• DI SER, japonská nestyda

Mám kamarádku v Nagoye, jmenuje se Satsuki, česky Květen, chodily jsme spolu v Anglii do jazykovky a když u nás loni byla, tak jsme trhli rekord v počtu navštívených památek v jednom dni. Japan style. Satsuki se mne občas ptá, co si má koupit za voňavku, preference jejího citlivého východoasijského nosíku jsou jasné: lehounké citrusové vodičky. Japan style. Věnovala jsem jí jednu ze zásoby Tuscan Soul / Ferragamo a ona si ji šetří, protože je moc silná na každodenní nošení. V podstatě se nemáme čím obohatit, protože japonské hranice pro přijatelnost vůně končí tam, kde Evropan začíná vnímat (něco o preferencích v závislosti na lidské rase a proč Francouzi necítí pižmo najdete tady). Jediný styčný bod se Satsuki máme v bizarnostech, které mne lákají a Satsuki obklopují; přesto parfém s vůní kalhotek adolescentky by nenosila ani jedna z nás. Recenze niche parémů DI SER.

Kdyby nebylo Satsuki, tak bych si asi nevšimla nenápadného japonského stánečku značky Tsuki na Pitti. Dvě takové drobounké sedmačky a jeden gymnazista tam potichounku stáli, tiskli ve dlaních jednoduché elegantní kostky flakonů, stydlivě se usmívali na proudy mondénních Rusek, hlučných temnookých Italek a výstředních parfémových hipsterů, kteří proudili okolo. Padl mi do oka název vůně “Tsuki“, vím, že “Satsuki” je jeho derivát (Satsuki je 5. tsuki, pátý měsíc) ; přibrzdila jsem a sedmačka se mne ostýchavě zeptala: “Fakt to chcete zkusit?”. No jasně! A se suverenitou, danou kamarádstvím se Satsuki, očekávaje něco na levelu doušku SevenUP s ledem, jsem si strčila tester pod nos…a hned Mirce, která vyvalila oči: “Ty jo, co to je? Kočičí čůrání?” (To jsem řekla já, Mirka tak nemluví, aby bylo jasno. Teda já už si to přesně nepamatuju, kdoví, jak to bylo…)

• TSUKI

Tsuki má být vůně studeného měsíce, ale ne luny, nýbrž sezóny (taková slovní hříčka, která se ztratila v překladu) Výběr chladných složek to potvrzuje: citron, grepfruit, geranium, fenykl, bazalka. Nic neobvyklého. Co je zásadní, je zpracování. Zcela určitě jsou ingredience přírodní, ale hodně přefiltrované. Něco na způsob toho, jak pracuje J-C Ellena , třeba když tvořil svoji legendární sterilní levanduli (přírodní levanduli rozebrat na 70 prvků, 5 smradlavých vyřadit a 65 složit nazpátek v pozměněnnéím poměru – je to příroda nebo syntetika, řemeslo nebo umění?). Jen s tím rozdílem, že tenhle japonský Ellena vybral ty naprosto neočekávané prvky, které bychom my zahodili. Japan style: jestli šlo Ellenovi o vytvoření ideální levandule, v Japonsku se ponasnažili vytvořit cosi jako manga. Karikatury, které mají některé rysy naddimenzované a jiné potlačené.
Nejvýraznější v začátku je fenykl, který je ale zbavený pendrekovité dimenze, a muškát, ze kterého zase zůstal jen páchnoucí chlorofyl, nasládlá květnatost je pryč. Do toho prachová dusivost bazalky a spolu s ostrým pichlavým citronem vytváří silně řezavý animalický akord, blízký pachu čpavku. Shocking!  Prvních pět minut se nedá přežít. Pak se začne vůně pěkně rozvíjet do bazalkovo-grapefruitové kolínské, pach se promění v takový příjemný mátový sound. Krotká domácí pánská kolínská, charakterem připomíná Plesnivého dědka ve skříni (Gentiane Blanche / Hermes). No nevím, dá se to nosit, nebo nedá? Asi bych si zvykla. Animalismus Tsuki je něčím zajímavý, minimálně mne nutí zkoušet ho pořád dokola a zdá se mi míň a míň divný… Ale vzhledem k tomu, že za půlhodinky je po legraci, tak to není třeba řešit.

• SASORA

Druhý vzorek jsem si vybrala z oudové řady, protože jsem chtěla nějakého siláka. Takže příběh vůně je tento: malý japonský fenek si za slunečného odpoledne vyšel do lesa, tam si v močále našel strom jménem aquilaria, v jehož útrobách zřejmě hlodala cizopasná houba a měnila jeho vnitřnosti v tekutý dehet, který Arabové pojmenovali “oud”. Fenka to ale vůbec nezajímalo, pranic tu vzácnost neoceňoval a tento strom počural. A japonský parfumér tento výjimečný okamžik zachytil do kompozice jménem Sasora.
Zase se po chvíli rozleží do absolutně suché, pačuli-dřevité vůně, prachově suché a celkem pěkné. U nás bychom řekli pánská, ale je to unisex a mají si tím Japonci a Japonky navonět kimona. Výdrž je o malinko lepší, než Tsuki, ale daleko za našimi standardy. O siláka rozhodně nejde, je to jen takový podivín. Ještě složení: Oud, yuzu, růžové dřevo, pačuli, santál. Tak tady z toho jsem schopná identifikovat citrus a pačuli, na začátku trochu dřeva. Přemýšlím o tom oudu….fakt nevím. To asi cítí jen citlivý nos fenka.

Přísahám, že nemám žádný fetiš na čuránky a věřím, že ani Japonci. Ale jejich nosy jsou jinde. Obě vůně jsou slabounké, bez sebemenší stopy slakosti nebo něčeho balzamického, hustého. V koncentraci, kerou bychom zařadili do kolínských, oni sami Tsuki nazvali EdP a Sasora je dokonce čistý parfém. Zkoušela jsem na výstavě všechny jejich vůně, charakterem byly podobné, jako šťáva z kaktusu. Školačky mi nabízely všechny vzorky, ale byly u toho tak ostýchavé, že mi bylo blbé vypadat nenažraně; což mne teď mrzí, snad se mi k nim ještě někdy podaří dostat. Ráda bych je prozkoušela všechny a doporučila Satsuki něco, co nevoní jako…kalhotky adolescentky.