• Co to je… němé květiny?
Kosatec je němá květina, i když má otevřenou tlamičku a vyplazený jazýček.
Enfleurage – skleněné desky pokryté kvítky, které se každé tři dny vymění. Tuk se pak sebere, rozpustí v lihu a destiluje se vonná esence.
Které jsou nejznámější “němé květiny”?
SKORO VŠECHNY. Možná vás překvapí, že ta autentická lilie, konvalinka či fialka ve vašem parfému nepochází z přírody. Ty nejoblíbenější vůně vlastně vůbec nejsou přírodní a do obliby se dostaly vlastně právě kvůli – nebo díky – tomu, že se je člověk naučil vyrábět levně v laborce. Nejznámější a nejpoužívanější syntetické květiny v parfémech tedy jsou fialka, konvalinka, zimolez, karafiát, šeřík, pivoňka, hrachor vonný, hyacint, lilie, gardénie.
Speciální krásky: kamélie a fialka
FIALKOVÝ LÍSTEK S ÚPLNĚ JINOU VŮNÍ. Fialkový květ vůni nedá. Ale lístek ano a vydatně. Jenže je to naprosto jiná ingredience, než sladká vůně květu! Připomíná spíš vetiver s šedivými, minerálními tóny hlíny. Přidává se do fialkových parfémů, když chce parfumér dodat autenticitu, když chce “fialku na záhonku”. To je třeba v Ombré Leather Parfum / TOM FORD. Dávejte si na to pozor, často se v českých překladech ingrediencí, které dělají neznalí lidi, objeví “fialka” namísto “fialkový list”, tak ať nejste zklamaní.
O nesmyslech v překladech popisu parfémů si můžete přečíst tady• OOOPO (Opravník obecně oblíbených parfémových omylů) 1. Lanýž, žonkyla, cassis…
A co kosatec, královna noci, leknín, černá orchidej, vlčí mák…?
SYNTETIKA, a navíc vymyšlená. Květy těchto květin většinou ani nevoní, ale parfuméři okolo nich vytvářejí “legendy”, fantazijní vůně nálady, kterou květina nebo její prostředí vyvolává. Přece jste si nemysleli, že by někdo dokázal destilovat květ Královny noci, který vykvétá jen jednou za rok na 6 hodin, na celém kaktusu uprostřed pouště je jediný, a když se o něm ví, tak na něj celý týden předem stojí zástupy zájemců a fotografů? V honbě za atraktivními vůněmi se snaží parfuméři vymýšlet něco, čím by mohli ohromit vaše smysly a peněženky… a ono by asi stačilo poctivě pracovat s tím, co známe…
Trochu jiná situace je s kosatcem: podobně jako u fialky, je potřeba si dát pozor a rozlišovat kosatcové máslo (ORRIS, z kořene-hlízy) a kosatcový květ (IRIS, vždy syntetika, protože kosatec je němá květina). Známý mastný, sladký pudrový tón, někdy až mrkvový, najdete třeba v Chanelech a jde o výtažek z hlízy. Obvykle se označuje jako orris. Květ kosatce voní jinak – kysele koženě s nádechem mrkve a nejznámější je Infusion d´Iris / PRADA. V překladech se často zaměňují a obvykle se objeví jen “kosatec” – a vy nevíte o co jde (bohužel to tak často bývá i v originálních textech). Příště budete vědět, až budete hledat pudr…
Jaký je rozdíl mezi se dočtete v článkuCo to je… orris a iris?
Rekonstituce – výroba umělých květin
Laboratoř Patricie de Nicolai blízko Trocadera v Paříži
Které první němé květiny byly syntetizovány?
Snímání vůně konvalinky a recept na konvalinkový parfém Fragonard, tak ne, že jim to šlohnete
Jak reprodukuje vůni němé květiny mistr Kurkdjian?
Tady jsem si vypůjčila povídání Francise Kurkdjiana o tom, jak tvoří konvalinku:
Abych mohl znovu vytvořit květinovou, jemně mandlovou a jemně zelenou vůni květu konvalinky, mohu použít přírodní látky, ale já spoléhám především na syntetické složky, jako je hydroxycitronellal, molekula objevená kolem roku 1910. Zářivá bílá a velmi jemně pudrová vůně připomíná konvalinku, ale také pivoňku, hrášek nebo pustoryl.
V závislosti na mé inspiraci si dovolím zvýraznit jednu nebo druhou fazetu květiny. Pokud chci zkomponovat velmi zelený akord konvalinky, abych zdůraznil její svěžest, mohu posílit tóny „čerstvě posečené trávy“ prostřednictvím molekuly cis-3-hexenol…
Pro kulatější květ konvalinky rozvibruji květiny kolem indolu, fascinující vonné molekuly přirozeně přítomné také v „bílých“ květinách, jako je lilie, pomerančový květ nebo zimolez.
Květiny mají tajemství, která se parfuméři snaží odhalit, jako to ve své době dělali impresionističtí malíři se světlem.
Znamená to tedy, že všechny květiny mimo “královskou 12” jsou syntetické?
A znamená to, že ty z “královské 12” jsou vždy přírodní?
NE. UŽ DÁVNO NE, VŮBEC NE. Parfuméři umějí samozřejmě v laboratoři sestrojit i krásné růže a jasmíny. A nejde jen o cenu. I když je syntetika podstatně levnější. Výhodou je, že kytky z laborky voní stále stejně, ať už svítilo slunce nebo byly průtrže mračen celé léto, a jsou pořád dostupné v jakémkoliv množství, i když dělníci stávkují nebo je skolila světová infekce.
Jako příklad skvělého použití přírodních ingrediencí je loňský GAMECHANGER od Kurkdjiana – nový J´Adore l´OR / DIOR. Kurkdjian uvádí jen tři složky, vlastně mluví jen o těch přírodních: růže, jasmín, pomerančový květ. Všechno ostatní je jen “podpora” a “vylepšení” těchto tří nádherných základních složek. Myslím, že po dočtení tohoto článku tomu složení porozumíte, protože…
Syntetické vylepšování přírodních ingrediencí
Ani když máte v parfému pravou růži, a víte to s jistotou, ještě neznamená, že ji tam máte takovou, jak ji “dovezli z pole”. Teď nemyslím čištění a konzervaci.
Protože parfumér si třeba představuje, že ta růže bude ještě víc zlatá, ten jasmín ještě víc bílý a ten pomerančový květ ještě víc mýdlový! Tak k nim něco malinko přidá, nějaký biochemický zázrak, který vyzdvihne vlastnosti… to je to, co provedl Francis Kurkdjian s novým J´Adorem. Proto nepotřebuje uvádět další složky. A proto nepotřebuje hledat nesmysly jako “královna noci” nebo “vzácný květ pouště”.
Další důvod je, že uživatelé chtějí, aby parfém voněl vždycky stejně (a přírodní látky nevoní pořád stejně, jako jablka a jahody z vaší zahrady mají každý rok jinou chuť, šťávu a velikost), je potřeba je “doladit”. Obvykle se něco přidá – ale máme i mistry, kteří umějí ubrat.
Například Jean Claude Ellena, Viktor Čistič parfumerie, otec téhle techniky a jeho husarský kousek, kdy rozebral přírodní levandulový olej na 60 jednotlivých molekul, 5 páchnoucích z něj odstranil a ze zbývajících 55 v jiném poměru než na začátku složil zase nazpátek ideální vůni levandule (ty čísla si vymýšlím pro vaši lepší představu, je to samozřejmě tajemství).
Parfuméři musejí znát biologii, chemii, anatomii a psychlogii…
A proto Jean Claude Ellena, hvězda předešlá, byl také “šéfem” zahrady na střeše sídla značky Hermés v ulici 24 Faubourg v Paříži a taky Parfumérské zahrady na zámku Chambord na Loiře (reportáž je TADY).
Už víte, co jsou němé květiny? A máte další zvědavé otázky “co to je…v parfumerii? Tady najdete odpovědi.
Ať vaše parfémy nikdy neoněmějí!
Originální niche parfémy koupíte velmi levně na Beautinow, pro 10% slevu použijte kód FRANGIPANI10
Některé odkazy na této straně mohou být affiliate. Nákupem přes tyto odkazy nás podpoříte maličkou částkou, která pomáhá udržovat provoz blogu. Nejde o spolupráce se značkami, takže na objektivitu recenzí to nemá žádný vliv. Popsané ceny a slevy platí ke dni vydání recenze. Disclaimer: Tento text shrnuje osobní dojmy a subjektivní názory autora. Nikdo z autorů na blogu nenese odpovědnost za to, pokud se váš dojem liší, ani v případě, že jste se rozhodli pro koupi produktu na základě článku.
Zdroje:
Moc zajímavé, super článek
wow, zajímavý článek, díky!
Ale prdlajs. Z květu karafiátu lze získat absolut, fialková vůně jde z květu dostat enfleuráží (ale je to dost mor s malou výtěžností, jak by jistě potvrdili všichni parfuméři, kteří dělali vůně pro císařovnu Josefínu a vévodkyni Marii Luisu ještě před syntetikou, dnes to dělá v malém množství třeba Adam Michaels z Hermitageoils, stejně jako z šeříku dokáže vytáhnout vůni CO2 extrakcí). Květy lilií se máčely v tuku na parfém už před víc jak dvěma tisíciletími. Vůni gardénie (klasické G. grandiflora) jde také samozřejmě z květů extrahovat. Vůně z rodu Magnolia se naopak nezískává, jde o příbuzný druh Michelia. Mimo jakousi dvanáctku můžete vůni vydobít také z květu heřmánku, lotosu, aksamitníku, lípy, slaměnky, černého bezu, ano, karo karounde určitě, monoi také patří k rodu Gardenia, i když jde o jiný druh, a jak bychom mohli zapomenout na plumerie..
Ne vždy je výtěžnost produkčně zajímavá, ne vždy jde o absolutně přesnou vůni, jako má živý květ – ale psát, že to nejde a neexistuje?
Třeba zrovna absolut gardénie je levnější než absolut bulharské růže, a o té nikdo netvrdí, že je tak závratně drahá, že by se to nevyplatilo. Problém je spíš v tom, že gardenka má tendence ve vůni houbovatět.
No vždyť to tam píšu, hned v prvním nebo druhém odstavci – že jde o komerční využití v parfémech a překážkou je výnos, kvalita nebo cena. Nebo to tam není dost srozumitelně napsané?
Pro mne je v tomto přece jen trošku vetší autorita Francis Kurkdjian, než anonymní hater v diskusi. 🙂
A to jsem nedávno četla detektivku, kde záludná vražedkyně pěstovala pro parfémářské využití gardénie a podle těch jí přišli na stopu…
Ale jo, pro potřeby detektivky by to klidně být mohlo – jde z toho tu surovinu dostat, ale na jedno kilo té ingredience je potřeba asi 4 tuny těch květů. Takže jestli měla paní té gardénie třeba 20 hektarů pozemků na tropickém pobřeží… tak asi nebylo tak těžké ji vypátrat. 🙂
Pro průmyslové použití je to ale bídně málo a závratně drahé, takže se to nedělá. Ale zajímavé je, že šikovný parfumér dokáže namíchat úplně přírodní gardénii z jasmínu, tuberozy a pomerančového květu ve správném poměru (a když vybere správně vonící surovinu).
Ono se v podstatě dá “něco” dostat z každé vonící kytky, i z té fialky, ale většinou je toho tak strašně malinko, že z toho voňavku prostě neumícháš. Ale dělají se různé takové ty “fialkové cukry” a “frangipani vody”… kde se využívá toho, že ten výrobek nemá žádné nároky na stabilitu nebo výdrž, intenzitu… vůně. Je to vlastně zakonzervovaný ten květ v tom výrobku, co si kupujete, bez dalších úprav a nemá to žádné parfumérské využití. A já si stejně myslím, že u těch fialek v cukru se to ještě postříká nějakou chamikálií.
A bonbony “fialky” a aroma olejíček s přírodou nemá nic!
Myslím, že kdysi byla i cukrovinka “fialkové mejdlíčko” – to mi tedy nechutnalo, ale neříkej mi, že v tom nebyla ani jedna fialka!?:(
Mejdlíčko ale nebylo fialkové, ne? To bylo “kachní mýdlo” a byl to pouze sladký… no já to vím, co to bylo, ale nevím, jestli ti to mám napsat, už jsi přišla o fialky a teď bys přišla o další iluze… 😀
Vy mi vždycky rozšíříte obzory. Škoda, že jsem se před těmi více než 25 lety nepřenesla přes “a ten elektron je něco mezi energií a hmotou a tady ten obrázek ukazuje, kde ho na 90% možná najdeme” a po zbytek gymnázia už jsem jen opisovala od Michaly. Takže si užívám plody práce těch, kteří se dostali dál. Ale že je těch parfémově užitných květů jen 12, to mne fakt překvapuje. Takže ani karo-karoundé, orchideje a tak? No teda.
Taky jsem měla ráda chemii. 😉
U karo-karoundé je myslím problém, že se nedá pěstovat průmyslově, protože roste jen v pralese a navíc se dá extrahovat jen jeden druh, který roste jen v nějaké malé oblasti nějaké divoké Afriky (kde chybí infrastruktura atd). Takže se dá extrahovat, ale prostě – není z čeho, aby toho bylo dostatek pro velkovýrobu parfémů.
Jinak se to dá koupit, ono to nemá ani nějaké restrikce, jako výrobky typu “esenciální olej” nebo “květová voda” (to je to, jak píšu výš) – ale věř tomu, když u výroby nestál kolonista…
Já jsem dokonce tady kdysi psala o paní, která se snažila zachránit nějakou jihoamerickou (africkou?) vesnici tím, že začali destilovat esenci z květů kávy – fair trade, přírodní… strašně krásný nápad, dotáhli to až na květovou vodu (dokonce ji mám doma) a hledali investora. Jenže se přišlo na to, že když bude vesnice prodávat kávu, tak na tom vydělá asi 1200x víc, než když si zničí květy ještě před úrodou, a projekt skončil. Ale ne, že by se nedalo…
Pro někoho, kdo se na gymplu za slušnou známku z chemie musel vždy porvat, velmi zajímavé čtení! A zcela jistě nejen pro něj!
No já se obávám, že na gymplu se tady k tomu ani nepřiblíží, aspoň podle toho, co šprtá Žaba. Nevím, jestli školní výuka u nás dokáže v někom zapálit duši mladého chemika – všichni chemici, co jsem kdy znala, to měli po rodičích… 🙂