• COMME des GARCONS: 2 (záhada babiččina zamčeného šuplíku)
Moje dvojka ze sady miniatir CDG je Dvojka. Byla to i dvojka u značky, pět let po první vůni.
Typický rukopis Marka Buxtona je čitelný. Mark nepíše jako doktor, ale jako psací stroj. Pěkně, čitelně, vedle sebe sází složky, aby jste dostali výsledek hezky černé na bílém. Báze je krásný, zářivě bílý mýdlový aldehyd a něm je černým inkoustem napsáno: Mark je mistr. Fakt se mi ta vůně ze začátku hrozně líbí, víc, než včerejší Wonderwood. Složka “inkoust” se často používá jako synonymum pro “pižmo”, podle toho, že staří Číňani parfémovali předměty denní potřeby více, než svá těla, jejich parfumerie měla prostě jinou filosofii. A právě kaligrafický inkoust se aromatival kabarským pižmem. Západní lidé si pak vonící obrázky spojovali s inkoustem, ne s pižmem, a tak vznikl tenhla malý parfémový tradiční omyl (další kuriozity a omyly najdete v Opravníku obecně oblíbených parfémových omylů). Tady ale je opravdu uhlí, nebo něco podobně černého a minerálního.
Problémek nastane, když se k mýdlu přidá muškátový oříšek a potpouri. Protože vůně hrozně zestárne. Páchne jako dlouho zavřený šuplík s babiččiným prádlem, proloženým kostkami mýdla a starýma fotkama. Čistotou, papírem, ale taky zpráchnivělinou a dlouho nevětraným vzduchem. Mýdlo se mi líbí, připomíná mi Wrappings od Clinique, zbytek ne. A taky se mi zdá dost prchlivá. Mohla bych nosit, nemohla? Nevím. Wonderwood ale raději.
