SANTA MARIA NOVELLA: Caprifoglio + galerie: Officina Profumo Farmaceutica di S. M. Novella a Venezia

Jedna z nejstarších lékáren na světě pod svým plným jménem Officina Profumo Farmaceutica di Santa Maria Novella zásobovala od 17. století florentské dámy a nejvěhlasnější Medicejské šlechtičny ušlechtilými kompozicemi.Ve stínu slavné katedrály Santa Maria Novella v centru Florencie tady od roku 1612 mniši míchali léčivé lektvary, kapky na trávení, kapky pro jasný zrak, medicíny pro domácí miláčky, chladivé masti a mýdla a aromatické likérky. A voňavé vodičky.

V 16. století za vlády Cosima Medici, italského Rudolfa II., byl zahájen v lékárně chemický výzkum, tehdy spíš alchymistický. První voňavý thriller byl L’Aceto Aromatico o dei Sette Ladri – aromatický “ocet sedmi zlodějů”. A vše, co lidstvo potřebuje: voda proti hysterii  L’acqua di Santa Maria Novella a růžová voda proti beďarům L’Acqua di Rose, kterou zná západ už od druhé poloviny třetího století po Kristu. Medicejské palle, koule, pilule, pocházely z laboratoří právě této lékárny (jestli je ovšem tato pověst pravdivá).

Nepřerušená tradice byla v 18. století posílena dovedností dvojicí majitelů, řádových bratrů, kteří se věnovali chemii a pro parfumerii objevili  některé postupy získávání a konzervace vonných látek. Třeba zimolezu.

Když už vlezete do některé oficíny S. M. Novella, nedá vám to nezkusit všechno. Všechno, jakože všechno, takže po deseti minutách už v podstatě nevíte, co zkoušíte a nemá cenu se snažit to rozklíčovat. Takové zkoušení se musí opakovat. My jsme se napoprvé v benátském butiku sjeli tak, že já jsem si koupila jen likér a Derad kapky pro čokla. A myslím, že Lenka si odnesla čokoládu.

Na to, že jsme tam byli asi hodinu a půl a prosmejčili jsme oficínu do poslední poličky docela dobrý úlovek, prodavačka si asi musela po našem odchodu na sliznice kápnout L’acqua di Santa Maria Novella.Moje poslední (neúspěšné) rozhodování probíhalo mezi Caprifoglio, Mellograno a Tabacco Toscano. Zatímco granátové jablko zkouším vždycky ze sentimentu a sympatií, jemný tabák se mi opravdu líbil. Ale nejvíc se mi líbilo něco, na co bych normálně ani nesáhla: zimolez!

Caprifoglio: myslím, že normální zimolez mi nevoní, jinak bych si jeho vůni pamatovala. Nebo mi voní jinak konzervovaný, než čerstvý (třeba jako frézie – nejsem schopna ji ve vůních identifikovat, i když jde o soliflor). Podle složení bych si ji taky nevybrala: zimolez, med, citrusy a především všechny protivné bílé a růžové kytičky, na které si vzpomenete.

Na začátku jsou sladké citrusy. Ne moc svěží, plné, hodně mi připomínají citrónový krém na zákusku. Ale krém z pravé citronové kůry, vymačkané šťávy z limetek a pomerančů a másla s vanilkovým cukrem. Lehké, jemné a svěže lahodné. Po chvilce se cukr změní v jasmínový med a zimolez to rozbalí naplno. Vůně získá na plnosti, vrstvy citronového krému namazené v medovníku, svěží citrusy kontrastují s plným krémem ze zahuštěného mléka a medu, ve kterém se celou zimu máčely jemné sladké květy. Asi ylang, protože ten voní jako kůže vystavená sluníčku a slunečný pocit v Caprofogliu najdete.

Proč jsem si to vlastně nekoupila?

Galerie: Santa Maria Novella v Benátkách a pár fotek z okolí oficíny, nemám srdce je smáznout, možná tyhle pohledy z Benátek neznáte. Zajímavá socha v nábřežní zahradě a galerie na náměstíčku v sousedství oficíny. Testa di cazzo i lebku v kšiltovce už jste viděli, ale nově tam máte dřevěnou kabelku, moje druhá vášeň a ne úplně úmyslně máte kabelku i s Romanou. A taky abyste věděli, že i v Ráji někdy prší na nosorožce.