• SHISEIDO: Koto (staromódní chypre kůže)

Tak zaprvé: Koto není ani trochu moderní. Vlastně je totálně nemoderní a poplatná době, kdy vznikla. Za druhé: přestože se to lidem moc nezdá, je v ní kůže. A za třetí: ano, voním, jako obvykle, když nosím svoje aldehyďáky.

Koto jsem si kdysi pořídila ze zvědavosti. Vůně z roku 1967 byla úplně první Shiseidovskou kreací, už dlouho se nedělá, nikde žádná zmínka kromě pár náznaků o kůži, tak jsem si myslela, že přijde nějaký exot. A je toooo…celkem běžná chypre. Hezká a krotká, slušná holka. Moc se mi nelíbila, vůbec mne neoslovila, přišla mi strašlivě nudná, fádní a nezajímavá. A oldschool. Mne moc neberou osmdsátkové chypre, přijde mi, že na větvičníkovém základě nemá šanci vyniknout nic jiného. Tak jsem ji do minulého týdne ignorovala.

Pokud si pod pojmem chypre představíte Cristalle / Chanel, Ivoire / Balmain, O de Lancome, Y / YSL nebo Diorellu / Dior, tak jste přesně tam! Kromě Diora jsou to vůně postavené moderně, s důrazem na citrusové a svěží zelené tóny na začátku. Koto nabízí na začátku místo toho lehké květiny. Začátek vůně je lišejníkově trpký, s výraznou, ale málo sladkou vůní žluto/bílých květin na pozadí aldehydů (o aldehydech psát zbytečně nebudu, čtěte u Verunek). Aldehydy jsou nenápadné, ani bych si jich nevšimla, kdyby mne na to neupozornily kolegyně. Zaujala je lahvička u mne na stole, zkoušely a říkaly “to je tvoje vůně, tím voníš vždycky, to jsi ty!” Překvapily mne, měla jsem ji tehdy právě poprvé a zdála se mi tolik odlišná od vůní, které normálně preferuju. V poslední době jsem skoro denně nosila Chanel No.5; když cestuju, nechce se mi přemýšlet, čím bych neotrávila lidi na pobočkách, Pětka je sázka na jistotu. Vytáhla jsem si ze šuplíku flakon a srovnala jsem je: není tam žádný přesný styčný bod. Jde o to, že obě působí: luxusně, teple, plně a čisťounce, jako umytá vlahá kůže. No jasně, aldehydes.

Po zklidnění nastoupí kůže. A to je právě ten kámen úrazu: já jsem chtěla kůži! Buď pěknou, suchou, dehtově ostrou kůži, jak se teď dělá za pomoci březového dehtu a salycilátů, fenolická, kouřová; nebo nějakou starou, hladivou, mastnou ruskou juchtu, vyrobenou z cístu, vanilky a pižma, co voní jako leštěnka na boty. No a tady je něco úplně jiného, co mne ze začátku strašlivě zklamalo: klasická španělská kůže, která je postavená na castoreu a rostlinných složkách: mízách a květinách. Castoreum? Pche! Tomu jsme už odvykli! Na tenhle typ kůže se zákazem castorea (kvůli ochraně bobrů) a následně i jeho nejčastější chemické náhražky pyrokatechinu (kvůli karcinogennosti) a zároveň s tím, jak do módy přišly jasnější, ostřejší, ovocně-květinové a citrusové vůně, bez živočišných tónů, se úplně zapomnělo. Každopádně teď už ho v Kotu jasně rozeznávám: není ho tam ale moc a je pěkně zapojený do větvičníku jako jin s jangem. Koto rozhodně není kožená vůně, Koto je ale vůně s kůží. Pro mne málo, bohužel. Zdaleka není tolik kožená, jako Alix / Grés (ta je ale asi ještě větší raritka, než Koto), kterou mi hodně připomíná.

Jemná, něžná, nenápadná a elegantní květinová chypre. Žádnou z mladých holek asi neohromí, není současně líbivá a atraktivní. Ale starší maminky a babičky, které zažily bouřlivé sedmdesátky/osmdesátky, pánské obleky na dámách a emancipaci, se v ní najdou.

Velmi málo se vyvíjí, jen větvičníková gumovost ustupuje kytkám. Výdrž je slušná, okolo 5-6 hodin, siláž se vyrovná Pětce EdP. Divné? No jasně, když je to KOLÍNSKÁ. Vzhledem k tomu, že existuje i EdP, nejde o omyl v označení.

Strašně mne zajímalo, čím se pro první vůni v Shiseidu inspirovali. Šla jsem po názvu KOTO: こと. Koto je japonský výraz pro “věc”, to se mi moc nepozdávalo. Porozhlídla jsem se po google japonské kultuře a vylezla mi nějaké kočička, která mi tedy do obrazu něžné vůně neseděla (ne, že bych neznala vůně, kde bych tomu věřila: náš bílý kocour právě hárá a jeho ohromující siláž nás dokáže ráno probudit ze sna).

Další kočička, tady jsem pochopila, že jdu slepou cestou. Navíc nikde na flakonu není ten znak…

Koto, zdroj: internetové záložky mého nevlastního syna (17)

Zkusila jsem googlit “koto tradition” a hned první obrázek byl bingo! Tohle 琴 na flakonu mám!

A navíc: ne moc hezký flakon má tvar tradičního japonského hudebního nástroje, harfy, na který hrají gejši (prý proto, že je hra na něj jednoduchá a zvládne to každá, složitejší nástroje jsou určené mužům).

Koto, zdroj: http://hajimaji.com/category/japan/

Snad jsem se trefila, a protože vím, že někdo z Japonska to tady čte, zkusíme ji přivolat krásným vkusným obrázkem gejši s kotem.

Koto, zdroj: http://blingee.com/blingee/get_code/128529427?image=764144423 (tam najdete hromadu dalších lrásných kot!)