• Případ "Alchymista": část 1. (patlalové versus parfuméři)

Asi už budu navždy odsouzena psát pouze obecné kecy o vůních, případně drby z parfémového světa. Už druhý měsíc totiž bojuju se zánětem dutin a pořád se to nelepší. Necítím skoro nic a recenze parfémů nepřichází v úvahu. Dokonce mi vyhrožují, že půjdu pod kudlu. Na náladě a chuti do psaní mi to tedy nepřidává.
Ale mám už špatné svědomí vůči Romaně, tak se holt vrhnu na ty drby. Jeden z nich dokonce rozvířil i české parfémové vody a přiměl mě nejen k tomu, abych pořádně pomluvila dotyčného, ale především k zamyšlení nad procesem vzniku parfému. Nazvala bych ho “případ Alchymista”.


Někteří z vás možná zaregistrovali na sociálních sítích, či jinde, aktivitu brněnské “firmy” Alchymista. Dokonce o něm vyšel článek na IDNES. Tuším tam psali něco o tom, že si čistí nos v Macoše. Možná bych tam měla zajet, třeba by mi to pomohlo.
Ve zkratce Alchymista tvrdil, že vytvoří parfém na míru za 500,- Kč a 45 minut. Snažím se na facebooku nereagovat na příspěvky a komentáře, které mě nadzvednou, protože se většinou dočkáte více či méně blbých a útočných reakcí. Ale v tomhle případě, po komentářích typu “to je super, nemusím kupovat drahé parfémy, vyjde mě to i s cestou vlakem do Brna a zpátky levněji”, jsem se prostě neudržela.

Vyjádřila jsem svůj názor, že za 45 minut a 500 korun se prostě dobrý parfém udělat nedá a už vůbec ne na míru zákazníkovi. Stručně jsem uvedla i několik argumentů proč. Samozřejmě se na mě sesypali s tím, že když jsem službu nevyzkoušela, nemám odsuzovat. To jsem sice nevyzkoušela, i přesto si to troufám nadále tvrdit.
Nicméně jsem si říkala, že pro tu srandu do Brna zajedu. Předběhla mě však jiná dáma a popsala svou návštěvu, probíhající za dramatických okolností, neb tam panu alchymistovi zrovna naběhla hygiena.  Až mi ho bylo líto, ale chuť mě přešla.
Nástup hygieny samozřejmě nelze přát nikomu a mnohdy jsou jejich požadavky přehnané, ale tady se to dalo čekat. I to je totiž jeden z argumentů, proč to takto dělat nelze. Každý kosmetický výrobek, včetně parfémů, musí být opatřen glejtem, že je nezávadný a jakákoli změna receptury vyžaduje glejt nový. Můžeme sice  polemizovat, nakolik je to správně a nakolik jen chorý výplod zelených mozků, či lobby nadnárodních gigantů, ale to je tak všechno co můžeme. V reále tu prostě platí pravidla EU a IFRA.

Další mé argumenty se týkají samotné technologie. Když už odhlédnu od toho, jak se chcete za třičtvrtě hodiny zorientovat v jednotlivých složkách a jejich kombinacích, zbývá nám tu čistá chemie. Ty složky spolu přece nějak reagují. Jak budou reagovat a jak bude výsledek vonět nemůžete vědět, pokud nejste zkušený parfumér. Ne bezdůvodně parfuméři studují dlouhé roky a učí se nejen rozeznávat složky, ale i odhadnout jejich vzájemné reakce. Jsou to v podstatě i chemici.
Za 45 minut, byť pod zkušeným vedením, se nezorientujete ani v základech, natož abyste uklohnili něco smysluplného. Vždyť i to “turistické míchání” v Grasse, které jsem si vyzkoušela, trvalo déle (a stálo víc i když nepočítám vlak).

I když pro vás dělá zkušený parfumér, vyžádá si to několik sezení a mnoho verzí, než je parfém hotov.  A rozhodně si ho hned neodnesete v kabelce. Parfém totiž musí zrát. A tím jsme se přesunuli k dalšímu argumentu. Rychlokvaška, kterou byste si od pana alchymisty odnesli, by totiž voněla za týden jinak, než na začátku a za měsíc zase jinak. Zase se vrátím k mému výtvoru z Grasse (Romana mi ho pěkně zrecenzovala) – i tam nám řekli, že máme vůni nechat dva, nejlépe tři měsíce odpočinout, než (a pokud) ji začneme používat.

Tenhle rozpor s alchymistovými kouzly mě přiměl k zamyšlení i nad technologií výroby parfému. Tady většinou řešíme tu tvůrčí část. Složky, parfumérovy záměry, emoce. To je dlouhý, někdy až několikaletý proces. Například Warszawa od Puredistance vznikala v naprostém utajení celé dva roky.
Pak ovšem nastává další fáze, samotná výroba. A to jsme tu zatím moc neřešili, sama v tom nemám až tak jasno. Takže jsem se zahloubala do nějakých materiálů na tohle téma a ráda bych se o zjištění podělila. Jenže jsem se tady tak rozohnila, že to už nechám do druhého článku. Z toho co měl být jen úvod, je totiž přes sedm set slov a k technologii výroby jsem se nedostala.

Co vy, šli byste k alchymistovi pro parfém?