• TOP di Pitti 2016 ála Romana

etošní výstava parfémů Pitti ve Florencii, na rozdíl od předešlých ročníků, nabídla hromadu novinek. Firenze vždycky bývala o obchodních kontraktech, minimu publicity, nepřekonatelném chaosu a nejpomalejším cateringu, upevňování pozic novinek představených v Miláně a pár Vánočních limitkách. Letos to bylo jinak a jediným pevným bodem ve vesmíru zůstal jen ten charakteristický bordello, počínaje registracemi, přes vstupenky až po čtyři nejpomalejší šneky za barem. Kdyby byli jen o 10% organizovanější, prodali by o 100% víc kafí a prosecca, jenže by nevěděli, s kým naposledy zahnula Giovana Enricovi, jaké má Stefano nové auto a která Caramella ve firmě už spala se šéfem. A to by byla věčná škoda. Že.
Tady rychlé shrnutí prvních dojmů ala Romana, Mirčin článek jsem (úmyslně) nečetla, ať máte jiný pohled. Jsem zvědavá, na co má opačný názor.

• Tři nejkrásnější vůně

Poslední rok řeším krizi identity. Nikdy jsem nenosila nějaké těžké květinové nebo oudo-dřevěné dardy, ale kadidla, kůže, vanilku, aldehydy…ráda, velmi ráda. Ale taky kosatec a cypriol (papyrus). Jenže mi nějak začaly lézt na nervy a čím dál častěji se vracím ke svěžěnkám: ne úplně k citronu, ale moje nepřerušená láska s DKNY Woman (ten dlouhý hranatý flakon) prožívá druhé líbánky. Takže není divu, že mí letošní favorité jsou:
SHEIDUNA / Puredistance: překvapení! Možná jste viděly tu fotku, kde Puredistance zachytili emoce lidí po prvním nadechnutí nové vůně: s Mirkou jsme přesně uprostřed a hrozně se smějeme. Tak zase hrozně na popukání ta vůně není, ale je veselá, hluboce pomerančovo-květinová, s rajčatovým listem a oranžovou růží, hustá a veskrze pozitivní. Překvapení je v tom, jako by vůbec nepatřila do sortimentu Puredistance. Má úplně novou myšlenku, doslova svěží. A teď to vemte kolem a kolem: do důkladné kvality Puredistance zasazená svěženka od Cécile Zarokian, to prostě muselo dopadnou dobře, k tomu to baleni a pro mne je tohle jednička podzimu.
LANKARAN FORREST /  Maria Candida Gentile: modrooká Maria je krásná jako komisařka Florent ze Ženy zákona, je příjemná, elegantní, má vláčné pohyby a těma modrýma očima vás přímo zmrazí, když vám vykládá o svých nových vůních. Moje dlouhodobé okouzlení touto osobností a jejími vůněmi se mi občas zkříží s momentální parfémovou orientací, už jednou mne uzemnila kadidlem, tentokrát to je pomerančem: Lankaran Forest je obrázek pomerančového pralesa. Dominantní je sladká pomerančová dužina, pikantní pomerančová kůra a naprosto reálná vůně pomerančového listu, řezavě chlorofylová. Přes svoji hustotu a důkladnost je oproti jedničce poněkud monotónní, proto dvojka. Ale realita pomeranče absolutní.
SINE DIE / LM Parfums: Mazzone je prostě pošuk a jak vypadá nebo se prezentuje už nikoho nepřekvapí. Kdyby příště přišel v tom závoji a s holýma bradavkama, jako má na fotce k novince, nikoho by nepřekvapil. Možná jedině kdyby si vzal ty břišáky… Jestli se vám na fotce zdá poněkud oranžový, tak to není klam, on fakt oranžový byl. A v sukni. Prezentoval takovou pěknou, hlubokou kadidlovku, ale Mirka měla v žákajdě vzorně zapsané poznámky, vylákaly jsme z něj aby vytáhl ze šuplíčku testery všech letošních vůní. Pro mne mezi nima naprosto vyčnívala Sine Die, lahodný a něžný mix svěžího zralého grapefruitu a zeleného fíku. K tomu takový pudrově-květinový základ, no úžasné: trochu klasické, trochu nové a hodně pozitivní nečekané, asi měl Laurent slabou chvilku. Jestli se zamiloval (možná do některé z těch Rusek co okolo něj neustále povlávají), tak mu to přeju a jen houšť!

Nejvíc mne v souvislosti s pomerančem překvapilo, že se mi Mirka, lihovarnice, svěřila, že ji ty její likéry už nebaví a čím dál víc se jí líbí…svěženky. A vám radím zbystřit, protože (čtěte níže).

• Dvě nejzajímavější značky

DI SER Zjevení. Absolutně nenápadná japonská partička, která stála přesně uprostřed cestičky mezi halami, takže všichni museli několikrát denně projít okolo, ale asi kvůli japonské uměřenosti stánku, vůní i lidí působili naprosto neviditelně (vzpomněla jsem si na Sašu z Ozzáka). Mně asi při čtvrté cestě okolo padl do oka název jedné vůně, TSUKI, protože mám japonskou kamarádku SATSUKI a vím, co to znamená. A Satsuki se mne občas ptá, co si má koupit za parfém, miluje svěženky, jak jinak u Japonky,  a mně to přišlo takové stylové, že bych jí poradila japonskou vůni. Přistoupila jsem blíž a oni tam měli vedle těch svých citronů a osmathů OUDOVKY! Japonci. Celou řadu. Takže: pokud jste dosud nevěděli, že existuje svěží, lahodná oudovka, tak tihle lidi to vyrábějí, umějí to a určitě téhle značce dám ještě prostor. A jak voní Tsuki? Originálně. Postupně jse několik lidí nezávisle na sobě shodlo, že je to “zajímavé…citronové…kočičí čuránky, ne?”
S.A.C.K.Y. Druhé zjevení. A protože o téhle značce budeme taky hodně psát, tomu se nevyhnete, tak prozradím jen pár superlativů a na zbytek si počkejte: česká značka. První česká niche značka. Český název – jak to vidíte, tak to čtěte, je to příjmení majitele. Řada kosmetiky ke každé vůni. Novinka v koncentraci a skupenství parfémů – “hydratační” parfémy, parfémem prosycená kostka. Úplně nový koncept prodeje “niche ladies”. A naprosto nepřekonatelný balzám na unavené nohy, děkuji, paní Elizabeto. To stačí, těšte se.

• Čtyři trendy

Pomeranče: začalo to letos na jaře v Miláně, teď přituhlo a příští rok budem čumět! Niche borci už se asi nasytili těžkých, drahých, orientálních pravých ingrediencí jako koření, vanilky, dřeva, oudů, jasmínů, růží…na kterých se tak snadno dokazuje kvalita vůně. Vlastně se na tom nedá nic moc pokazit (tím mířím na tu vlnu marketingových projektů, které se snaží vytřískat z módy a nepotřebují k tomu kreativitu, jen prachy na suroviny). Syntetické vůně mají svoje fans, tak nějak se drží, ale rozvoj nic moc, je to furt dokola, teď momentálně se zastavili u solimolekul a to je konečná, víc minimalistické už to udělat nejde. A tak se zdá, že umělečtí parfuméři se začínají trumfovat ve svěženkách. Protože udělat dobrou svěží vůni, aby byla hluboká, měla siláž a dlouho vydržela, THAT´S IT! Já jsem z toho celá šťastná, čekají mne bohaté roky!
Kolínské: určitě to souvisí s dvěma faktory. První je popsaný výše, druhým je řetězová reakce žijeme v západní Evropě > máme prachy a nevíme co s nima > dědeček měl lékárnu a vyráběl parfémy > oprášíme to a vrazíme do toho prachy. Samozřejmě dědečci lékárníci dělali svým klientům kolínské, tyhle nové značky už nejsou schopny dodržet původní receptury, používají nové molekuly, téma rozmělňují do mnoha variant. Co třeba taková “kašmírová kolínská” – no super, co říkáte? Jako bonus dostáváme, že intenzita těchto vůní odpovídá toaletkám a “cologne” se týká jen jejich citrusovo-bylinného charakteru.
Konec oudu: jednoznačně pozitivní. Monotónnost této všepřebíjející složky nás všechny donutila k tomu, abychom se naučili soustředit  na velejemné nuance v rámci jedné složky. Ale už jsme všichni vyškolení, děkujeme! Nějaké pěkné oudy jistě přežijí jako klasika oboru a to bude fajn. A stačilo.
News, news, news, news… Ještě před pár rokama bylo pár značek, všechny měly svůj charakter, jedna novinka ročně a bylo to takové čitelné. Za poslední roky vznikla hromada značek, nové hvězdy zastínily ty staré. Staré značky si to nenechaly líbit a dohánějí ty mladé produkcí nových vůní, linií a sublinií. Nasomatto, které ohlásilo poslední vůni už kdysi a považovalo kolekci za ucelenou, dokonalou, uzavřenou, nevylepšitelnou, letos najednou vystřelilo novinku. Nové značky často jen obšlehnou oblíbené nápady. Andy Tauer, Etat Libre d Orange, Piere Guillaume a řada dalších vykrádají sebe. Mám ráda diverzitu, ale bohužel se mi nezdá, že nové vůně jsou natolik odlišné, aby byly identifikovatelné a přinesly něco nového. Najdou se perly…ale stojí to daleko víc času a úsilí. Ani nevím, jestli je to pozitivní a jestli mne to baví.

• Tři nejbrutálnější značky

Alison Oldoini: Naprosto mi uniká, kdo a jak si tohle může oblíbit. AO se od začátku prezentuje jako super-luxus a snobárna, i když ta kvalita šťávy, designu ani prezentace tomu neodpovídá. Ale OK. Na flakony oni sami sahají v rukavicích, takže do ruky vám ho nedají, jen vám lehce stříknou na papírek, vzorky bloggerům samozřejmě neposkytují. Pořád OK. Ale že měli letos na výstavě vystavené flakony, na kterých byly přilepené papírky “factice”, čímž se dává najevo, že je to obarvená voda, aby to lidi nekradli, tak to už OK není. To je brutálně KO, to je směšné a disgusting a víte co vy Alisoni? V Březiněvsi je hrozně nóbl restaurant U Golema a ti měli v rádiu reklamu, ve které říkali “Vybraná kuchyně, drahá vína……u nás hraje vážná hudba i na toaletách.” A tam přesně patříte. Moje poslední zmínka o těchto parvenu.
Map of the heart: Už dva roky okolo těch příšerně realistických flakonů ve tvaru lidského srdce chodím celkem s hrůzou. Ani nevím, jak jsem se jim připletla do cesty, ale popadla mne jejich promotérka a vyždímala mne. Značka je australská, jejich pohled na art je prostě úplně jinačí, takže mají i vůně postavené na hlavu: v hnusných flakonech nádherné vůně. Kromě jedné, akvatické, kterou nejsem schopná vyhodnotit objektivně, jsem všechny naznala jako úžasné a především fialovou novinku, která je postavená okolo intenzívní lékořice (ano, já!) zbavené jakékoliv molekuly sladkosti. Flakony jsou překážkou, abych je umístila do kategorie Nejzajímavěších, ale stejně o nich budu psát, zaslouží si to. Těšte se.
House of Sillage: Možná na mne mělo vliv to snídaňové drahé francouzské šampaňské, co kvůli nám otevřeli, ale budu shovívavá. Úmyslně jsem se vyhýbala štrasem opatlaným muffinům, protože co může být uvnitř lepšího? Ale letos mne jednak pozvali, jednak jsme se s Mirkou ráno rozhodly jít od konce, kde nikdo nebyl, zatímco na začátku nával, tak na nás měli čas, otevřeli tu flašku, přidělili nám hezkého blonďáčka, ukázali nám, jak detailně to mají propracované a když se pak zjevila majitelka, naprosto luxusní, diamanty ověšená dáma, která by od sekundy mohla vést kampaň Asklepionu a určitě denně sní aspoň půl hlávky salátu, doklaplo mi, že tahle cílovka chce tohle. Vůně nejsou špatné, vybrala bych si (pudrovou Tiaru), ale pro mne je i ta střízlivá verze flakonu příliš náročná. Míjí mne. Ale kdyby náhodou nějaký sponzor tohoto webu se rozhodl, tak ta sněžící koule s New Yorkem ve víčku a grepovou vůní Holiday v mufinu by si u mne na poličce určitě místečko našla.

• Dva opozdílci

Caron Oud: Já ten Caron miluju a vlastně z jejich pohledu předběhli čas. Vzhledem k tomu, že všechno dělají jindy, než ostatní, jejich vůně a kosmetika nikdy nejsou moderní a proto vypadají všechny jako klasika, znamená vydání Secret Oudu na konci oudové vlny, že sebou pekelně mrskli. No neva, třeba to bude jeden z těch pudů, co přežijí, což by bylo fajn, protože je krásný, kořeněný, hořkosladce-teplý s bohatými květinami a stojí za pozornost.
Nicolai Oud: Patricia de Nicolai je plodná a několik oudů vydala už v době jejich vrcholu. Vždy proklamovala, že její oudy nejsou pravé (teď to možná zní, že má protézy, že?), ale umělecky poskládané z jiných složek. S velkou pompou letos vydala na jaře Oud Sublime v koňakové flašce s důležitým prohlášením “používáme pravý vzácný oud”. Buď Patricii došla trpělivost a chtěla poukázat na všechny ty epigony, nebo se na to zákazníci ptali, nebo nevím, ale teď na podzim ukázala ještě Incense Oud v běžné kolekci. Nevím proč, v sortimentu nechyběl, lidi to u ní zajímá jen z uctivosti, těžko říct.

• Tři nejnudnější značky

Montale: Zajímá vás to ještě někoho? Jako ta vlezlá drůbežářská kampaň “kuře 100x jinak” mi Montale vlezlo na mozek jako brouk “Oud 1.000.000x jinak” a už se toho nikdy nezbavím, ani když to vydají pod značkou Mancera. Pravda taky je, že mi vždycky na téhle značce přišlo nejvíc sexy, že mají ty plechovky. A jak to tak sleduju u jejich stánku, nejsem jediná…
Parfumerie Generale: Pamatujete si ještě hvezdný čas Pierra Guillauma, kterého všichni obdivovali pro jeho fyzickou krásu, mládí, milou povahu a ohňostroj nápadů? Jako on je krásný a milý pořád, asi, ale jak to mám vědět, když ho už pomalu není vidět…A jeho vůně…tak slyšeli jste v tornádu novinek o PG, Hutiéme, Phaedonu? V kolekci se objevují jako novinky především ty  s číslem XX.1, tedy odnože, novinky nemají nové nápady…nuda. No, zkrátím to: na Pitti měl Pierre stoleček u distributora, stejně jako Andy, a většina testerů na jeho pultíku nebyla ani otevřená. Vrať se nám!
Atelier des Ors: Jenom rok mladá značka s obrovskými ambicemi, které pfffffffffffffffffoukly. Žádné testery, žádná prezentace, žádná distribuce… Jediná zajímavá věc je, že jak jsou v těch flakonech zlaté vločky, tak procházejí rozprašovačem a na kůži vám zůstane rozjasňovač. Jinak třikrát ohraná nuda za trojnásobek peněz, než je obvyklé.

• Největší rozpaky

Dusita: Už jsem o téhle Thajce slyšela, zatáhla mne sem ale Mirka. Tři vůně (a nádavkem nám dala vzorky dvou, které se teprve budou vyrábět, takže u nás budete mít recenze v předpremiéře). Ale…večer jsem si vůbec nepamatovala, o čem tahle značka je? Vím, že výrazný jasmín, vím, že nějaký živočich, vím že hezká vysoká Thajská dívka a superpříjemný francouzský promotér s krásnou angličtinou… Mám pocit, že mne to mělo ohromit, ale nezůstal mi v paměti žádný vjem. Uvidíme.
Aedes Venustas: Takový luxus, taková drahota! Takové zahození myšlenky, flakonky bez jakéhokoliv merchandisingu na zaprášené poličce v nejtmavším koutě, k novince prázdný flakon a v lékárenském rozprašovači neoznačený vzorek pohozený vedle, rozsypané papírky bez loga…takhle se drahá krása neukazuje, v nedbalkách. Až mi jich bylo líto. Aspoň jsem jim to tam trochu uklidila, nesnáším, když na lavici tužky nelícují se sešitama a pravítkem.

• Dvě nejblbější otázkly

Czechia? Furt se nás na to někdo ptal, evidentně je to zaujalo víc, než nás. Nám to je s Mirkou tak nějak úplně egál, asi se čekala vlastenecká odpověď, my jsme ale kroutily hlavou, smály jsme s a krčily rameny “říkejte nám, jak chcete. Třeba nám konečně přestanete říkat Czechoslovakia”. Turečtí kluci z Nishane to ale potřebovali rozpitvat, vyptávali se, jestli jako bylo refrendum o názvu, co na to lid, nebo jestli máme problémy se Slovákama, jestli je lidi nemají rádi (přece jen řeší tu Kurdskou otázku) a když z nás nemohli dostal kloudnou odpověď, tak si to uzavřeli sami: “Šťastná země bez reálných problémů. Politici se nudí.” A je to tak. A je to dobře. (Mimochodem: pohledy, kam jsem napsala Czechia, nedorazily).
Andy Tauer: “Holky, a ještě se spolu vyfotíme a já si schovám vaši fotku, jo?” Nejblbější otázku ale nepoložil Tauer. Andy je prostě takový mazlík, máte chuť ho podrbat za ouškem, když na vás kulí ty svoje bezelstné modré oči ve šťastné tváři spokojeného uličníka. Vykládal nám asi deset minut o té své novince Au Couer du Désert, jak v ní rozvinul tu myšlenku L`Air du Desert Marocain, myslím, já jsem byla poněkud nesoustředěná, protože jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala hned na začátku a bohužel mne Andyho vůně v tu chvíli přestaly tankovat (ta informace byla, že už se Pentachordy ani Zeta nedělají a projekt Žen ve filmu nepokračuje). Nějak jsem ho neposlouchala, spíš jsem myslela na to, jak by se tvářil, kdybych ho pohladila po šošolce a protože jsem asi chtěla vypadat zdvořile, tak jsem se zeptala, jestli je nějaká spojitost mezi …(já si to ani nepamatuju)… a tou novinkou. No nic, Mirka mne zpražila (dyť ti to už deset minut vykládá!), Andy jen vykulil voči a pak řekl, že se spolu vyfotíme, girls. Asi mne bude ukazovat kamarádům jako exota.

• Zmizelé značky

V návaznosti na to, co jsem psala výš: účastnit se výstavy je povinnost, jakmile se tam jednou ukážete a plánujete se tím živit. Jakýkoliv výpadek pak zakládá spekulace “Kdepak jsou, co se s nimi děje, v jaké jsou kondici?”.  Z těch, které existují a zdá se, že prosperují, mi tady chyběli Micallef, Blood concept, Nassomatto, Friedemodin, Acampora. Ale pak je taky hromada značek, o kterých už asi nikdy neuslyšíme: O.P.S.O, Historie d´Eaux… Dávám jim půl roku, maximálně rok: po příštím Miláně a Florencii udělám retro článek s mrtvolkami.

• Nové jméno k zapamatování

Jednoznačně Luca Mafei. O tom se mluví všude, kam přijdete, tak slyšíte “Luca tady byl! Tady všude seděl!” Nakonec jsme ho zastihly u Jul et Mad, je to takový klučík z gymplu, no, co vám budu povídat, nová generace. Začíná dohánět Cécile Zarokian a Bertranda Duchaufoura, ve výkonu i v popularitě. A přitom takový chlapeček. Napište si to do deníčků.

• Dva nejvoňavější hasiči (a Angela Ciampagna)

Novinek bylo mnohem víc a jestli bude deštivý podzim, nic neslibuju, ale třeba napíšeme i nějaké recenze. Kdo by měl málo obrázků, omrkněte náš Pitti – Instagram.