• COMPORTA: niche z portugalské pláže

Zdravím po delší době. Taky vás ta koronavirová omezení tak paralyzovala? Když jsem zůstala doma na home office, říkala jsem si, jak to bude úžasné, kolik toho stihnu. Naplánovala jsem si tolik činností, že to trumflo novoroční předsevzetí za posledních deset let dohromady. Cvičení, angličtina, články na blog, zahrada … Bohužel výsledek byl dost tristní. Kromě občasného cyklovýletu jsem stihla jsem akorát povinnosti související s prací. Zato Netflix u nás jel dnem i nocí a vinotéka i bar zejí prázdnotou.

Do práce už chodím a ta divná paralýza pomalu odeznívá. Naštěstí to skončilo dřív, než se ze mne stal tlustý alkoholik. Příliš mnoho home office asi škodí i introvertům.

A rozhýbat musím i psaní na blog. Tak začnu tím, že navážu na Romanu a její „ptali jste se…“. Nedávno psala o slevách na značku Zarko perfume. Slevy pokračují, došlo i na značku Comporta a rozběhla se diskuze zda koupit, nebo odolat. Tak jsem se vrhla na vzorky, co mi tu leží už nějakou dobu a tady je mé shrnutí.

Comporta je poměrně nová značka z Portugalska. Svůj název si půjčila z malé přímořské oblasti Portugalska, pyšnící se písečnými plážemi, rybářskými vesničkami, útesy a rýžovými poli. Každá z vůní značky je pojmenovaná podle nějakého místa v Comportě a má vyprávět jeho příběh.

Comporta to není, Ale Portugalsko ano (Madeira, Sao Laurenco). taky už tak se těšíte, až někam vypadnete?

Areia Salgada (Daniel Josier)

zaujme velezvláštní kombinací smůly, jehličí, ozonických tónů a jablkového aroma. Představte si, že sedíte někde uprostřed jehličnatého lesa a s dlaněmi ulepenými od smůly se snažíte umýt si vlasy jablkovým šamponem. Asi tak nějak. Divný a chaotický. Tohle entrée mě naprosto rozhodilo už v butiku S-Parfemy a dostává i při každém dalším zkoušení. Můj mozek se proti téhle kombinaci bouří. Neví, co si má myslet.

Vůně by měla interpretovat den na pláži – slaný vzduch, moře, písek, gin tonik a tyhlety věci kolem. No ale nám je bližší ten les. A tady si fakt nemůžu pomoct, moře necítím, zato smůlu, jehličí a tu láhev se šampónem vidím úplně plasticky.
Tahle část je ovšem velmi krátká a pak už se Areia Salgada ubírá cestou celkem běžné kořeněné, cedrovo- dřevité, spíše pánské kolínské s lehce sladkým ambrovým dojezdem.

Dona Bia (Beatrice Aguilar)

S touhle vůní z kolekce mám problém. Je v ní použita složka, která mi extrémě vadí. Už jsem o tom psala několikrát, že mi vadí některé z mnoha druhů umělých, ambru napodobujících složek, jako je ambroxan, Amber Xtreme (ta nejvíc), Norlimbanol a podobně. A zvlášť pak v kombinaci s kadidlem. V takových případech se stávám naprosto čucho-slepá vůči všem případným ostatním složkám ve vůni. A často to pro mě končí bolestí hlavy, či dokonce nevolností. Bohužel to je přesně případ Dona Bia. Začátek je naprosto devastující nápor něčeho, co osciluje mezi plným popelníkem a spálenými kabely. Dál nevím, neustála jsem to smyla.

Nedejte se ale odradit. Jiní v Dona Bia cítí červené víno a kafe. Třeba budete ti šťastnější.

Sela (Daniel Josier)

Sela je variace na kůži. Tedy spíš semiš. Není třeba se bát žádného zpoceného koňského sedla, či kozáckých bagančat. Spíš jako byste zabořili nos do vnitřku hezké semišové kabelky a našli tam zapomenutou rtěnku s malinovou příchutí. Nosí se vůbec ještě semiš, Romano?

Sela je neškodný příjemný a zcela standardní semišek z učebnice pro parfuméry. Od maliny, přes šafrán až po dřeva… nic nechybí, jelo se podle receptu. Nic taky nepřebývá. Ani invence, bohužel. Hezká, příjemná a kdo nemá ještě zkušenosti s koženými parfémy nechť si poslouží. Zklamaný nebude. Dokážu ale vyjmenovat tucet stejných či lepších a to i z mainstreamu. Tím nechci nikoho odradit. A v portfoliu značky asi kůže nesmí chybět a tahle je opravdu pěkně poskládaná.