• FRAU TONIS: 4, 7, 18, 20, 24, 48, 49, 70

Už jste někdy vyhráli ve sportce? Tak si vsaďte tuto číselnou řadu a prémie je jistá. Jak to vím? Chachá! Protože tyhle čísla mám přímo od babičky a ta ví vždycky všecko. Babička paní, která dělá niche parfémy Frau Tonis.

Berlínská parfumérka Stefanie Hanssen má starou babičku a ta má velejemný vkus. Vždycky si uměla vybrat dobré a krásné věci. Nadčasové. Stefanie vytvořila značku, která nabízí vůně, jež nepodléhají času. Čtěte správně: nadčasové. Moderní. Ne staromódní. Protože lidi se chtějí každé jaro vonět fialkama. To je jasné, to se opakuje, to se nikdy nezmění. Takže: proč by každé jaro měli kupovat fialkovou vůni pod novou značkou? Značkou, která vzápětí zmizí, aby ji nahradila jiná. Když se můžou vracet ke své oblíbené fialce. A babička Toni Luise, když přišla poprvé ke vnučce do obchodu, ji pochválila. Nejen za to, že tenhle supermoderní, konceptuální butik blízko Check Pointu Charlie, nese její jméno.

Stefanie začala tím, že se snažila zrekonstruovat vůni, zachycenou někým jiným na koncertě, jen podle jeho vzpomínek. Nebo spíš dojmů. Vlastně ani nevím, jestli se to tehdy povedlo, ale v roce 2009 otevřela butik a začala úspěšně ztvárňovat vůně míst: Berlína, Hamburku, berlínského hotelu Bogota, což samozřejmě vedlo k tomu, že si u ní začali zadávat zakázky velcí zákazníci, jako třeba berlínský KaDeWe, který požadoval vůni luxusu a pro mne je vrcholem zakázka od Volkswagenu, v rámci které vznikla vůně Mémoire de Pétrole, vzpomínka na benzín, kterou dostává každý, kdo si koupí elektromobil VW. Aby nezapomněli…Otvírá se vůní benzínu a pak se rozloží do tónů běžného parfému (prý, já ho marně sháním už několik let.)

Ale mimo to dělá Frau Tonis soliflory, které jsou složené ze stovek složek. Ona se totiž soustředí na to, co vůně v lidech vyvolávají. Ne na zachycení skutečného otisku. A tak jsem se k ní vlastně dostala já: když jsem hledala ideální vůní lípy, našla u ní Unter den Linden, vůni slavné berlínské ulice, tak jak voní v květnu. Tedy: jak jí lidé vyprávěli, že v květnu tahle část města voní. Dneska má tak široký sortiment, že pomalu dohání rejstřík ulic.
Parfémy Frau Tonis nejsou drahé a mají fajn kabelkáčky, nasbíralo se mi jich doma už pár a tak vám dnes krátce představím, co jsem si vybrala. Objednávala jsem naslepo, taky to podle toho vypadá…

04 Double Zero Pánská klasická fougere, vetiver a pepř. Zezačátku ostrý zelený pepř, později je zajímavá tónem suché citronové kůry, který ji trochu polidšťuje. Zajděte s mužem, ať si ji zkusí, já sama bych mu ji nekoupila, pro mne je příliš po-holící, ale chlapům se asi bude hodně líbit.
07 Akazie Obergruppenleitnant Mimóza s Karafiátem ruku v ruce zabili všechny složky, které se je pokoušely byť je zpovzdálí doprovodit. Jestli o tomhle Frau Stefanie říká, že obsahuje 200 složek, tak Akazie má 198 mrtvol na svědomí. Brutální květinová stará zlá chypre. Kvetoucí řepkové pole. Nemůžu. (Ehm…vlastní rozsáhlejší recenzi z loňského roku jsem, ke svému překvapení, našla tady).
18 Bogotá Berlin Hotel Bogota je kultovní starý hotel s prošlapanými peršany a hedvábnými tapetami. A taky vyhlášená kosmopolitní dupárna. Jeho sláva uvadla asi tak v době, kdy Frau Tonis přestala chodit tancovat a začala kávičkovat. Cedrové kuličky, dozrávající fíkový plod ještě na stromě a suchý vetiver vytvářejí atmosféru oranžového podvečera babího léta v klidném městě. Všechny složky jsou zcela bez pochyb syntetické, hitovky nové generace parfumérů, a já je mám ráda. To jsem v tomhle hektickém létě potřebovala a ano, děkuji, jsem uspokojena. A vy rozhodně potřebujete vidět dokument o Hotelu Bogotá (je to tedy německy, zkuste si zapnout titulky, já to neumím, ale prý to jde).

20 Sminta Nesmíte si ji stříkat na sebe, abyste si nepokazili dojem z pudrového absolutu. Neznám prášivější vůni (od slova prášit, ne prašivý), ale bohužel jen úplně na začátku. K dětské prcině se postupně přidávají nějaké kytky, které sice dělají ze Sminty velký parfém, ale mne pěkně otrávily. Já bych brala právě jen tu první pětiminutovku. (a opět pro podrobnější recenzi prosím přejděte sem, do mého staršího článku)

24 Vamos Ještě mi to pokmínujte, zabalit, mašličku, děkuji. Jestli by se mne chtěla někdy Frau Stefanie zeptat, co si o Berlíně a vůbec o Německu myslím já, tak už nemusí. Ona už mi to řekla. Já mám hodně ráda Německo, však víte, a narozdíl od mnoha kámošů si nemyslím, že jsou Němci opívení suchaři, kteří musí večer chlastat, aby se nezcvokli přes den z té disciplíny. Já mám Němce a Německo za plnokrevnou zemi, která se vyznačuje skvělým pečivem a akurátníma, kreativníma a celkem umíněnýma lidma (není tam překlep, není tam slovo “mír”). Vamos mi to splňuje: začátek je ještě takový rozverně zeleně kyselý, ale nad vším se tyčí přísný ukazováček pichlavého římského kmínu. Kyselost se pak zjemní a dá vyniknout jinému koření, ale pořád je to tak akorát, čuchání ke kořenkám v kuchyni, žádné orientální máčení v růžových olejích, kadidle a dřevech. Prostě takový suchý, střízlivý, kořeněný Němec v černém obleku a bílé košili s logem zaměstnavatele na manžetě, co pořád vystrkuje mentorský prstíček namočený v cumminu. Později se projeví kulantní balzamický základ, jak si Helmut nenápadně povolí vázanku, ale ta striktnost je pořád patrná. Nádherná vůně. Myslím, že to udělali podle Herr Tonis, protože Frau Tonis si nemohla v souladu se svým vyhlášeným vkusem vybrat špatně. Určitě spolu dodnes brázdí německé okresky podél Labe v kabrioletu zn. VW.
48 Roter Mohn Květ máku nevoní! To mi nikdo nevymluví. Dominantní složka Rudého Máku je červený hřebíček, karafiát a aldehydy (podle mne), hezky jemně přikořeněné perníkovou směsí. Ale zase je to celé tak hezky německy zdrženlivé, narozdíl od majorky Akazie, že přes jistou orientální sálavost nikomu okolo neublížíte. Později se dostaví plastikový šafránek, takový maličký, a hřebíček se odporoučí do perníkového nebíčka. Takový mazlíček, tenhle máček. Sladká nuda. PS: všimli jste si někdy, jak jsou si hřebíček a karafiát podobné?
49 Adam&Eva Fougére Dnes už jen “Fougére” je moc hezky udělaná vůně. Je to takové 2 v 1, možná proto se jmenovala původně jinak: ženský princip zde zastupuje hustý mandlový likér kumarinu, ze začátku takový hodně sladký, kořeněný, a až po chvíli, což je velmi zajímavý úkaz, se k němu připojí suché jehličí modrého jalovce, znáte to, taková ta ostře dusivá vůně, jak milují šohaji na Valašsku na Velikonoce a cérky z Lidečka se kvůli tomu stěhují do Prahy. Tahle schizofrenie vydrží dost dlouho a podle mně se to vyplaí koupit chlapovi, který to dokáže ocenit. Šohaj-začátečník s tím sekne, ale ogar, co snese třeba plesnivého dědka ve skříni Eau de Gentiane Blanche/ Hermes nebo Grey Flannel / Geoffrey Beene, si pošušňá. Moc takových neznám, ale když takového potkám, tak ho pronásleduju. Och, jsem já to ale Eva!
70 Habanera Těšila, těšila, spokojená nejsem. Čekala jsem moderní verzi Habanit, nějakou osvěženou, vůbec toto. Na Habanitu se jasně odvolává, jenže první půl hodinu vůni  ovládne škrábavý tabák, ale ne hezky škrábavý, jakože drsňák z prérie, ale tohle už je trestanec z třetí nápravné. No a potom přijde sladké, syntetické, generické dřevo… a nic. Kdo nezná starou Habanitu možná bude osloven. My, co si tykáme se starýma zpocenýma Kubánkama, můžeme říct leda: phe.