• Co to je.… petrichor, VŮNĚ DEŠTĚ?

Všichni známe a většinou milujeme specifickou vůni, která se line kolem nás při letním dešti. Trochu sladká, lehce zemitá a trochu svěží, čím delší sucho dešti předcházelo, tím je vůně intenzivnější.

Přitom nejde přímo o vůni deště. Voda sama nijak nevoní. Vůně, kterou cítíme se se jmenuje Petrichor a jde o směs látek, které se zvednou do vzduchu ze země díky úderům dešťových kapek.

Samotné slovo Petrichor se dá přeložit jako “krev kamenů”. Je složeno z řeckých slov „petra“ (skála) a „ichor“ (tekutina proudící v žilách bohů z řeckých bájí) a vymysleli je australští vědci, kteří v šedesátých letech zkoumali původ vůně deště.
Přišli na to, že během období sucha skály, kameny a půda absorbují mnoho organických sloučenin ze vzduchu, z rostlin i bakterií. Základem těchto sloučenin je složitý olej, který produkují rostliny, aby zabránil v suchém období semenům klíčit a tak zahynout nedostatkem vody.
Hlavní součástí vůně je ale tzv. geosmin – organická sloučenina produkovaná jistým druhem bakterií. To geosmin má tu specifickou zemitou vůni, která je petrichoru společná, ať už je to kdekoli na zeměkouli. Ve vyšších koncentracích je odpovědná i za typicky hnilobný zápach stojatých vod.

Vůně deště se tak mírně liší oblast od oblasti, podle rostlin, které tam rostou, podle složení půdy a mnoha dalších faktorů. A proto také je vůně nejintenzivnější v oblastech s dlouhými obdobími sucha a prudkými dešti, třeba v Kannauj.
Malá indická obec Kannauj ležící kousek od Taj Mahalu, je odnepaměti proslavená svými attary a mezi nimi i jedním s vůní deště. Za pomoci starobylých destilačních nástrojů zde obyvatelé z hlíny a santalového oleje vyrábí Mitti Attar, vůni prvních osvěžujících kapek monzunového deště dopadajících na suchem sužovanou zemi. I  dnes je Kannauj centrem indické historické parfumerie a většina obyvatel obce je nějakým způsobem zapojena do výroby olejových esencí ze santalu, růže, jasmínu či vetiveru.
I v evropské parfumerii roste obliba petrichoru. Například značka Demeter, známá svými toaletkami reflektujícími běžné vůně kolem nás, vydala letos eponymní novinku.
Bohužel, mnoho parfémů se slovem „déšť“ v názvu interpretuje nějaký druh čistoty, takže to většinou končí bílým prádlovým pižmem. Jsou ale světlé výjimky. Určitě znáte Aprés l’Ondée („Po dešti“) od Guerlain. To je průzračná, svěží vůně zahrady čerstvě po dešti. Vidím ji akvarelově a fialově. Je nostalgická a na necvičené nosy může působit možná i trochu starobyle.

Nepůjdeme daleko pro další skvost z dílny Guerlain, dnes už bohužel nesehnatelnou, Quand Vient La Pluie („Když přijde déšť“). Tyto dvě vůně mají mnoho společného, QVLP ale nepůsobí tak abstraktně a průzračně, je obohacená právě o ty o zemité tóny, které ve vás dokáží vyvolat představu kapek dopadajících na zemi, na květiny a bylinky.
Pro mě ale synonymum deště uzavřeného v láhvi znamená vůně La Pluie od Miller Harris. Má hodně společného s Aprés l’Ondée . Obě působí akvarelově a nostalgicky a mají krásný vintage nádech. La Pluie je ale zemitější. Představuje pro mě první kapky deště dopadající na prašnou polní cestu po dlouhém období sucha a ulpívající na zlátnoucím obilí. V La Pluie cítím vůni moknoucího prachu i ořechovou vůně zralých obilných klasů.

Máte také nějakou svou oblíbenou “vůni deště”?

Máte další zvědavé otázky “co to je…v parfumerii?