nejen na léto.
Musím do Turecka
je, tak to jsem netusila, ze ten jezkovy strom je ambron 🙂 diky (a taky za inspiraci, kam treba za rok dva na dovcu :D)