ANNICK GOUTAL: Nuit Étoilée EdT

Tak jsme konečně dali děti do ústavů a dostali jsme se k těm slibovaným Goutalkám. Ještě mám na stole mou zimní signature Mandragoru a Derad slíbil Encens Flamboyant. Hadriánku chcete taky? Fialku dostanete v průběhu září v žebříčku fialkových vůní a z dalších zářijových akcí pozor, slibovaná giveaway o zajímavou belgickou kravinu, co určitě všichni potřebujete – z technických důvodů (naše příležitostná autorka právnička někoho rozváděla, takže neměla čas napsat článek o nákupech v Bruselu) posunutá na tuto středu, snad se nebude nikdo akutně hádat o poslední peřinu. Dzona má na tenhle týden připravenou jednu celebrití vůni, což je vlastně novinka, když nepočítám La Mome.

Mission completed.

Nákupní tip: Goutalky mění flakony, všechny se přebalují do průhledných flakonů (jak pánské čtveraté, tak dámské šišky i motýlci) s novou etiketou a gravírovaným víčkem šišek. Takže sledujte výprodeje, dají se teď ve starých flakonech získat za prťku.

Vlevo stará, vpravo nová, modernizace flashback.

• Nuit Étoilée

Jedli jste někdy pečené maso v Sapě? Nebo přímo v Asii? Derad mne neustále tahá po vietnamských vývařovnách, psa jsem ještě nejedla, teda aspoň nevím, prý je to vzácnost, ale radši jsem ostražitá.

Když přinesli v Sapě na stůl červeně žíhanou bylinku, očuchala jsem stonek a položila nazpátek.
“Ochutnej to!”, vece Derad.
“V žádném případě.”
“Pomůže ti vědět, co to je? Lékořice!” (to si samozřejmě vymyslel)
“Fuj.”
“Vem to do pusy!”
“Nikdy!”
“Polkni!”
“Leda násilím!”
Myslím, že to dopadlo nějak násilně. Ale ochutnala. Nezemřela.  Rau Răm chutná…nijak. Tedy v puse. Její chuť se rozvine, až ji polykáte; na kořeni jazyka se projeví její tupá hořkost a do nosu vám vniknou molekuly ostré, bylinkové, sladké a lehce mentolové vůně. Mátové peprná, lékořicově hořkosladká, na jazyku nechává sladkou pachuť jako artyčok. Divoká lékořicová máta, ne pendrekové bonbóny, jako jsou třeba v Lolitách, to nesnáším. Ani suchý lékořicový kořen, který snáším o něco lépe a najdete ho třeba Herméssenci Brin de Reglisse. Hustý likér z cukru, lékořice a máty. Však Rau Răm má přezdívky “vietnamská máta” a “vietnamský koriandr”.

Zdroj: http://giaoduc.net.vn/Utilities/PrintView.aspx?ID=257633

No a tím jsem si vyřídila první půlku Noční hvězdy. Ta pro mne totiž svítí na orbitě mezi dvěma horizonty: Rau Răm a tonka, nebo spíš čistý kumarin.

Tonkou ochucujeme čokolády, nápoje, pečivo. Čekáte gurmánský zážitek? Pokud není ve spojení s vanilkou, působí hodně androgynně, tvrdě. A to se přesně stalo tady. Tonka abstrahovala až na samou podstatu, hořkosladkou podstatu, až bolestně a drásavě, nedovolí vám utrhnout ruku od nosu. Je plná a mastná, tak voní čerstvé semeno tonky těsně po rozříznutí. Nemá v sobě něhu a měkkost, jen brutální razanci a mužnost. Působí hodně testosteronově.

Najdu tam i další složky z popsaného, když se snažím, ale je zbytečné se o nich zmiňovat; jsou sice podstatné, ale tvoří jen podklad, tmu, temně (proč modrou?) hnědofialovou teplou noc, ze které prosvítá měsíc skrz větve silovoně měsíc a osvětluje divokou lékořici. Vůně je v podstatě lineární a vyvíjí se jen v rámci dvou popsaných složek s tím, že zvečera je v plné síle tonka a k ránu posiluje mátový, suše bylinný akord. Drydown je nádherný, miluju suše bylinné sladké dojezdy (Mandračka ho má taky, ALE…), nicméně líbí se mi i švédské kapky v začátku. Siláž taky úžasná, komentuje to i naše IT crowd (chápete, osm hodin sedím sám s šedesáti lidma v openspace a najednou někdo přijde).

Někdo mi poradil, že když už mne nudí Mandragore, ať zkusím Nuit Étoilée, že je jí podobná. Nedokážu najít styčné body. Přestože celkový dojem je podobný, hustě likérový, kořeněný a temný, nejsou příbuzné.  Je to jako srovnávat mladou Olivii Newton John a mladou Ivetu Bartošovou. Dvě krásné mladé štíhlé blondýnky z pohádky, jedna umí zpívat, druhá je šlank, obě krásné a dokonalé, na pohled stejné a přitom úplně jiné, nezaměnitelné.

PS: Samozřejmě celou doubu mluvím o Mandragore POURPRE.