• ARABKY 2/2 – něco od Sáry
Reehat AL Atoor / Majmua Bahrain Amber – oudové dřevo, šafrán, ambra a pačuli, všechno v koňské dávce. Než si vůně sedne, cítím slabou nakyslost (myslím, že to dělá buď ten oud, nebo pravá ambra), nicméně to netrvá dlouho a všechno se ve chvilce ukázní. Tím šafránem a medovou lahodností mi Majmua připomíná miláčka Mukhallat Malaki, ale ta pačuli (nebo to, co mi ji připomíná) celou vůni posouvá od univerzální nositelnosti spíš směrem k pánům. Very arabské.
Θ
Al Haramain / Marwah – růže po arabsku. Uvede se trpce dřevitým tónem, jak když rozkousnu zrníčko hroznového vína, ale růže se hned rozvine a získá navrch. Hraje naplno a rozvážně předvádí všechny svoje trumfy, aniž by byla výstřední. Jak se na orientální Růženu sluší, neobejde se bez špetky sladkého pižma (a podle závěrečné fáze možná i ambry) a noblesního oudu, svých věrných spojenců. Marwah je krásný arabský plnokrevník bez výstřelků; růže dostatečně hezká pro ženu i přijatelně střízlivá pro muže.
Θ
Abdul Samad Al Qurashi / Golden Tears – než se zvláštní “light” fialky ustálily, silně připomínaly bonbóny Lipo s nakyslým tónem nerozvinutého bílého (arabského) pižma. To naštěstí trvalo jen chviličku a pak už GT voní beze změn. Fialky berte jako pomocný termín, nic bližšího k charakterizaci té vůně mě nenapadá; odér je sice sladký, ale ne otravný – dokonce ani po delší době. Vůně se projevuje neobvykle suše, ne pudrově (to by byla sladší), ne prachově, zkrátka jde o absenci byť i jen minimální šťavnatosti, což ve spojení s florálním charakterem parfému působí neobvykle, ale příjemně. Taky GT postrádá potemnělou melancholii, kterou cítím v pozadí každé jiné fialkové vůně, asi jde o bílé, nebo využiju-li pojmenování od výrobce, zlaté fialky. Blbost, co? I ty Tears v názvu jsou taky trošku matoucí – na mně působí vůně spíš optimisticky. Ale možná to mají být slzy štěstí, třeba takové ty z důkladného řehotu.
Θ
Abdul Samad Al Qurashi / Makkah Blend – jedna z nejúžasnějších pižmových vůní, které znám. Výrobce použil pravé pižmo a gazely přitom nemusely pod kudlu, Al Qurashi se chlubí tím, že surovinu zvířatům odebírá neinvazivně. Začátek vůně mě nijak nebere – silná pižmovka jako z osmdesátých let s aldehydovou pronikavostí, přidá se hladký chutný tón, něco mezi karamelem a mléčnou čokoládou. Pak si ale Makkah “sedne” a objeví se ta výjimečná nádhera – překrásný něžný skin scent, držící se blízko těla. Voní jako kůže člověka, do něhož jste právě šíleně zamilovaní. Lovely, chcete to oblízat, spapat, usnout v tom schoulení.
Pro zajímavost přidávám vlastní recenzi Makkah Blend z roku 2009 🙂
Nejprve jsem cítil bohatou, ač subtilní směs koření, ve které vyčnívala vůně, jenž mi připomněla kokos – zřejmě ono gazelí pižmo. Po zklidnění domnělé koření odcestuje do zapomění a složky, spojené jako sklo v tavicí peci nejdou rozeznat. Hladká zářivá transparentní perla vůně je tak oblá, tak krásná. Jemně osvěžující, ale ne fresh, s nádechem měkkých okvětních plátků, ale ne květinová. Nerozklíčovatelná, slabé opalizující odlesky, které vydává se nenechají poznat, jen s potutelnám úsměvem dráždí představivost a centrum slasti. Je to cesta do fantazie. Makkah je tak jemný, že jím orosená žena může říct, že tak voní její kůže a muž nic nepozná, jen uvěří, že je s bohyní…
Sakryš ženské, jaktože není něco takového i pro chlapy?!
Za poskytnutí vzorků děkuji paní Sáře a parfumerii parfemy-exclusive.sk, kde můžete všechny vůně z dnešní recenze koupit.
