• PRUDENCE PARIS: No. 11, No. 12, Mademoidelle3 (co má ráda bláznivá holka)
Není to tak úplně nová značka (2005), ale každopádně si zaslouží pozornost, protože nos je náš člověk. Příjemně švihlá Australanka Prudence Kilgour procestovala svět, až dokočovala do Paříže, kde se usadila a svoje zážitky promítá do svých vůní. Recenze PRUDENCE PARIS
Pravda je, že jsem si pracně vybudovala pověst “ona má ráda ty úchyly” (cituji kolegyni), a tak mi nemohla úchylka, dovedená ke 101% dokonalosti uniknout. Prudence nejen, že má flakonky olepené, ne! to je málo, má je oblemtané flitrama a korákovýma kytičkama, ona sebou měla i klínového pudlíka z růžového plyše s mašlí a kalkulačku a stojánek Swarovski. Účes podle Aly Pugačevy a hedvábný kaftan s vlčkou. Zjevení!
Sledujte kalkulačku a šneka na lepičku.
Prudence má místo jmen vůně očíslované a zrovna před chvílí jsme tady o tom vedly diskusi s Reginou Nine – vypadá to jako snaha o nerozptylování recipienta názvem vznešené vůně, ale v případě těchto opíčených flakonů soudím, že jde spíš o neschopnost z vesmírů nápadů sáhnout po jednom jediném (a tím odsoudit ty ostatní, však taky dobré, k zániku). Takže se v tom blbě orientuju a vy budete taky, protože jsem si zapsala jen tři z kolekce 2012 a jen tuším, že je to správně.
Recenze PRUDENCE PARIS
Prudence No. 11
Hruška, sladká, zralá, svěží hruška plná šťávy, ale vůbec ne kompotově lepkavá. Ta hruška mi hned připomněla Light Blue, asi proto, že na začátku je vůně nadupaná citrusy. Ty ale moc dlouho nevydrží a jedenáctka je prostě hruškový soliflor. Není to špatné. Ovocenky nemám moc ráda, ale tahle se mi zdá originální a vtipná.
Prudence No. 12
Jasná inspirace pánskými mořskými vůněmi, konkrétně tím úplně prvním pánským Davidoffem. Mořské vlny a svěží, vodnatý lotosový tón jsou tak výrazné, že o ostatních složkách se vůbec nemusíme bavit. Teplý golfský proud. Hezké, ale nudné. Zkuste jen v případě, že je vám líto, že manžel má…a vy nemáte…
Prudence Mademoiselle 3
Klasická, klasická, klasická. Citrusová šťáva z plodů, pomerančový květ a bílé kytky v obvyklé kytici. Nic obzvlášť vzrušujícího, ale krásně sladěná klasická kompozice jako z poválečných let. Tohle by stálo za hřích, jestli hledáte něco, co už se dnes nedělá a ve vašich vzpomínkách tak voněla kněžna ze zámku, když jezdila na koni na Staré Bělidlo. Charakterem mi připomíná nedávno zmíněný Boucheron-Boucheron. 
Prudence je postarší dorostenka, která v svých vůních přináší svoje zážitky, ale ne kosmopolitní. Z těch tří, které jsem zkoušela, mám dojem, jakoby se snažila interpretovat lidi, které potkala, když byli navonění nečím, co se jí líbilo. Námořník s kolínskou, veselá holka s lajtkou, babička s pomerančovou vodou… Není to nic extra originálního, ale zajímavé to je, stejně jako album starých fotek s babičkou a dědou. A navíc, já mám ráda ty úchyly.
Článek o: Recenze PRUDENCE PARIS
Hm, myslím, že výraz opíčený flakón se mi líbí víc, než třeba šestkový …
Chanely si celkem pamatuju, ale tím jsem to myslím doživotně vyčerpala.
Já ale nevím co si pod tím přitažlivým názvem mám představit. 🙁 Jinak ty flaštičky vypadají docela roztomile a velmi dekorativně.
O názvech/číslech si diskutovala s Dzonou;)
Ale taky, kdykoli na internetu narazím na vůně označené čísly, jdu dál. Nevím, proč si očividně někdo myslí, že se to tak líp pamatuje. Většina vůní je pro ženy – a většina žen funguje na slova, ne na čísla. Připadá mi to hrozně neosobní, bez fantazie.
Možná se inspirují u Chanelu.
Apriori k popsání čichového zážitku používáme slova.
No já tady mám zástupy čtenářů, že……. pardon! Já jsem si taky původně myslela, že je to podle Chanelu, ale to je mainstream a tím nichaři pohrdají…přece. A tam si to taky pletu, pětku si pamatuju, ale s 18 a 19 mám fakt problém, tak je ignoruju, přestože Poudre devatenáctka se mi moc líbí…nebo osmnáctka?
Je fakt, že se vyjadřujeme literárně, ale zase když si ODS vypráví vtipy čísly, mohli/y bysme k tomu taky přistoupit. Třeba: “Co říkáš na toho nového Tauera?” “No to ti byla taková šestka, že jsem se z toho skoro pojedenáctkovala!”
Skoro přesně! Tenhle týden jsem svoje italské vzorky vzala na komorní minisraz očuchat dalším a probíhalo to dost podobně. “Líbí se ti stodesítka?” “Ani nevím, spíš ta třístovka. A hlavně to čtyřiadvacátýho září dva tisíce jedenáct, to je účasný.” “Ukaž, co že to je?” “Čtyřiadvacátýho září dva tisíce jedenáct. No to Září.” “Jo, tak to mně se taky libí Září.” Takže kdyby to Hilde nechala pět minut kolovat mezi lidem, hned má šikovnější název.
No je fakt, že i ty slovní Hildiny názvy jsou z druhého konce spektra srozumitelnosti – vygooglit Choooooookoooooooriiiiisiimo je skoro nemožné.