GIORGIO ARMANI: Sí (Sí není SenSí)
Premiéra! Náš první Armani na blogu. Jaktože jsme ještě nestihli recenzovat ani jednu z kamenných exkluzivek? To si ještě vyřídíme! Tak začneme od konce? Recenze Sí Armani!
Na produkci Armani oceňuju, že drží linku. Má několik řad které prodlužuje a zbytečně zákazníka nemate jejich tříštěním. To je jako dobré. Že si tam nic nevyberu je asi můj problém. V devadesátých letech jsem nosila Aqua di Gió, což je taková laškovně perverzní koketní přezdívka Giorgia (jeden z mých kamarádů se s jeho mužem navzájem láskyplně oslovují Kikino, tak asi něco takového). Tak to mne bavilo a bavila mne i vlastně všechny moderním, inovativním a do té doby nevídaným akordem bílých květin, výrazných citrusů a tónů čisté pramenité vody, které Armani nazývá “musk vodka”, ať už je to cokoliv, voní to přesně tak. Vůně přesně odpovídala barvě i hebkému povrchu flakonu a kdo ji v roce ´96 nenosil, byla mrtvá homolka. Albertu Morillasovi, který už měl v té době za sebou kus práce a seznam jeho parfémů* se čte jako parfémová historie převratného 20. století, se zase něco povedlo.
Recenze Sí / ARMANI
Pak se to zničehonic pokazilo. Zkušené trio Loc Dong, Dominique Ropion a moje oblíbená Anne Flipo základ překopali podle moderních svěženek, přejmenovali na Radostnou vodu a pustili do parfumerií s testery v podobě tylových stužek s korálkem ve tvaru kapky vody. Tím zahájili jednu novou marketingovou éru: etapu utopených lidí. Od té doby všechny dívky i mladí muži na reklamních fotkách vypadají jako čerstvě vytažení sterilní (ne sterilovaní) utopenci, kterým už modrá bazénová voda stačila vymýt barvivo z duhovek, rty se rozmočily a zduřely do podoby modrých čabajek a rigor mortis nestala bezprostředně, protože zůstalo zachováno vztyčení bradavek ze studené vody. Kdo tohle mohl vymyslet a na jakém omnibusu to testovali, ví snad jen Philip Kotler.
Naštěstí se od tohoto děsivého trendu mokrých přeretušovaných zombie už upouští, protože se zjistilo, že se výrazně zvýšila sebevražednost prodavaček ze Sephory. Nicméně Aqua di Gioia voní přesně jako její reklama, utopená dívka začerstva vylovená a parfumérskému triu se povedlo přesně splnit zadání, aby to dobře vypadalo v regálech a aby to v první sekundě zaujalo. Prodejní úspěch je vděčen spíše reklamě, než vůni samotné; na té už dnes moc v mainstreamu nezáleží. Marketing špička, vůně průměrná. Je to fuk.
Sí, Armani. Amabasadorkou Sí je přeretušovaná Cate Blanchet. Ona je naštěstí přirozeně tak bledá, že s ní grafik neměl moc práce, jen ty vrásky, nemusel z ní nutně udělat pětadvacítku. To by ovšem nebyl takový problém, jako to že Cate Blanchet je jemně medová, zlatavá, hedvábná. A Sí? Bum! Je to tako když se zavřenýma očima očekáváte polibek od Kate a za jejími zády se vynoří Franta Kocourek a majzne vás kyjem na komoru. Úporná květinově – ovocně – pačuli pecka s pokusem o čokoládu. Vlezlá, sladkokyselá, kde je jednoduchá sladkokyselost vytvořená jednoduchou kombinací ovoce (černý rybíz, jahody) a těch nejblbějších květin: jasmín, růže, frézie. Začátek je opravdu květinová síla, překvapivá, přeslazená, vtíravá, a drží dlouho, navím v ní rozeznáte ne přímo chemické, ale poněkud nepřirozené, neautentické tóny (prostě takhle opravdové jahody ani jasmín nevoní). Když trochu poleví, objeví se docela hezká a věrohodná vanilka, takový ten jásavý typ, jako obsahuje třeba Cinéma/YSL. V žádném případě tu hlavní masu nepřehluší, ale zklidní ji. No a od té doby už je docela příjemná, vanilka skutečně zakouzlila. Ne tak, abych ji já nosila nebo někomu doporučila. Ale vedle mne v tramvaji bych ji měla ráda (opravdu jsem v neděli jela opravdovou tramvají!).
A teď pozor! Jedno obrovské, v mainstreamu nevídané, sí: voní z rukávu i z papírku intenzivně už 34 hodin! Intenzivně znamená, že má stálý charakter, identifikovatelná, s fakt dobrou projekcí. A vypadá, že je ještě pořád v ráži. Jestli toužíte po signature scent, která by s vámi žila, obklopovala vás, to je ona! Když si s ní navoníte garderobu, bude pořád s vámi, nemusíte ani přiživovat. Každý pozná, že jste právě odšla z místnosti, které je vaše auto, vaše oblíbené křeslo.
Ta vůně je tmavě rudá, to prostě není a není a není Cate Blanchet, ani náhodou. A co to teda je: La Vie Est Belle/Lancome bez kosatce a s potlačenou čokoládou (ne odstraněnou); nebo taky Elie Saab, kdyby v ní byly gurmánské složky. A taky v ní najdete ty obecně milované (a mnou nenáviděné) nahnilé jahůdky z Miss Dior Chérie 2005. Není divu, Miss Dior Chérie a Sí mají stejnou parfumérku, Christine Nagel.
Sí navazuje na nedávnou zaniklou a oblíbenou řadu Sensi a má zahájit její pokračování, jednoduché vůně na denní nošení. Mají něco společného? Parfuméra a nositelnost, určitou rozjásanost, i když Sensi byla podstatně sensuelnější. Nic podobného jsem víc nenašla.
Že v tom dělám zmatek? Jo! On v tom totiž JE! Všechny tyhle vůně jsou komerčně úspěšné a všechny vycházejí z jednoduchého, právě módního konceptu ovoce a květin na vanilkovém základu. Každá má něco a Sí má všechno. Určitě se bude dobře prodávat. Nevadí!
* Alberto Morilas: výpis největších pecek:
1985 Salvador Dali Salvador Dali
1987 Rochas Byzance
1993 Cartier Must II
1994 Calvin Klein CK One
1995 Estée Lauder Pleasures
1995 Giorgio Armani Acqua di Gio
1996 Jesus Del Pozo Esencia de Duende
1997 Lanvin L´Homme
1998 Givenchy Pí
2000 Bvlgari BLV
2000 Calvin Klein Truth
2000 Carolina Herrera 212
2000 Estée Lauder Intuition
2000 Givenchy Oblique
2000 Givenchy Hot Couture
2000 Isabella Rossellini Manifesto
2000 Kenzo Flower (a všechny další odnože)
2000 Lancome Miracle
2000 Lanvin Oxygene
2001 Thierry Mugler Cologne
2002 Giorgio Armani Sensi (+ Sensi White Notes)
2002 Van Cleef & Arpels Murmure
2002 Yves Saint Laurent M7
2003 Bvlgari Omnia (a všechny další)
2003 Cartier Le Baiser Du Dragon
2004 Bvlgari BLV Notte
2004 Giorgio Beverly Hills Ocean Dream
2004 Givenchy Blue Label
2004 Van Cleef & Arpels Les Saisons Hiver
2006 Bvlgari Omnia Crystaline
2006 Trussardi Bianco
2006 Versace Bright Crystal
2007 Acqua di Parma Colonia Intensa
2007 Marc Jacobs Daisy
2009 Cacharel Scarlett
2009 DSQUARED² She Wood Velvet Forest Wood
2009 Eau D`Italie Au Lac
2009 Ego Facto Jamais le Dimanche
2009 Narciso Rodriguez Essence
2010 Giorgio Armani Armani Privé Oud Royal
2011 Issey Miyake L`Eau d`Issey Florale
2011 Valentino Valentina
2012 Nina Ricci Mademiselle Ricci
2013 Amouage Opus VII
2013 By Kilian Musk Oud
Sí je moje vůbec nejoblíbenější vůně! Nejkrásnější kombinace ovoce, květin, dřeva a vanilky 🙂 Před měsícem mi došla a hned jsem si musela koupit novou :D. Tady ji mají podle mě za příjemnou cenu: ****spam****
Je opravdu dost výrazná, proto se dokonale hodí na podzim/zimu 🙂
Sí už mají na Černém mostě v Sephoře.
Za růže, jasmín a frézie prohlašuji, že nejsou nejblbějšími květinami. Moc si na ně nevyskakuj, nebo se domluví s kostacem, aby ti začal smrdět.
Chopsticks – z něčeho podobného, z japonského tisu. To může být ono.
Mám vzora od jedné kamarádky, kupovala ji na http://www.escentual.com/giorgio-armani/giorgioarmanisi002/
Na letišti jsem byla v červnu, ale to ještě nebyla. Prý se objevila v Belgii (na letišti), takže by mohla být už i u nás. Já to zjistím až 23.9.
Mně zase u La Vie Est Belle vadí ten mentolový, tedy na mě, začátek, po jeho odplutí do dáli jsem už spokojená a nic mě neruší.
A mimochodem: leží mi ten papírek na stolku třetí den a furt si nahlas voní a vrní…
Aqua di Gió, to je vůně, která mně doma nesmí nikdy chybět. A koukám na další počiny, a říkám si, že Alberto Morilas je asi “můj dvorní” návrhář, měla nebo alespoň vyzkoušela jsem převážnou většinu z jeho tvorby a hodně z nich mi voní. Výjimky se najdou, zrovna Sí a shodnu se s tebou, a to zase není tak obvyklé, že ty nahnilé jahody tam cítím taky a vadí mi hodně. Sí je na mé pokožce smíchané Manifesto s La Vie Est Belle. Obě tyhle vůně snáším vcelku dobře, ale raději samostatně.
Nadji, kdes to zkoušela? Na letišti? Kolegyně používá La Vie Est Belle, hrozně mi v ní vadí ta hořká čokoláda, mám z toho na patře pachuť jako z kdybych si nacpala do pusy současně čerstvé broskve nebo jahody a čokoládu. Letí příští týden na služebku, tak bych jí to doporučila, ona se určitě nechá nabulíkovat, že je to teď moderní a já bych měla v práci klid.
Tak jsem se musela hned zajímat, jaké je oblíbená vůně Cate Blanchett. Je to Brit, což podle mě taky není nic něžného. Pak ještě Aromatics Elixir, Mure Et Musc, Black Cashmere a vůně Kisu od Tann Rokka (tu neznám a tudíž mě hned začala zajímat).
Jinak moc pěkně napsané. Od Armaniho doma archivuju akorát miniaturku Armani (1982) – signature Hany Hegerové. Té vůně je velká škoda.
Mure et Musc by mne ve větším množství usmrtila! Ale AE sedí, není to taky žadný čajíček, ale je taková zlatavá, něžná. Dlouho jsem ji neměla, dnes jedu se smrádětem na výlet, vezmu si ji. Trochu slunce do toho deště a nečasu!
Kisu jsem zkoušela v Al Sacro Cuore, já tu parfumerii absolutně obdivuju; zaujaly mne ty překrásné flakony (Rokka má dva parfémy). V poznámkách mám: “vlažná bylinková lázeň, spíš aromaterapie, než parfém. Rukopis podobný Vero Kern, ale s asijským vlivem, cítím chop-sticks. Ja v tom bambus?” Tak bambus v tom asi není, nedělají se hůlky i z cedru?