• ERBORISTERIE – I Profumi di Firenze: Legno Amaro (ruská kůže), Cuoio di Russia (santálová tyčinka) + galerie: súk Tunis (Tunesia)

O mém parfémově-šíleném nákupu v Erboristerii jste četli tady, co jsem si vybrala jako první tady. Další dva flakonky obsahují olejíček, s kterým já osobně mám problém, protože neumím používat nic aromatického, co nestříká. Dávám si ho zevnitř zápěstí, protože se mi zdálo, že tam bude nejmíň exponovaný a v poledne jsem zjistila, že nejen, že mám mastný levý CapsLock, Shift, Ctrl, Fn a vpravo celý číselník na klávesnici mogbugu, ale že všechny pečlivě vypsané cesťáky, které jsem měla pod rukama, vypadají jako kdybych na nich posvačila. Ale zase hezky voněly. Navíc pořád cítím olej v nose.

Erboristerie, Firenze: Cuoio di Russia, Legno Amaro

Nevím, proč jsem si vybrala tři vůně, které stojí na stejném exoticko-kořeněném základě (tedy vím proč, vy jste v tom krámě nebyli, ale rozumově se to zdůvodnit nedá). Asi jsem v tu chvíli byla naladěná na indickú notičku a tak nemám žádný kosatec, žádnou fialku, žádný citronek, žádný pudřík…ale tři velmi podobné vůně, z nichž Marokánka byla vybraná jako první a nejlepší a taky první zůstala. Cítíte v mých slovech zklamání? No jo.

Středověká alchymistická voňavkárna a z druhé strany florentský parlament

• Legno Amaro (ruská kůže v súku)

Ne, nespletla jsem: jestli některý z těchto dvou flakonů ukrývá kůži, tak je to „hořké dřevo. Od začátku teplá, olejovitá hořkosladká kompozice perníkového koření, vanilky, kožené mastnoty, pryskyřice a nějaké hořké byliny (pelyněk?) a v podstatě se nerozvíjí. Což není vůbec špatné, protože z téhle kompozice se ani nic smysluplnějšího vytáhnout nedá. Představte si klasický pryskyřičný orientální pudink, který je okořeněný ostře hořkou, kožovitě vonící bylinkou, možná až jemně jalovcovitě čpící. Možná v té hořkosti i trochu bergamotu?
Je to lehce pánské (oba tyhle flakony byly v pánském oddělení), ale nedokážu si moc představit chlapa, který by to chtěl nosit. Možná nějaký Sicilián, Tunisan nebo Alžířan. Vlastně jo – to je ono. Tahle vůně může být zosobněním súku, ne zboží, ale prodavačů – kůže je v ní dostatek.

Bitter wood,
El Jem, Tunesia

• Cuoio di Russia (santálová tyčinka)

Já jsem prostě toužila po jedné pěkné, klasické juchtě. Kterou bych ovšem nenosila. Etalonem je L.T.Piver, jenomže vždycky, když jsem si ji chtěla koupit, tak jsem šáhla po něčem vedle…no nemám prostě. Na desítky pokusů s Veloutine, Armanim, Lancomem…prostě klasickou ruskou kůži nemám. Tak jsem si ji vytáhla z regálu v Erboristerii a nemám ji stejně. Cuoio totiž sice voní jako kožená bunda, ale asi tak tři minuty, přesně po tu dobu, co se v obchodě rozhodujete. Pak udělá abrakadabra!… a vám zůstane jen kunda z boženky. Ale to už se za váma zavřely dveře krámu.
Přesněji vám zůstane vanilkovo-santálová sladká lehce indická vůně, což není špatné, ale tohle jsem nikdy nechtěla, nemám ten santál totiž ráda a ve spojení s vanilkou mi přijde obzvlášť protivný. Mám přítele, který často obrací oči v sloup a pronáší modlitbu „já bych chtěl vonět jako santálová tyčinka!“. Doufám, že to myslí doslova a že to tady nečte, protože jsem ráda, že se za měsíc zbavím pár věcí, a s láskou.

“Chci vonět jako santálová tyčinka.” Kendy, Sri Lanka

Galerie: Tunis, Tunisko: zastřešené ulice súku v centru města Tunisu